Barbora Čandová Gogolovy hry se ve zlínském městském divadle objevují poměrně často. V roce 2010 zde měla premiéru jeho satirická Ženitba. O deset let dříve byla zinscenována také Gogolova komedie Hráči o umění podvádět nejen v karetních hrách. Za zmínku stojí také inscenace Bláznových zápisků. Revizor se ve zlínském divadle hraje již počtvrté. Přiblížit tento klasický ruský kus dnešnímu českému divákovi se podařilo režiséru Filipu Nuckollsovi.
Scéna, podobně jako postavy v ní, působí poměrně jednoduše a prostě. Omezuje se pouze na několik kusů nábytku, jako je kavalec či dlouhý stůl. Nad otočnou scénou v polovině hloubky jeviště visí posuvné žaluzie. Ve třetím aktu se na žaluzii promítá podobizna nikoli cara Mikuláše I., jak by se očekávalo od klasické podoby inscenace, nýbrž portrét Miloše Zemana.
Vulgárnost a v případě mužů i naprostá absence elegance se projevila také ve výběru kostýmů. První akt se stal doslova výstavní skříní takzvaného českého módního pekla. Ponožky v sandálech, igelitové tašky, šusťáková bunda či flanelová košile s rybářskou vestičkou mluvily za vše.
Postavy se vyjadřují velmi prostě, banálně a vyprázdněně. Ve svých replikách nešetří vulgarismy a hrubostí. Jejich jazyk poznamenaly fráze minulého režimu. Hned v úvodu se papaláši pozdraví prostým „čest“ a s heslem „vždy připraven“ nabízí případné úplatky. Nabízí se otázka, zda se v české kotlině za posledních 25 let vůbec něco změnilo. S notnou dávkou cynismu postavy užívají i průpovídky polistopadové politické kultury. Například hejtman v druhém aktu několikrát pronese, že to myslí upřímně (podobně jako to kdysi myslel upřímně nebožtík Gross).
Divák má možnost sledovat podivuhodnou přehlídku směšných, parodicky vystupujících figurek. Pozorovat prostotu hejtmana (Luděk Randár) je opravdovým potěšením a znechucením zároveň. S rolí městských potentátů se skvěle identifikovali také Romana Julinová (ředitelka nemocnice), Rostislav Marek (ředitel školy), Jan Řezníček (vedoucí pošty) a Gustav Řezníček (soudce). Vystihnout roli Chlestakova resp. Ivoše (tak jej totiž tvůrci hry přejmenovali) se podařilo Pavlu Vackovi. Z jeho vypočítavosti a nezměrné lásky k penězům tuhl úsměv ve tváři. Z menších rolí stojí za zmínku zvědaví starouškové Bobčinská (Jana Tomečková) a Dobčinský (Pavel Leicman).
Kromě korupce a nabubřelé byrokracie, která je nadčasová, se zlínská inscenace odkazuje především na problémy dnešní české společnosti. Ivoš vystihuje vypočítavou zlatou mládež dnešního hlavního města. Ve hře je reflektován střed mezi starou a mladou generací stejně jako neúcta k ženám. Městští funkcionáři v rozpacích zpívají Hutkovu Náměšť a dušují se za pravdu a lásku. O chvíli později si však do deníčku zapisují Ivošova slova, podobně jako dnes příznivci severokorejského vůdce Kim Čong-una.
Městské divadlo Zlín – N. V. Gogol: Revizor. Režie Filip Nuckolls, překlad Zdeněk Mahler, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Lucie Šperlová, hudba Ondřej Švandrlík, dramaturgie Kateřina Menclerová. Premiéra 12. prosince 2015.
