Václav Petr 
Mohl bys říct něco o samotném programu, kterého jsi se účastnil?
Ve třeťáku jsem narazil na jednu agenturu se jménem „Jak do Kanady“. Ta nabízí program „Zažijte Kanadu“ a v rámci toho programu pomáhají se zařízením working holiday víza. To je vlastně roční povolení tam pracovat. V rámci toho víza je open work permit, což znamená, že nejsi nijak vázaný jenom na jednu firmu. Vše jsem s nimi probíral asi rok nebo rok a půl. Nabídli mi i pohovor se společností, pod kterou doteď pracuji.
Kde teď tedy pracuješ, co je náplní tvé práce?
Pracuji pro jednu společnost v Banffu. Vlastní obrovskou síť hotelů a kin. Když jsem nastoupil, tak jsem byl room attendant, což je vlastně uklízeč jednotlivých pokojů, ale po nějaké době mě to nebavilo a chtěl jsem zkusit něco trochu jiného. Tak jsem teď house person a starám se o celý hotel a jiné veřejné prostory. Prostě zajišťuji, že je všude pořádek a čisto. Od lobby přes podlahy a okna až k záchodům. Občas komunikuji s hosty a pomáhám jim navigovat se po hotelu a podobně.
Jaká byla celková motivace k odcestování do Kanady a proč zrovna tam?
Zprvu jsem to tak promyšlené ani neměl. Prostě mě vedla náhoda. Musím ale přiznat, že když jsem viděl jeden videostream z přírody, tak jsem si tak podvědomě říkal, že bych se chtěl do Kanady někdy podívat. Pěkné hory, divoká příroda a čisté řeky a jezera, prostě by to stálo za to. No a pak je to taky anglicky mluvící země a tak nějak jsem si po střední škole chtěl někde zlepšit angličtinu, takže se jedno sešlo s druhým a takhle to dopadlo. Možná bych teď ale zvolil jinou destinaci. Třeba Nový Zéland, je tam přece jen o něco tepleji. Při porovnávání pro a proti jsem taky došel k tomu, že bude fajn získat obecně životní zkušenosti, dobré i špatné.
Jaký je Banff? Jak se tam žije?
Banff je krásné turistické město. Je tady Banff National Park, což je nejstarší národní park v Kanadě, takže je tu pořád plno. V létě se zde otočí miliony turistů. Na Banff Avenue, hlavní ulici, máte výhled na Cascade Mountain, a je tam síť obchodů, kde chodí opravdu davy lidí, když je v létě hlavní sezóna. Je to ikonické místo. Díky agentuře jsem věděl, že budu mít i ubytování, protože k pracovní pozici patřilo i staff accomodation (ubytování pro zaměstnance, pozn. redakce). Ono mi ale přijde, že bez staff accomodation se tady v Banffu ani žít nedá. Nebo dá, ale je to mnohem náročnější. Ty firmy tady přímo musí nabízet to jejich ubytování, jinak by byly bez zaměstnanců. Je to turistické město, takže ceny jsou strašně nastřelené, přímo několikanásobně – až nesrovnatelně s Českou republikou, a samotného místa k ubytování je tady málo. Člověku se vyplatí půjčit si auto za 50 dolarů na den, zajet si 120 km do Calgary, nakoupit si tam ve Walmartu a jet zpátky, než nakupovat tady v místním obchodě.
Jaká je reálná / praktická sociální úroveň občanů? Jsou nějaké záludné problémy, o kterých se moc nemluví?
Sociální. Já jsem tady v malém městě, tady třeba člověk opravdu bezdomovce nepotká. Je to tady trošku bohatší ta společnost. Ale tak naopak třeba v Calgary, to je velký město, tak tam se člověk potká i s těmi horšími čtvrťmi. Třeba stojíte v Downtownu a člověk si tam prostě hned vedle vás píchne drogu. Vyhrne si tričko a prostě si to bodne do břicha, úplně v klidu. Zní to asi docela šíleně. Třeba ve Vancouveru, tam jsem teda ještě nebyl, ale slyšel jsem, že tam je to taky momentálně takové horší. Ten pocit bezpečí tam zajišťuje velké množství policistů v ulicích, takže se tam necítíte tak moc ohroženě, ale je tam na ulicích dost individuí, která nenavozují zrovna pocit bezpečí. O tom se ale ještě přesvědčím, do Vancouveru bych chtěl jet.
