Martina Lusková 
Studovala jsi na české Literární akademii a na skotské University of Glasgow, mohla bys přiblížit rozdíly mezi jednotlivými školami?
Já jsem nestudovala na obou školách stejný obor. Začínala jsem v Praze na Literární akademii, kde jsem studovala tvůrčí psaní obecně a tam jsem byla v dílně u Daniely Fischerové a Arnošta Goldflama, kde jsem se v průběhu studia specializovala na drama. Studium jsem zakončila bakalářskou prací, kterou bylo moje autorské drama. Následně jsem se přihlásila na University of Glasgow, kde mají program dramaturgie a scénáristika, což pro mě bylo vhodnou kombinací.
Dala Ti jedna škola víc než druhá?
Je těžké říct, která škola mi dala víc. Každá mi totiž dala něco jiného. Na Literární akademii jsem poznala, jak píšou ostatní lidé, což pro mě bylo hodně cenné. Zjistila jsem totiž, čemu se chci vyhýbat a jak bych měla psát, abych se nějak odlišila. V Glasgow jsem zase zjistila, jak jinak se dá vnímat divadlo a jak jinde vnímají pojímání divadla. Například vztah k autorovi je velice odlišný. U nás v Česku se autoři téměř bez zábran interpretují, aniž by někdo přemýšlel, jaký měl autor původně záměr. Za to v Británii je to úplně naopak. Autor je velmi uctíván a režisér s ním často spolupracuje a vyptává se ho na jeho názory a správnou interpretaci scén.
Ty jsi hrála v pražském DIVADLE (bez záruky) PRAHA v inscenaci Derek. Je Derek jedinou hrou, ve které jsi v tomto divadle měla roli? Kde jinde ještě působíš?
DIVADLO (bez záruky) PRAHA není moje domovská scéna. Na tuto pražskou scénu jsem se dostala skrz svého přítele, který tam dělá režiséra. Původně jsme se sice dohodli, že spolu divadlo nikdy dělat nebudeme, ale vydrželi jsme to jen první tři roky. Poté ale nastala situace, kdy jsem začala zaskakovat herečky, které právě nemohly hrát. V žádné hře jsem v DIVADLE (bez záruky) PRAHA nebyla od začátku. I v Derekovi jsem se jen zaskakovala. Jinak tu působím spíš jako dramaturg, asistent režie. Moje domovská scéna je DS Tyl v Rakovníku, což je ohromný divadelní spolek, který rád dělá ohromné divadelní hry, ve kterých je na jevišti třeba i 40 lidí. Pracujeme hodně s živou muzikou, takže tu nejen hraju, ale i zpívám. Například loni nás diváci mohli vidět tady na Přemostění s naším inspirativním představením Šakalí léta.
Studovala jsi obory úzce spjaté s divadlem a trávíš tam hodně času, jak je možné, že pracuješ na Akademii věd ČR? Jak tyhle dvě náročné práce zvládáš dávat dohromady?
Dříve než jsem začala studovat psaní, tak jsem totiž vystudovala molekulární biologii. Potom jsem až prchla k umění. Práce v Akademii věd ale spojuje obojí dohromady. Jsou tam rádi, že píšu a nedělá mi problém komunikace s vědci, skvěle si rozumíme. Časově to zatím zvládám docela dobře, ale dovolenou si vybírám tak, abych mohla být na všemožných festivalech, takže mi na klasickou dovolenou už moc času nezbyde. Ale podobně to má spousta jiných lidí, kteří hrají v amatérských divadlech a k tomu normálně pracují nebo studují. Samozřejmě pokud někdo má divadlo opravdu rád, čas si vždy najde.
Jaké funkce v divadle nejčastěji zastáváš? Chystáš se uvést nějaké vlastní drama?
Absolvovala jsem čtyřletý kurz praktické režie, takže tohle mě ještě jako divadelní role čeká. Co se týče psaní, mám napsaných pár her, které, až jednou budu mít dostatečné autorské sebevědomí, dám někomu zahrát. Režisérovi bych ale určitě nechala volnou ruku co se týče zásahu do scénáře, v tomhle jsem nejspíš hodně tolerantní.
