Už na samotném začátku naladí skvěle zkomponovaná hudba, kterou si připisuje sám Eastwood spolu s Lennie Niehausem. Hudební podkres se nese v duchu jazzu a pomalého blues, znějícího jakoby z gramofonu v podzimním večeru. To byla rozhodně trefa do černého.
Pomalý záběr nad rodinnou čtvrtí v Los Angeles, který diváka přenese do domu hlavní hrdinky a příběh začíná. Nutno podotknout, že ony záběry Los Angeles roku 1928 pochází z digitální produkce a reálných scén bylo vytvořeno minimum. Eastwoodova stylizace je dost osobní, přesto některé scény evokují filmy jako The Untouchables. Za osvěžující pokládám i obraz, jenž zachycuje prostředí v jemných sépiových tónech. Kamera je skvěle zaměřená a například pohled na prázdný pokoj v sevření stínů jakoby promlouval sám za sebe.
Dobovost je zachycena do nejmenšího detailu a nepůsobí vůbec uměle, což už je sám o sobě velký výkon. Hned na začátku tedy můžeme slyšet zmínky o novém filmu Charlieho Chaplina nebo poslouchat nedělní kázání reverenda Briegleba z rádia. Děj je ze začátku dost lineární a v pozdější fázi se rozchází do několika linií. S tím je spojen i zajímavý jev mnoha dnešních filmů, který by se dal pojmenovat jako žánrová schizofrenie. Převážně když z mrazivého thrillerového prostředí děj přechází v detektivní vyšetřování a dále v drama s reverendem Brieglebem (John Malkovich), který se snaží Christiane pomoci. Otěže však režisér drží pevně v rukou a celkově do sebe tyto scény moc dobře zapadají. Oceňuji to především proto, protože se dal celý příběh vcucnout jen na drama bojující Christiane. Takto má ovšem mnohem komplexnější pojetí bez jizev, které to mohlo způsobit celému vyprávění. Tento risk se rozhodně vyplatil. Jen ke konci se děj trochu táhne a závěrečných ztlumovaček je na diváka už příliš.
Hlavní představitelku Christiane Collins si zahrála Angelina Jolie. To mnozí pokládají za nešťastný krok, což musím vyvrátit. Je pravda, že při zmínce o Angelině Jolie si všichni představí "železnou lady", které spíš sluší akční role v komerčních Hollywoodských filmech. To je však mýtus. Nesmíme zapomenout, že Christina byla silná osobnost, ochotná obětovat vše kvůli jedinému přání – Najděte mi syna! Prochází neskutečným utrpením z rukou šikany policie a následným umístěním do psychiatrické léčebny. Angelina tuto roli zvládá bez jediného zaváhání. Je zcela čitelná, jak v utrpení a beznaději nad ztrátou syna, tak v bojovnosti při které ze své role, prosté ženy, nijak nevybočuje. Za vší tou pozlátkou tohoto sépiového dramatu, se skrývá příběh lidské surovosti a bestiálnosti, přesto je Changeling vkusným filmem o síle mateřské lásky.
Nahlédnout za hranice filmu a seznámit se s celou kauzou mohu vřele doporučit, jelikož tato událost vedla i k přepracování americké ústavy.