Adéla Halfarová 
Od začátku bylo jasné, že na stavbě bude plno práce. Po druhé světové válce byl podnik zavřen a od té doby chátral. Jeho přestavba si vyžádala mnoho oprav, léta dřiny a vytrvalosti, která se však nakonec vyplatila. Kdysi kouřící monstrum na okraji města se proměnilo v oázu. Exteriéry přetékají zelení, střechy jsou porostlé trávou, kolem dokola jsou k vidění palmy i olivovníky. Interiéry zase udivují svou tvořivostí a spojením „nového se starým“. Každý pokoj je totiž úplně jiný, než ten předchozí.
„Žiju si svůj život uvnitř mého vlastního světa, naprosto odříznutého od světa tam venku a všeho, co s ním souvisí,“ píše Bofill na svých stránkách. Prostory však nejsou určeny jen pro bydlení, ale také pro práci, i když zdůrazňuje, že mezi nimi existuje jen velmi tenká hranice.
Romantické ruiny, které La fabrica tolik připomíná, však ještě nejsou dostavěny. Pořád je co vylepšovat, a sám Bofill uvádí, že i to je součástí celého kouzla.
Zdroj obrázků:Bored panda
