Tereza Stuchlíková 
Mezi nejčastější poruchy příjmu potravy patří mentální anorexie, kterou celosvětově trpí až 4% žen a 0.3% mužů. Člověk trpící touto poruchou usiluje o záměrné snižování hmotnosti redukcí nebo i vylučováním některých potravin, až do bodu hladovění. Mentální anorexie má nejvyšší míru úmrtnosti ze všech psychických onemocnění. Odhaduje se, že 10 % osob s touto poruchou umírá na komplikace spojené právě s nemocí. Anorexie bývá často spojená s ortoexií, neboli posedlostí zdravým stravováním.
Mentální bulimie je charakterizována opakovaným záchvatovitým přejídáním a následnou snahou se zkonzumovaného jídla zbavit. Pocit nedostatečné kontroly nad jídlem v průběhu záchvatovitého přejídání si jedinec trpící bulimií následně vynahrazuje přílišnou kontrolou nad svou tělesnou hmotností. To se projevuje například záměrným hladověním, přehnaným cvičením nebo vyvoláváním zvracení.
Stále častěji se také ve společnosti vyskytuje záchvatovité přejídání, které postihuje asi 2% lidí. To bývá často spojováno s negativními emocemi jako stres, únava, smutek atd. Dlouhodobé záchvatovité přejídání vede ke snižování hladiny dopaminu a schopnosti dosažení pocitu uspokojení, což nutí člověka jíst více a více. Podle psycholožky Ruth Weissman funguje záchvatovité přejídání na podobném způsobu jako drogová závislost; podávání drog totiž způsobuje právě uvolňování dopaminu, na němž se jedinci stávají závislými. Následná obezita, způsobená opakovaný přejídáním se, pak může vést k negativnímu vztahu k sobě samému, k různým úzkostným stavům a k depresím.
Příčiny vzniku poruch příjmu potravy nejsou zcela jednoznačné, většinou se jedná o kombinaci více faktorů. Důležitou roli hraje genetická náchylnost, ale také kulturní a sociologické prostředí nebo schopnost odolnosti vůči stresu. Poruchy příjmu potravy také bývají spojovány s ideálem krásy propagovaným médii. Obecně se má za to, že nejohroženější skupinu tvoří dospívající dívky nebo mladé ženy z lepších socioekonomických poměrů. Anorexie se často vyskytuje u inteligentních osob se sklonem k perfekcionismu a strachem z neúspěchu. Bulimie naopak u labilnějších osob, které se snáz nechají strhnout emocemi.
Poruchy příjmu potravy jsou často špatně odhalitelné, pacient si mnohdy sám nemusí uvědomovat závažnost onemocnění, nebo jím už může být ovládán do té míry, že jakoukoliv pomoc odmítá. Včasné odhalení nemoci je však zásadní a to zejména pro děti a dospívající, jejichž organismus se teprve vyvíjí.
Léčba spočívá primárně v psychoterapii, konkrétně se nejčastěji využívá kognitivně behaviorální terapie, s jejíž pomocí si jedinec utváří normální jídelní režim a dosahuje pozitivnějšího vnímání vlastního těla a zvýšení sebevědomí.
