Barbora Chytilová Rozhodla jsem proto vyrazit na menší průzkum a pár takových míst vyzkoušet. Bohužel už na počátku výpravy mi unikl jeden důležitý fakt - v dnešní době nočnímu občerstvení vládnou turecké kebaby. Těmto bufetům jsem se však chtěla vyhnout, neboť ne všichni mají v kapse po propité noci osmdesát korun na jídlo.
První zastávkou se stal Phoenix Bar na rohu ulic Denisova a Kačení. Jedná se vlastně o hospodu, která má navíc vybudované okýnko s občerstvením. Tady si můžete v jakoukoliv dobu koupit rychlou svačinku typu párek v rohlíku, hamburger či smažený sýr v bulce. Já si zvolila nejlevnější variantu, tedy párek v rohlíku s hořčicí. Cena byla přijatelná, patnáct korun se po kapsách obvykle povede najít. Co se týče samotné kvality pokrmu, není moc o čem diskutovat. Samotný rohlík se lehce rozpadal, asi nešetrným zacházením. Hořčice bylo na můj vkus příliš mnoho. A párek, ten byl uvařený dobře. Procenta celkového hodnocení pomohly zvednou dvě věci. Jednou z nich byla sympatická slečna v okýnku. Druhé plus si zaslouží možnost piva do kelímku navíc.
Jako dalšího pokusného králíka jsem zvolila Big Food Point na Riegerově ulici. Zde už byla nabídka mnohem větší, přeci jen se jednalo přímo o rychlé občerstvení. Obzvlášť lákavě vypadala pizza, která voněla už z dálky. Já si však znovu zvolila párek v rohlíku s hořčicí, za který jsem ke svému překvapení utratila jen čtrnáct korun. Rohlík byl ohřátý lehce do křupava, s párkem si ale moc práce obsluha nedala - chutnal trochu nedovařeně. A hořčice? Ta zůstala na dně rohlíku, takže mi při posledních soustech vytekla na ruce. Obsluha působila příjemným dojmem, jen jsem si nevšimla nabídky nápojů.
Tímto moje putování po "olomouckých okénkách" skončilo, i tak jsem se už pohybovala mimo nejvyhlášenější studentské kluby. Musím ale přiznat, že levně a rychle se dá v Olomouci najíst i v noci. Otázkou jen zůstává, jak dlouho nám toto jídlo vydrží v žaludku.
Zdroj fotografie zde.
