Ohlédnutí za metalovým svátkem. Velký pátek ve znamení metalu

Jenom málokdy se stane, že takoví tři velikáni, jakými jsou například Saxon, Juráši či Judas Priest navštíví prostory jedné haly v jeden večer. Právě letošní Velký pátek se stal takovým dnem. Davy fanoušků splývající v jeden velký objekt z denimu a kůže zaplnili od půl sedmé pražskou O2 arenu a servírovala se nálož tvrdé muziky. Označení za málo peněz hodně muziky, se stalo pravdou.
Právě o půl sedmé na stage vystoupila první legenda britského rocku/metalu. Kapela Uriah Heep, která působí na scéně od 60. let minulého století, ukázala, že stále má co nabídnout. I přes působení jediného člena, a to kytaristy Micka Boxe, který byl součástí kapely v době nejznámějších počinů kapely jakými jsou například "...Very 'Eavy ...Very 'Umble" a "Demons and Wizards", kapela neztratila na svém charakteristickém zvuku. Pravdou ovšem zůstává, že nejžádanější a nejvýraznější skladby jsou ty, které mají již několik dekád za sebou a zasazené mezi novější počiny z desek "Chaos & Colour" či "Living in the Dream" jsou naprostými držáky a zdrojem úspěchu vystoupení.
Za zmínku určitě stojí zpěvák kapely Bernie Shaw, který je s kapelou již od roku 1986 a i přes přibývající roky stále dodává partě okolo sebe spoustu energie. Jediné, o čem bychom mohli polemizovat ve spojení s kytaristou Mickem Boxem, je podíl elektrické kytary. Ve většině skladeb elektrická kytara chyběla a Box se držel své akustiky zuby nehty. Ohledně jeho technické hry nelze nic vytknout, kytaru stále ovládá s velkou precizností a elegancí.
Po zdařilém vystoupení kapely Uriah Heep se fanoušci dočkali dalšího potěšení. Kapela Saxon nastoupila na pódium a i přes značně omezený časový limit nabídla průřez diskografií, kde největší podíl dostala kultovní deska "Denim & Leather". Samozřejmostí byly i skladby z nejnovější desky, kterou Saxon pojmenovali "Hell, Fire & Damnation". Skladby působily uceleně a posluchač neměl pocit nejmenší roztříštěnosti. Setlist skvěle doplnila skladba "Broken Heroes", která zazněla na přání fanoušků, a jak se dalo očekávat, sklidila i největší úspěch.
Frontman kapely Bill Byford má na krku již sedm křížků, ale jeho hlasové ústrojí mu můžeme jenom závidět. Nicméně přibývající roky se podepsaly převedším na zklidnění frontmana. Jedná se ovšem o zklidnění, které bychom mohli označit za dozrání. Bill Byford se po stagi pohybuje s velkou lehkostí a působí na přítomné jako velká osobnost s magickou karmou, kterou mimochodem je.
Stejně kladně, jako vystoupení o Saxon, nemůžeme hovořit o nazvučení jejich vystoupení. Jejich vystoupení by se zvukově dalo označit za velkou zvukovou masu s nulovou konkrétností, která chvílemi trhala uši.
Po Saxon nastoupili nejvíce očekáváni, mohli bychom říci, nejznámější z triády legend Judas Priest. Jejich příjezdu si můžeme vážit v důsledku vydání desky "Invincible Shield", která sklízí celosvětově velké úspěchy a dala by se označit za jeden z nejlepších počinů kapely vůbec. Skladby z nové desky byly pečlivě zasazené mezi nejznámější kultovní hity kapely. Fanoušci se dočkali bohatého setlistu, který obsahoval skladby, jakými jsou například "Breaking The Law", "Living After Midnight".
Každý fanoušek byl jistě v očekávání, jak se kapela s neúprosně přibývajícími roky vypořádá s technicky velice náročnými kusy, jakým je například skladba "Painkiller", ze stejnojmenného alba. Odpověď zní, kapela je neuvěřitelná. Halford vyzpívá i přísně vysoké party a zbytek kapely odehraje taktéž vše. Párkrát za koncert se sice přítomní dočkali absence vysokého zpěvu a zpěvák kapely nechal náročnější party odzpívat publikum. Ovšem po 50 letech na metalové scéně se nejedná o velké překvapení.
Kapela by se po vydání desky "Invincible Shield" dala označit politou živou vodou. Kytar se zmocnili o generaci mladší hudebníci Richie Faulkner a Andy Sneap, kteří naprosto zářili. Charakter kapely naprosto vystihli a přímo symbioticky fungovali s tvrdými party Scotta Travise na bicí, který je v kapele již od roku 1989 a stále mu to šlape jako dříve. Halford pěvecky, jak již bylo zmíněno byl excelentní. Halford je důkazem, že věk je jenom číslo. Kapela na stagi zavzpomínala i na kytaristu Glena Tiptona, který kvůli Parkinsonově chorobě nebyl přítomný.
Zvukově byli Jidáši o poznání lepší než Saxon. Doufejme, že si příště zvukař odpustí úpadek v prostřední sekci, která tentokráte dopadla na kapelu Saxon.
Metalová exhibice Velkého pátku byla naprostou parádou, kterou nezbortil ani chvílemi se hroutící zvukový systém. Věřme, že všichni přítomní odcházeli z pražské O2 areny se srdcem naplněným metalovým potěšením. Koncert Judas Priest nás mohl jenom nalákat na jejich další vystoupení, které se uskuteční již v létě na festivalu Masters of Rock, kterého se zúčastní mimojiné původní kytarista K. K. Downing. Každopádně Velký pátek v roce 2024 nebyl pouze připomínkou Kristova ukřižování a proměny, ale i svátkem metalu!