Haňa Šindlerová Studenti žurnalistiky (já a ostatní) tráví hodně času po hospodách. Netuším, jak je tomu u ostatních kateder, nicméně je škoda, že se studiu a psaní užitečných článků nevěnujeme s takovým úsilím, jako nasávání lihovin. Nabízí se klasická filozofická otázka: proč? Proč někteří pijí jako duhy, ztrácejí boty, koupají se v kašnách? Druhý den se za to oprávněně stydí. Je to snad touha být něčím zvláštní? Nebo se rádi necháme omluvit právě oním alkoholem? Je to celkem jednoduché. Mám chuť udělat nějakou blbost, tak se opiju, to je mi potom jedno, jak moc velký binec dělám. A město Olomouc nám samo ochotně podává ruku a tou druhou už nás tahá za límec do nejbližší hospody. Správný student se chová slušně, pilně se učí, chodí pravidelně do výuky a aktivně se do ní zapojuje. Nesprávný student nic takového nedělá. Jak být správným studentem a zároveň si v sobě uchovat kousek té rebelie, nechat své divoké srdce dělat si, co chce? Možností je dělat obojí. Pilně se učit, dál to známe… Po náročném dni každého volá něco jiného. Někoho volá domů maminka, někoho volá na kolej internet, někoho volá pivo do hospody. Student vypije pár sklenic a najednou je z něj král večírků, perfektní tanečník, úžasně zábavný společník a okouzlující svůdník. Prostě prototyp onoho člověka, kterým bychom chtěli být a jehož jsme přesným opakem. A je jedno, že tato představa je naprosto zkreslená a nepravdivá. Alkohol jim dává křídla. Svítí jim na cestu, kterou by ve střízlivém stavu marně hledali.
Když pominu fakt, že všichni pijeme, protože nám to prostě přináší zábavu, dalším důvodem je cena nealkoholických nápojů. Děje se to všude a v Olomouci samozřejmě taktéž. Když jsem se jednoho dne zahleděla do lístku a zjistila, že tři decilitry džusu stojí dvacet devět korun a půl litru dvanáctistupňového piva patnáct korun, samozřejmě jsem si vzala pivo. Ušetřím a ještě je ho víc, tím pádem vypiju méně půllitrů piva než třetinek džusu, to je jasné. Jestli je to snaha restauratérů vypěstovat v nás alkoholismus, aby tím měli zajištěno, že se k nim budeme vracet, nebo je za tím něco jiného, to netuším. Jisté je, že většina mých spolužáků si dá pivo. Džus skoro nikdo.
Olomouc je krásné město plné ještě krásnějších historických památek, ale ty s příchodem tmy ztrácejí na atraktivitě a sychravé podzimní počasí není přívětivé. Všichni hledají místo, kam by se ukryli, „zašili“. Nikdo nechce sedět každý den doma a dívat se na televizi, trávit hodiny u počítače, dělat pořád ty samé věci. V hospodě a u baru si člověk vždycky se svými známými řekne něco nového. Stereotyp, ten nás vyhání z domovů, ten nám podává lahev tuzemáku, nějakého toho „puškina“, vínečko… Každý ví, že alkohol zahřeje (ve skutečnosti je to přesně obráceně), slovo kamaráda potěší a milé slečny či milí chlapci potěší ještě víc.
Připadá mi, že pokud se dostanete do centra Olomouce a vydáte se jakýmkoliv směrem, zaručeně musíte někdy natrefit na hospodu. My studenti nechodíme moc daleko, ony ty hostince, diskotéky a podobné instituce máme skoro za rohem. U-klub, S-klub, 15 minut a další podniky si nás rády beru pod svá křídla. Kde se dají předvánoční dny strávit lépe než v hospodě?
Teď mohu jen vzdychat nad rozečtenými sešity, proč jsem šla do hospody místo učení. Nenapadá vás to taky?
