Michal Jeřábek Na druhé straně jsou týmy, které na penaltu čekají. Rok, dva. A tak se rojí spekulace proč slávisté nekopou penalty. Série červenobílých trvala 73 zápasů (od května 2012 proti Hradci Králové do října 2014 pro Českým Budějovicím) a snad každý se alespoň jednou zeptal proč tomu tak je. Hráč Slavie by musel být zřejmě v pokutovém území popraven, či alespoň rituálně obětován, aby rozhodčí zapřemýšlel nad tím, jestli penaltu písknout. Jedna penalta rovná se deset důvodů nepískat. Alespoň v případě červenobílých. Jednou se rozhodčí dívá na hodinky, jednou na diváky, jindy mu poradí asistent a nebo prostě a jednoduše spolkne píšťalku. Omylem. Je mi líto, ale bez píšťalky penaltu neodpískám.
Těžko říct, která z variant sedí na to, co viděli diváci v Edenu v rámci 18. kola Synot ligy proti Teplicím. Tam se rozhodčí skutečně vyznamenali a je třeba podotknout, že to co sudí Zelinka, si může dovolit jen prominentní rozhodčí první ligy. Kdokoliv jiný v nižší soutěži by za podobný výkon přišel nejen o licenci, která mu dovoluju pískat nejvyšší soutěž ale také o výraznou část chrupu.
Zápas se hrál ve vysokém tempu, šance střídala šanci a všichni se bavili. Alespoň do 23. minuty. V té totiž rozhodčí, možná omámen kráskou fanynek ve slávistickém kotli přehlédl, že balón už není na hřišti, nechal Vachouška odcentrovat a Potočný svým druhým gólem v utkání poslal Teplice do vedení. Domácí však dokázali znovu vyrovnat a i přes mírné nepřátelství hlavního rozhodčího si vytvořili výrazný tlak, který vyvrcholil po hodině hry. Matula v šestnáctce stáhl za dres Pitáka a všichni čekali penaltu. Někteří ji možná čekají do teď. Hráči Teplic se po zápase netajili tím, že o penaltu šlo, ale co naplat. Nepískalo se. Rozhodčí Zelinka místo toho sázel karty do řad červenobílých. Konkrétně pro Vukadinoviče, pro něhož se jedná o čtvrtou žlutou kartu, a tudíž si příští kolo nezahraje a navíc přijde o výlet do Plzně... Mnohým se vybaví legendární přísloví o silnějších psech ze hry Ivanku kamaráde.
Není to však jen Slavia, která je bita. V první lize je 16 týmů, z toho pro generalitu jich je 13 jen na ozdobu, do počtu. V tomto ohledu se fotbal začíná podobat cyklistice, kde někteří z jezdců svými výkony dělají lepší základ pro jiné. Ti to ovšem dělají dobrovolně, což soudě podle reakcí fotbalových fanoušků není případ fotbalu. Je jen otázkou co se ještě bude dít dál a jestli pomůže fotbalu plánované osamostatnění první a druhé ligy
Foto: sport.ihned.cz