Myslíš, že se Kanada bere mezi mladými jako nový Americký sen?
Nikde není tráva zelenější. Mají tady taky svoje problémy. Kanaďani jsou taky nešťastní, hlavně z imigrantů. To je trošku ironické, ano. Opravdu si myslí, že ten příval imigrantů a přímé vítání vede Kanadu trošku nedobrým směrem, protože přívaly imigrantů, kteří tady, jako já, pracují, vlastně snižuje minimální mzdu. Kanaďani tudíž dostávají mnohem méně peněz. Ale to je vlastně takový globální problém, sen tedy jak pro koho. Určitě si ho tady kdekdo najde. Je tu krásná příroda. Ale třeba problémy s bydlením jsou tady, myslím, ještě několikanásobně větší než třeba v Česku. Opravdu, na bydlení tady dosahuje čím dál méně lidí. Je to teď velký problém Kanady. No jestli to je nový Americký sen, to těžko říct. Říká se, že je to tady takové víc evropské i když pořád Amerika. Člověk tady má přece jenom nějaké zdravotní pojištění, obzvlášť tady v Albertě. Člověk zde dostane nějakou, pro nás základní, péči a nenechají člověka umřít na ulici. Pokud je člověk z Evropy, tak je to tady docela v pohodě, třeba v USA by to bylo horší, tohle je tam větší problém.
Když jsi odletěl hned po ukončení střední školy, nemáš nějaké pochybnosti o svém rozhodnutí, nelituješ třeba, že jsi nestudoval dál na vysoké škole?
Jel jsem vlastně s tím, že tady budu moct právě trochu přemýšlet a plánovat. Nechtěl jsem se takhle pouštět do dalšího studia hned bezhlavě a bez rozmyslu. Pořádně jsem nevěděl, co chci opravdu dělat a studovat. Na vysoké nestuduješ jenom jeden rok, ale klidně i pět nebo šest let. Tak jsem si to chtěl rozmyslet a nakonec jsem se v něčem našel. Už jsem si to promyslel a s čistým svědomím teď můžu nastoupit na vysokou školu. Ničeho nelituju a myslím, že mi ten rok v ničem neublížil a naopak dost přidal, spoustu zážitků. Z mé zkušenosti to můžu jedině doporučit. Když člověk neví, co chce dělat, tak je lepší si prostě dát to volno a přijít na to, poznat svět, poznat lidi, naučit se něco nového, získat zkušenosti a pak teprve třeba akademicky pokračovat.
Našlo se něco, co nebylo nikde zmíněné, co bys doporučil ostatním, aby se na to ještě podívali?
To je spoustu věcí, co není nikde napsaných a dozvíš se je až pak na místě. Mě třeba zaskočilo to, že, a to mě opravdu rozčiluje, země jako třeba Německo a Ukrajina si můžou svůj řidičský průkaz v Kanadě vyměnit, hned tady na úřadě, ale my Češi prostě z nějakého důvodu nemůžeme a musíme podstoupit ještě dodatečné zkoušky v autoškole. Je to prostě bordel. Je to obyčejná byrokracie, stačilo by podepsat pár papírů a mohli bychom taky tak dělat. Nevím, proč to tak už dávno není. Třeba kamarádka jela do Kanady a věděla o tomto problému, tak si nejprve vyměnila řidičák v Irsku – bez problémů, prostě rychlá výměna a ten si pak stejně bez obtíží vyměnila v Kanadě. Celé to takto obešla vlastně.
Jaké bylo zvykání si na nový život. Vyskytly se nějaké problémy?
