Anna Kočová 
Nejspíš se většina z nás shodne na tom, že se lidstvo aspoň prozatím neobejde bez řemesel. Chod a růst lidského společenství vyžaduje přítomnost duševně i manuálně pracujících. Aby trh dobře fungoval, je nutné obě tyto skupiny zachovat a udržovat ve správném poměru. „Je to dělba práce, jeden má myšlenku a jiný ji zhmotní. Pokud je to dobrá spolupráce, posouvá to vývoj společnosti,” říká jednasedmdesátiletý vyučený strojní zámečník Antonín Chmelař. I on přiznává, že některá řemesla spějí k zániku. Na druhou stranu však věří ve vznik nových, dle vývoje technické úrovně civilizace.
Statistiky ministerstva školství ukazují, že v posledních deseti letech je trend počtu studentů vstupujících do oborů s výučním listem spíše klesající. Právě u nich se předpokládá následné vykonávání manuálních profesí. Naopak zájem o obory středních škol, které jsou zakončené maturitou, postupně stoupá. Například ve školním roce 2023/24 se po základní škole rozhodlo studovat střední školu s maturitou 39 % žáků. Do vzdělání s výučním listem oproti tomu nastoupilo v témže roce pouze 29,5 % žáků. Zbytek se potom rozptýlil zejména na gymnázia, lycea a další do dalších typů studia zakončených maturitní zkouškou. Dle mnohých je důvodem k tomu samotný postoj většinové společnosti k učňovským oborům, který ovlivňuje mladé lidi a jejich výběr studia. „Berou učiliště jako místo, kam jdou lidi, kteří nejsou moc chytří a kteří nemají na maturitu a následnou vysokou školu,” popisuje situaci třiadvacetiletý vyučený zedník Mikuláš Vít.
Podle studie Boston Consulting Group se v budoucnu na českém pracovním trhu ještě zvýší podíl specialistů s vyšším vzděláním na úkor odborných manuálních pracovníků. Na trhu budou kvůli tomu nejvíce scházet například řemeslníci. Důvodem by mohl být právě celkový nezájem o studium učňovských oborů. Dalo by se tedy říci, že řemesla už zkrátka nejsou v kurzu. Tomu nasvědčuje i fakt, že kapacita nematuritních oborů je průměrně naplněna pouze ze třetiny. Naopak gymnázia mají převisy přihlášek největší. Tento vývoj však podle Antonína Chmelaře není ničím novým. „Už moji rodiče mi vždy říkali, ať se učím, ať se jednou nedřu jako oni. I já potom říkal svým dětem, ať se učí, aby nemusely dřít jako já. V tomto je jedno nebezpečí. Pokud budou všichni pracovat v nevýrobní sféře, nebude mít kdo vytvářet hmatatelné hodnoty,” říká.
Skutečnost, že se dnešní dospívající chtějí důkladněji vzdělávat, by nemusela být sama o sobě problematická. Vyšší odbornost zaměstnanců je naopak žádoucí. „V dnešní době přichází do výroby složitá technologie a je nutné, aby řemeslník měl vyšší vzdělání než za naší doby. Maturita v oboru je již běžná věc,“ popisuje Chmelař. Kamenem úrazu je spíše ono všeobecné nastavení, které lidi nepodněcuje k orientaci na manuální obory i po absolvování studia. Třiadvacetiletý Mikuláš už nyní ve svém oboru vnímá nedostatek pracovníků. I on, stejně jako druhý, téměř o pět dekád starší Antonín, zdůrazňuje, že řemeslníci budou vždy potřebnou součástí společnosti. „Čím víc se svět kolem nás zrychluje, a čím více je člověk tvorem líným, tím spíš tu vždy bude muset být někdo, kdo tu špinavou práci udělá za druhé,” míní mladý zedník. S počty také může podstatně zamíchat stárnutí populace, a tedy i řemeslníků a dalších. Pokud se křivky vývoje budou pohybovat i nadále takovým způsobem jako dosud, je možné, že jednoho dne skutečně nebude nikdo, kdo by onu „špinavou” práci odváděl.
