Daniel Fekets 
Na konci listopadu 2019 se uskutečnil slavnostní los. Svěřenci Jaroslava Šilhavého si zajistili postup jako jedni z prvních v Evropě, a proto mohli dlouho dopředu dumat a přemýšlet, s kým by se nejraději ve skupině potkali, a v jaké zemi by si přáli hrát. Vůbec poprvé v historii se totiž bude hrát hned ve dvanácti evropských státech.
Ruce bývalého kapitána německé reprezentace Philippa Lahma vytáhly český tým do skupiny D k Anglii a Chorvatsku. Počáteční euforii z toho, že Češi nebudou muset cestovat do dalekého Ázerbájdžánu, vystřídala obava až z přílišné náročnosti této skupiny. Vždyť Angličané a Chorvati si to ještě v červenci 2018 rozdali v semifinálovém souboji na MS. Na světovém šampionátu v Rusku Chorvati vybojovali stříbro, na kolébku fotbalu zbylo místo čtvrté. Třetím soupeřem v náročné skupině, která se odehraje v Londýně a Glasgow bude vítěz Ligy národů skupiny C. Češi tak ještě narazí na Skotsko, Norsko, Srbsko nebo Izrael.
Česká reprezentace má před sebou velmi náročný úkol. Do osmifinále s jistotou postupují první dva týmy ve skupině. Z třetích míst se budou z postupu radovat hned čtyři nejlepší týmy z šesti skupin. Suma sumárum, první a druhé týmy ve svých skupinách zaujmou 12 míst, aby se osmifinálové boje mohly odehrát v tradičních šestnácti účastnících, tak místenku do play off získají čtyři nejlepší z třetích pozic. K postupu do vyřazovacích bojů by měly stačit 4 body, což znamená jednou vyhrát, jednou remizovat a jednou prohrát. Při souhře dalších okolností by mohly stačit i body tři, ale kalkulovat se většinou nevyplácí.
Dle papírových předpokladů by se český tým měl především upínat na souboj s vítězem Ligy národů. Pokud by z této skupiny vyšlo nejlépe Norsko nebo Izrael, tak by byl národní tým ve vzájemném zápase v roli favorita. Pokud by postoupili Skotové či Srbové, tak bychom favorita hledali těžko, zvlášť když by skotský tým měl výhodu domácího prostředí v Glasgow.
Ačkoliv je skupina D divácky velmi atraktivní, tak z analytického pohledu se může jevit jako velice těžká. Pozdější konání letošního Mistrovství Evropy může hrát paradoxně do karet českého mužstva. Trenér Jaroslav Šilhavý se v posledních dvou letech spoléhá na osu mužstva, která má z převážné části mizivé zkušenosti se závěrečnými šampionáty. Snad jen obránce Pavel Kadeřábek a záložníci Bořek Dočkal s Vladimírem Daridou se mohou pochlubit účastí na předchozích evropských šampionátech. Brankáři Tomáš Vaclík s Tomášem Koubkem se před čtyřmi lety do Francie sice podívali, jenže velezkušený Petr Čech je mezi tři tyče nepustil. Nově nastupující generace okolo útočníka Patrika Schicka, záložníků Alexe Krále, Tomáše Součka, Jakuba Jankta nebo Antonína Baráka tak bude sbírat zkušenosti. Všichni tito jmenovaní hráči už navíc působí v zahraničních klubech, takže česká reprezentace z kvality těchto hráčů může za rok čerpat ještě více, než by čerpala v současné chvíli.
Na úkor koho můžeme překvapit? Na úkor úřadujícího vicemistra světa z Chorvatska. Tým z pobřeží Jaderského moře si zřejmě svůj generační vrchol prožil právě před dvěma roky v Rusku. Špílmachři Luka Modrič s Ivanem Rakitičem překročili, respektive překročí Kristova léta, takže to nejlepší už mají zřejmě za sebou. Českému týmu nová fotbalová generace dorůstá, u Chorvatů se dá mluvit o opaku. Kádr Chorvatska nabízí i několik dalších zajímavých jmen, ale pravdou je, že posledních 10 let se tamní reprezentace točila převážně okolo nynějších třicátníků Modriče, Rakitiče, Mandžukiče nebo Perišiče, takže postupná generační obměna a pochopitelný pokles výkonnosti tak zákonitě přijít musí.
Česko se s Chorvatskem střetlo v základní skupině ME před čtyřmi lety. Tehdejší výběr kouče Pavla Vrby uhrál proti tomuto týmu svůj jediný bod na turnaji. Kvalita Chorvatska ale byla zřejmá, jen se štěstím jsme neprohrávali dvacet minut před koncem větším rozdílem než 0:2. Nedisciplinovanost chorvatských fanoušků a proměnění téměř jediných českých šancí zapříčinilo, že na světelné tabuli svítil konečný stav 2:2. Mimochodem tento zápas byl tím posledním v reprezentační kariéře pro Tomáše Rosického. Český „malý Mozart“ se v utkání s Chorvatskem zranil, předtím však stihl svou tradiční šajtlí přihrát na branku Milana Škody. Jeden z nejlepších českých záložníků v historii tak ukončil svou reprezentační kariéru opravdu stylově.
Můžeme překvapit také na úkor Anglie? Nesmysl. Reprezentace hrdého Albionu bude na závěrečném turnaji patřit spolu s Francií, Belgií a Německem mezi hlavní adepty na vítězství. V základní skupině navíc bude mít výhodu domácího prostředí ve Wembley. Rozhodující semifinálové a finálové boje se odehrají také v Londýně, takže pro Anglii se bude jednat de facto o domácí šampionát.