Bál jsem se zvykat si na jinou měnu a přepočítával jsem pořád na české koruny, ale ve finále to je hloupost, protože ty poměry a hodnoty jsou úplně jinde. Jestli je něco drahé nebo ne, musíš celkově vztáhnout na svoje příjmy, podle obnosu peněz, co máš. V praxi teda nic nepřepočítáváš, funguješ jako normálně, jenom s jinými čísly. Vydělám kolik set dolarů, výplata mi přichází, co dva týdny, tak vím, s čím a jak musím kalkulovat, a s tím hospodaříš jako jinde. Pak už víš, že mléko za 10 dolarů je pro tebe zbytečně dražší, než mléko za 5 dolarů.
Výplaty teda chodí po dvou týdnech, jak to funguje třeba s nájmem? Je jedna výplata slabší a druhá silnější?
No nevím, jestli to platí takhle všude v Americe, že výplata chodí, co dva týdny, ale dobře, budeme dělat, že je. Prostě ti cinkne co dva týdny výplata. Jeden týden je takový smutnější a druhý lepší. Rychleji to všechno utíká. Nájem se mě osobně teda netýká, protože ubytování mi samotná firma automaticky strhává z výplaty. No, jelikož mi výplata chodí co dva týdny stejná, tak to ale znamená, že platím nájem jakoby co dva týdny, no. Pokud by ale člověk měl nějaké svoje bydlení, tak myslím, že by to platil normálně měsíčně. O tomhle ale nevím, je to jenom spekulace.
Co na tohle řekla rodina? Jaké bylo loučení? Byly rozmluvy?
Rozmluvy byly, ale já jsem byl tak, že jsem se vlastně na nic neptal, byl jsem rozhodnutý, měl jsem to zařízené a už se to změnit nedalo. Jenom jsem jim to oznámil. Já jsem si to totiž všechno vyřizoval na tajňačku. Počkal jsem do osmnáctin a pak jsem si to všechno v tichosti domluvil, nikoho jsem se neptal. Až jsem měl víza hotový, vyřízený, až jsem to měl vážně černé na bílém, tak jsem jim oznámil: „Jedu do Kanady.“ Načež mi odpověděli: „No to teda nejedeš.“ „Ale jedu, mám to tady napsaný.“ No byl to pro ně asi šok, ale kdybych to tak neudělal, tak by mi to zakázali a nikam bych nejel. Ve finále si myslím, že to teď už chápou, a když se zpětně podívají, tak jim to asi tolik nevadí. Nemyslí si, že bych za ten rok o něco přišel. Viděli moje vrstevníky, jak zkoušeli někam jít studovat a pak to třeba velice rychle ukončili. Oproti nim jsem prostě získal mnoho zážitků, zkušeností.
Mezi námi je teď rozdíl osm hodin. S rodinou jsi určitě v nějakém frekventovaném kontaktu, voláte si nebo tak. Nebyl ten časový rozdíl problém?
Na žádné trable jsme takhle nenarazili. Voláme si jednou, dvakrát týdně. Většinou si voláme tak jak teď my dva, v Česku je večer, já mám před obědem a jdu pak na odpolední směnu.
Takže s češtinou jsi pořád v kontaktu a ten pocit ztráty jazyka nemáš?
S češtinou jsem v kontaktu až moc. Já tady vlastně bydlím s Čechy, manažerka je Češka, na frontdesku jsou Češi. Je tady a ještě i v Canmore a celkově vlastně celé Kanadě hromada Čechů. Je to přímo divné. Kamkoli jdete, tak můžete potkat česky mluvícího. S češtinou se tady setkává člověk dnes a denně. Je to až vlastně vtipné, vážně jsem nečekal, že se budu až v tak hojném počtu s češtinou setkávat.
Taková zábavná příhoda. Když jsem přijel, tak jsem se nastěhoval tady do toho bydlení a poprvé jsem se setkal se spolubydlícím. Začal jsem na něho anglicky a on snad při vybalování viděl adaptér na evropskou zásuvku a tak na mě, že odkud jsem, tak říkám, že z Česka, no a on: „No to jsem si moh myslet.“ Tak už mi odpověděl pak hned takhle česky a ještě hned dodal: „No tak tady bydlíš s dalšíma Čechama a s těma dokonce budeš i pracovat.“
Našel sis i anglicky mluvicí přátele? Jak jste se seznámili?
