Tereza Marešová Kdo je Daniela Kovářová?
Pochází z Ostravy, kde vystudovala gymnázium, následně v roce 1987 absolvovala Právnickou fakultu J. E. Purkyně v Brně (nyní Masarykova univerzita). V letech 1987 až 1989 byla kandidátkou Komunistické strany Československa. V letech 1990–2008 měla advokátní kancelář v Plzni, která se specializovala v oborech trestního a rodinného práva a smluvní agendy. V letech 2005–2008 byla předsedkyní Výboru pro výchovu a vzdělávání České Advokátní Komory. Po pádu druhé vlády Mirka Topolánka na jaře 2009 byla ODS nominována do úřadu ministryně spravedlnosti ČR, který pak vykonávala ve vládě Jana Fischera do června 2010. Na sklonku své ministerské činnosti byla mezi šesti osobami navrženými v Senátu do funkce Veřejného ochránce práv; ve druhém kole tajných senátních voleb skončila čtvrtá. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2022 kandidovala jako nezávislá v obvodu č. 7 – Plzeň-město. V prvním kole získala 21,96 % hlasů, a postoupila tak z 2. místa do druhého kola. V něm porazila kandidáta navrženého koalicí SPOLU.
Výroky Daniely Kovářové
Krátce před senátními volbami vzbudilo pohoršení její prohlášení v televizi nova. „Chci bojovat za normální svět, chci chodit do hospody, chci si dávat tlačenku a zapíjet ji pivem. Chci si říkat svůj názor, jaký mám, nechci, aby se vypínaly weby, nechci, aby mi mazali statusy na facebooku. Chci říkat pravdu, chci říkat, že někdo je cikán nebo černý, chci rodinu, kterou tvoří muž a žena.“
Což o to, že pivo a tlačenku paní senátorce nikdo nebere, hospody jsou otevřené (a pravděpodobně také zůstanou, protože jak můžeme vidět na přímé úměrnosti přírůstky případů – navýšení opatření, covid není pro vládu důležité téma), chtít se může cokoliv. Problém nastává u (ne)cenzurovaných názorů – je totiž něco jiného svoboda slova a názoru a hezky zabalený nenávistný projev či rasismus. Když se někdo otevřeně přihlásí k podpoře Hitlera, taky to nebudeme skrývat za svobodu projevu. V dnešní době prostě existují ‚špatné‘ názory a většina názorů paní senátorky spadá přesně do této kategorie. Její ‚boj za normální svět‘ je postavený na faktu, že většina starších, tradičně založených lidí, nerozumí změnám, které se v dnešním světě dějí, a bojí se jich. Strategie paní Kovářové není společnost stmelit a jít vysvětlovat, že se ta a ta změna odehrála z toho a toho dobrého důvodu, ba naopak – ‚pojďme společnost co nejvíce rozdělit a zastavme svět, aby se bez našeho souhlasu nepohnul ani o krůček vpřed.
Senátorka Kovářová pobouřila svými výroky ovšem už dříve, například v roce 2018, kdy na webu iDnes ostře vyjádřila proti manželství pro všechny. V článku se nejen vymezuje proti užití pojmu ‚manželství‘ jakožto označení sňatku dvou osob stejného pohlaví, dokonce pro něj navrhuje označení jako „lesbičství pro dvě lesbičky a gayství pro dva zamilované chlapy. Anebo pro obě stejnopohlavní dvojice termín duhopár, pokud byste si přáli něco poetičtějšího.“. Dokonce se i pozastavila nad rozdíly v právech manželů a registrovaných partnerů – „sezdané homopáry mají totiž řadu práv, jimiž manžele naopak převyšují: příkladem může být výživné pro rozvedeného manžela“, když se ovšem podíváme blíže, zjistíme, že registrovaní partneři mají stejnou povinnost platit alimenty jako sezdané heterosexuální páry. „Ani adopce dětí už dnes nejsou vyloučené a dědění je u registrovaných partnerů také stejné jako u manželů.“ Adopce jsou bohužel vyloučené stále a jediné, v čem se paní senátorka alespoň trochu strefila je dědictví – tam se již skutečně rozdíly nedělají, ovšem pouze pokud má registrovaný pár potomka/potomky. V opačném případě se registrovaný partner*ka musí o dědictví dělit s rodiči či příbuznými pozůstalého.
Nic ovšem nepřevyšovalo zakončení onoho komentáře: „…na věky věků zůstane (jistá menšina – pozn.red.)menšinou v populaci většinové, heterosexuální.“ Je zde vidět jasná strategie – pojďme z nich udělat nepřítele, pojďme si hrát na ‚my‘ a ‚oni‘.
Ovšem paní senátorka nezbrojí pouze proti manželství pro všechny, pustila se i do boje proti sexuálnímu násilí – ovšem opět na špatné straně. Výroky „Dívky se dnes berou až příliš vážně a pak se jich všechno dotkne“ či „Sexuální obtěžování je přirozená věc, kterou podnikali naši předkové, a kdyby ji nepodnikali, tak tady nebudeme“ si proti sobě poštvala například organizaci konsent, specializující se právě na sex a sexuální obtěžování. Výrokem „kampaň MeToo je jen symbol toho, že se máme až moc dobře“ přímo devaluovala trauma obětí sexuálního obtěžování.
Na co se od ní dál můžeme těšit, si netroufám odhadovat, ovšem podle výroku koho jiného, než paní senátorky „Mě si nikdo neochočí, já kousat budu“ bych vám doporučila pevné nervy a paní senátorce injekci proti vzteklině.
