Štěpán Vícha 
Velikonočních tradic je hodně. Ta asi nejdodržovanější a dodnes oblíbená je koleda. Chlapci a muži chodí s podporou naučené básničky vyšlehat dívky a ženy. Za koledu mnohdy dostanou ozdobené vajíčko či skleničku nějakého alkoholu. Známé jsou však i jiné zvyklosti: například pečení beránka, který je symbolem svátku. Známá bývala i tzv. oblévačka neboli polévání děvčat vodou. Dříve se také dodržovaly tzv. kočičky, což jsou větvičky jívy, které se dávaly na Květnou neděli například do sklepa, aby ochraňovaly zásoby.
Časy, kdy mladí kluci chodili na koledy ke každému děvčeti z vesnice, jsou dávno pryč. Na vesnicích se sice ještě tradice udržují, jenže v daleko menší míře než dřív. A o lidech z města nemluvě. Tam pokud se zvyky dodržují, tak velice zřídka. Mnoho lidí na Velikonoční pondělí razí z domu a odjíždí pryč. Druhá skupina zůstává doma a dělá, že není.
Období čtyřicetidenního půstu je největším křesťanským svátkem. Ale zatímco Vánoce slaví 95% naší populace, Velikonoce už tak slavné nejsou a oslavují je jen dvě třetiny Čechů. Největší problém je ve městech. Na rozdíl od vesnic, které tento svátek drží nad vodou, ve městech to lidi často považují za prodloužený víkend.
A převládající ateismus taky není dvakrát nápomocný. Mnoho lidí totiž ani neví, co se v dané dny z křesťanského hlediska událo. Počínaje Květnou nedělí konče Božím hodem velikonočním probíhá tzv. Svatý týden. Což je poslední týden života Ježíše.
Myslím, že zásadní je vědět, proč tyto svátky vůbec slavíme a proč trávíme čas místo v práci doma.