Jo, našel, samozřejmě. S prvním jsem se seznámil v práci. Ten mě pak seznámil s jeho kamarády, a jelikož je to turistické město, tak je tady stálých rezidentů málo a všichni se mezi sebou znají. Srovnal bych to s typickou českou vesnicí. Poznáš jednoho, ten tě seznámí s druhým a ten s dalšími třemi a tak nějak prostě poznáváš lidi no. Je to jako sněhová koule.
Když na angličtinu moc nedošlo, co ta příroda?
Medvěda jsem ještě neviděl. A ani některé hlavní destinace. Teď se začne oteplovat, tak toho za poslední čtyři měsíce musím dost stihnout. V Albertě jsou třeba Canadian Rockies. Východ je trochu slabší, tam je Manitoba a Saskačevan a to je jenom prázdná rovina. Člověk jede osm hodin autem a cítí se, jakoby byl pořád na jednom místě. Nikde nic, vidlákov, pole a krávy. Kromě teda nádherných jezer. No jinak obecně je to nádhera. Jdeš po ulici a najednou je vedle tebe srnka. Chvíli na tebe hledí, ale pak se zase vrátí k požírání trávy. Příroda je tady pořád taková divoká a panenská. Medvěda jsem ale pořád nepotkal, no. Vzpomněl jsem si ale, že třeba na Slovensku mají docela s medvědy problém a myslím si, že by mohli společně s Kanadou zařídit nějaký program, osvětu, jak se chovat v přírodě a co s těmi medvědy dělat při setkání. Tady člověk nevyjde ven do lesa bez spreje na medvěda, takového extra silného pepřáku, co má toho medvěda dokonce i zastavit a odradit. Může to zachránit život a určitě by se to hodilo třeba do Beskyd. Určitě si jeden vezmu domů jako suvenýr, protože v Česku to asi k sehnání nebude. Nechci teď ty medvědy nějak odlehčovat, ale říká se, že on si tě většinou vůbec nevšímá, třeba můžeš jít po cestě a on tam sedět na kraji kousek vedle tebe a ani si ho ty sám nevšimneš a nic se nestane. Ale mohlo by být i hůř. Žijí tady taky pumy a ty jsou teprve peklo. O té ani nevíš. Vyjdeš si na několikadenní túru a může tě sledovat klidně celou cestu a to úplně bez jediné stopy. A to se tady i stalo, že nějaká slečna šla sama a ta puma ji po několika dnech sledování prostě… No vešla k ní do stanu a roztrhala ji, no. Není to legrace tady s těmi zvířaty.
Život v Kanadě zní opravdu zajímavě. Jak přesně to ve finále ovlivnilo tvou budoucnost? Říkal jsi, že jsi měl hodně času o tom přemýšlet a na něco jsi i přišel. Co z toho tedy později uplatníš? Co je opravdu důležité a nedocenitelné?
Rozhodně bylo užitečný poznat nové lidi, nové místo, ale rozhodně vím, že se už chci vrátit zpátky do Čech, že je tam můj domov a že ve finále nezáleží na tom, kde jsi, ale spíš s kým jsi. Všechno se dá zařídit. Hlavně potřebuješ správné lidi kolem sebe, a když je kolem sebe máš, tak jsi v podstatě už vyhrál. Na tohle jsem tady časem došel. Tuhle cestu, nebo teda podobnou, by mělo asi podstoupit více mladých lidí a otevřít si takhle oči. Rozhodně je super si takhle po střední dát time out, promyslet si věci, být na nějakou pryč od reality, sám se sebou. Je taky důležitý si na vlastní oči ujasnit, že jinde není o moc líp a že se nemáme v Česku tak špatně. Ano, můžeme nadávat na mnoho věcí, ale žít se tady dá, když člověk chce. Ničeho ale nelituju, bylo to dobrý rozhodnutí. Doufám, že je hodně stejně motivovaných mladých lidí, jako já a zkusí tuhle, nebo podobnou, cestu taky podstoupit.
