Anna Kočová 
Většina Čechů aspoň jednou v životě přihlížela tomu, jak se na hranici, vytvořené z odpadu ze zahrad, pomalu v plamenech ztrácela postava vycpaná slámou a navlečená do čehokoli, co pořadatelé či místní věnovali na její výrobu. Po aktu „upálení čarodějnice“ nejspíš následoval hromadný přesun k obecní hospodě a hlasité veselí. Každý rok na přelomu dubna a května rozzáří českou krajinu stovky ohňů a lidskému oku se tak naskytne neobvyklý pohled. Vzdouvající se dým, mihotající se plameny, ratolesti pobíhajících po vsích a družící se dospělí. Oheň má podle dávných představ očistnou moc. Chrání před zlými silami, ukončuje temné období zimy a současně vítá příchod jara.
Svátek, jak ho dnes známe, se na míle vzdálil své původní podobě. Jeho kořeny bychom hledali v severských zemích. Základem byl údajně keltský svátek Beltaine neboli „jasný oheň“. Keltové pomocí ohňů uctívali Belena, boha léčení, následně hodovali a na druhý den ve vesnici vztyčili ozdobený kmen břízy coby oslavu prvního máje. Tak u nás dnes vypadají oslavy prvního máje.
Tradice pálení čarodějnic tedy sahá až do dávných dob. V našich končinách lidé po staletí věřili, že noc ze 30. dubna je prodchnutá silou a kouzly. Podle dávných představ pod rouškou tmy přicházely o moc ochranné bariéry světa a ten se tak na chvíli otevřel temným bytostem – démonům, čarodějnicím i bludičkám. Na obranu před těmito silami lidé zapalovali na vyvýšených místech ohně, věšeli ochranné symboly nad dveře a spoléhali na sílu světla. Významnou součástí oslav bylo také skákání přes oheň, které mělo přinášet zdraví, sílu a plodnost.
Podoba tohoto svátku se postupně proměňovala, svou roli v tom sehrálo i křesťanství. Právě to nakonec poslední dubnovou noc zasvětilo apoštolům Filipovi a Jakubovi, aby upozadilo pohanský původ oslav. Pálení čarodějnic zkrátka reinterpretovalo jako boj proti zlým silám, ať už pod tím označením zamýšlelo cokoli. Dnes už se forma oslav definitivně odchýlila od zvyků z dob minulých. Pálení čarodějnic se více než společenskou událostí stalo rituálem s hlubším magickým významem. Spíše než o cokoli jiného se jedná o příležitost k setkání a zábavě. U ohňů se scházejí sousedé, hraje hudba a pořádají se soutěže pro děti. Přesto si tradice stále nese kousek starého příběhu o světle, které zahání tmu.
