Klára Jarošová 
Světové výstavy, nazývané též jako EXPO, prezentují obvykle každých pět let po dobu šesti měsíců návštěvníkům výrobky, stavby, inovace i projekty, které vzešly z desítek světových zemí. Pětileté úseky mezi výstavami prokládají tříměsíční Mezinárodní specializované výstavy inspirované určitým tématem. Od roku 1928 výstavy organizuje Mezinárodní úřad pro výstavnictví (BIE).
Křišťálový palác, Londýn, 1851
Když se rozhodl princ Albert, původem německý manžel královny Viktorie, uspořádat první Světovou výstavu, o umění mu v první řadě nešlo. S nastupující průmyslovou revolucí chtěl prezentovat britské výrobky a srovnat je s výtvory ostatních zemí. K realizaci však bylo nutné vybudovat prostory, v nichž by se výstava mohla uskutečnit. S návrhem obřího skleníku zvítězil mezi ostatními uchazeči o královskou zakázku zahradní architekt Joseph Paxton. Jeho lehce demontovatelná stavba (počítalo se s pozdějším přesunem) se svou litinovou konstrukcí vyplněnou sklem v kombinaci s obloukovými střechami zdobila 6 měsíců, kdy probíhala výstava, Hyde Park, poté byla přesunutá do Sydenhamu. Tam je v upravené podobě k vidění dodnes. Na výstavbu původní hlavní budovy, která přišla asi na milion a půl liber, se spotřebovalo 9 642 tun železa a 25 akrů skla.
Eiffelova věž, Paříž, 1889
Zřejmě nejznámější pozůstatek světových výstav vůbec. Více než 300 metrů vysoká věž, kterou k 100. výročí Velké francouzské revoluce navrhl Gustav Eiffel, se až do roku 1930 držela na 1. místě žebříčku nejvyšších budov světa. Původně se měla nad francouzským hlavním městem tyčit 20 let, postupně však byly licence prodlužovány a díky tomu si ani naše generace nedovede Paříž bez její dominanty představit. Ne vždy ale bylo na Eiffelovu věž pohlíženo jako na architektonický skvost. Spíše naopak. Pařížanům se stavba složená z deseti tisíc tun železa nezamlouvala a s výstavbou nesouhlasili. Nyní ji ročně navštěvuje asi 7 milionů lidí.
Atomium, Brusel, 1958
Model 165 miliardkrát zvětšené atomové mřížky železa, bez něhož Belgie snad ani není Belgií. Spojení hliníku a oceli do 102 metrů vysoké atypicky vypadající konstrukce navrhl ekonom, inženýr, ale i florbalový reprezentant Belgie na olympijských hrách ve Velké Británii André Waterkeyn. Po něm je také pojmenovaná největší z devíti kovových koulí symbolizujících atomy. Osm z nich je spojeno do krychle, devátá se pak nachází v jejím středu. Různě velké koule dříve poskytovaly prostory pro expozice, nyní jsou veřejnosti zpřístupněné jen některé. Ani téměř 65 let neubralo bruselskému symbolu na oblíbenosti. Ročně jím projdou statisíce návštěvníků.
Plaza Al Wasl, Dubaj, 2020
Světově největší kopule stojící bez opory je centrem letošního Expa. Názvem Al Wasl se kdysi označovala Dubaj, stejně tak ale tento arabský výraz znamená i „spojení“. A právě to má stavba zajišťovat. Svými sedmi vchody propojuje tři hlavní části – Opportunity, Sustainability a Mobility (Příležitost, Udržitelnost a Mobilita). Kopule, která v nejvyšším bodě dosahuje výšky 65 metrů, slouží zároveň jako projekční plocha. Díky průhlednosti je projekce možné sledovat jak zevnitř, tak i zvenčí. Plaza Al Wasl by měla v Dubaji jako připomínka prvního Expa konaného v arabské zemi zůstat i po skončení výstavy.
Památné ročníky
Na závěr si připomeňme pár majstrštyků uplynulých 170 let. Nejvíce Světových výstav hostovaly USA, bylo jich celkem jedenáct, z nichž poslední se konala roku 1984 v New Orleans. Mezi městy drží prvenství Paříž se sedmi pomyslnými čárkami. Nejvíce zemí (192) bylo na akci zastoupeno před šesti lety v Šanghaji, tentýž ročník se pyšnil také dosud nejvyšší návštěvností – EXPO si přišlo prohlédnout 73 miliónů lidí.
