Daniel Krátký 
Co spojuje tyhle tři české zástupce v NHL. Pro nejlepší hokejovou ligu světa dorostli v zahraničí. David Pastrňák s Jakubem Vránou ve Švédsku, Pavel Zacha v Kanadě. Náhoda? Nemyslím si.
V zahraničí je přístup tamějšího hokejových táborů úplně jiný než v Čechách. Nehraje se tolik na výsledky, rodiče nechají trenéry pracovat, podporuje se individualita jednotlivých hráčů, netrestá se za chyby. Ale hlavně se více trénuje, což potvrzují slova Františka Hrdinky o působení ve Švédsku.
„Vždycky když jsem se vracel na reprezentaci nebo celkově domů, tak jsem si v hlavě říkal, že si třeba na týden trochu odpočinu od Švédska. Opravdu to tam byl úplně jiný level.“ V České republice se navíc v posledních letech neustále mění organizace nejvyšších soutěží dorostu nebo juniorky. Už tak široké soutěže se ještě více rozšiřovaly, prakticky žádnému týmu neohrožoval přímá hrozba sestupu. I proto někteří hokejisté opustili své mateřské celky. Třeba Radim Šalda, bývalý mládežnický reprezentant, vyrazil z Hradce Králové do zámoří i kvůli výše zmíněnému důvodu, což prozradil v rozhovoru pro mountfieldhk.cz. Zkrátka, kdo chce něčeho dosáhnout, tak musí z Česka zmizet. „Hlavně jsem se chtěl zlepšit a někam posunout, protože potenciál jsem v české juniorce moc neviděl. Věděl jsem, že liga v Kanadě je prestižní a věnují se jí, takže jsem se rozhodl pro tento krok a rozhodně jsem neudělal špatně. Dalo mi to hodně.“
Počet českých hokejistů v NHL se neustále zmenšuje. Švédové nebo Finové mají v nejlepší hokejové lize světa mnohem více hráčů. Počet Čechů se v letošním ročníku zastavil na 40, Švédové mají zástupců dokonce 108. I proto Češi míří do velmi často do těchto hokejovějších zemí – aby byli více na očích při cestě za profesionální kariérou.
Zkrátka ryze sportovní důvody mladí hokejisté pro své odchody do zahraničí mají. Pro rozhodnutí hráčů opustit rodnou zemi a vyrazit za hokejem však hovoří i čistě životní důvody. Mladíci se často naučí starat o sebe – musí si totiž prát, vařit si. Případně se naučí dobře druhý jazyk, který je v nynější době velkou potřebou pro život. „Ve Švédsku ale bylo všechno na mně. To byla asi ta úplně největší zkouška,“ vzpomíná František Hrdinka.
Jediným problémem mohla být pro hokejista absence každodenní školy, na kterou logicky není tolik času. Typickým příkladem je Erik Čermák. „Kvůli tomu, že jsem byl v zahraničí, tak jsem musel přestoupit na jinou školu – na sportovní na Vinohradech. Měli jsme často individuální plán nebo jsme přijeli nějaký den do školy a napsali si pár testů. Nebo nás zkoušeli přes Skype a výuka byla online. Ale moc jsem se toho nenaučil, abych byl upřímný.“
Sečteno a podtrženo: Dá se říci, že odchody mladých hráčů do zahraničí dávají smysl. Jak z hlediska sportovního, vzhledem k nekvalitní prací s mládeží v Čechách, tak i rovněž z hlediska životního. Mírným negativem je navštěvování školy, jelikož klasickou výuku ve škole nic nahradit nemůže.
Ale jinak všechno dává smysl tomu zmizet. Bohužel.
