Ondřej Dluhí Stínový ministr vnitra tak svým výrokem zřejmě naznačil, jakým směrem se bude ubírat práce policie v případě, že ČSSD vyhraje příští volby. Poslední větu neberte na vědomí, tou si jen vytváří alibi, aby mohl později říct, že slova byla vytržena z kontextu, takhle to rozhodně nemyslel a nemáme jej chytat za slovo. Zaměříme-li se totiž na meritum věci, měli bychom podle Tejce současný stav, kdy občané nevěří policejnímu vyšetřování, a méně závažné trestné činy vůbec nehlásí, přijmout za normální. Nízká objasněnost krádeží se vyřeší tím, že je lidé nebudou hlásit? Tejce více obtěžuje následné vyřizování, než aby se zamyslel nad stavem společnosti, kde se krade všechno, co není napevno spojené se zemí. Co by se zamýšlel, koupí si nový okap.
Jak to dnes funguje? Vezměme si případ řemeslníka, který má své nářadí v zamčené dílně. Ráno, když se chystá do práce, zjistí, že zámek je rozbitý a on přišel o pilu, kterou nutně potřebuje. V dobré víře a v souladu s literou zákona zavolá policistům, kteří mu jako první otázku položí, kolik ta pila stála. A že prý určitě nebyla nová a nemá hodnotu víc jak pět tisíc. Tudíž oni nepřijedou, protože se nejedná o trestný čin. Náš řemeslník ovšem není hloupý, a tak se začne bránit, že krádež byla přece spáchána vloupáním, a při takovém způsobu spáchání nerozhoduje cena odcizené věci. Policistům se sice nechce, ale přijedou, vše zaprotokolují a občan získává pocit (sice falešný), že se jeho věc někam pohne. Do ideálu to má daleko, ale aspoň tak to má v občanské společnosti fungovat.
Každý by měl mít v případě problému zastání, lidé mají mít šanci vyřešit i drobné spory a začít se má právě u těch malých a na první pohled méně závažných trestných činů. Jestliže přijmeme model chování podle Jeronýma Tejce, tak řemeslník ani nic hlásit nebude a žádná policie nepřijede. Policisté už dnes neprokazují přílišnou snahu řešit bagatelní věci. Řešením ale přece nemůže být rezignace a otočení úhlu pohledu, že je to naprosto běžné. Jestliže se lidé přestanou zabývat méně závažnými delikty, nastoupí na jejich místo jiné trestné činy, které se dnes jeví jako závažné. A policisté je opět nebudou chtít vyšetřovat, protože tyto trestné činy zaujmou pomyslné poslední místo v hiearchii. A celé to skončí tím, že policisté nebudou chtít vyšetřovat vůbec nic. Ale budeme poslouchat, jak se řeší závažné kriminální kauzy, a přitom nám vrcholní představitelé orgánů činných v trestním řízení už dnes dávají jasný signál, že nemají nic lepšího na práci, než se vzájemně osočovat a "vyrábět na sebe kauzy." Jako nám to v minulých dnech ukázala Lenka Bradáčová a Tomáš Martinec.
Dekriminalizace vybraných typů chování nepřináší společnosti žádné změny k lepšímu. Například řízení bez řidičského průkazu je od roku 2010 pouhým přestupkem, přesto se stále hlasitěji ozývají hlasy, že je to chyba a mělo by to být znovu trestným činem.
Není přece normální, že je v dnešní době člověk člověku vlkem, a lidé se navzájem okrádají. Na problém kriminality se máme dívat jen a pouze jako na problém, snažit se pochopit příčiny a navrhnout řešení. Rozhodně se na drobné krádeže nemůžeme dívat jako na něco standardního, co se stalo normou společnosti. Výrok, že drobné krádeže nemá cenu hlásit, má v sobě podobnou logiku jako tvrzení jiného politika, že státní dluh se v podstatě neplatí. Ale to už by byla zase jiná písnička.
