Dan Hromada Samozřejmě, každý má jiný vkus a neříkám, že se to nemůže někomu líbit. Podivuju se spíš nad tou masovostí, která jde s tímto hudebním stylem. Jakoby někdo řekl teenagerům: „Tak, a teď je v módě poslouchat dechovku, vaší hudební modlou bude Moravanka,“ a mladí by šli, stáhli si nejnovější pecky Jožky Černého a poslouchali je do zblbnutí.
Obdobná věc platí pro onu zmiňovanou slečnu, která je jakýmsi prototypem většiny mladých lidí. Jsme extrémně konzumní národ, z kterého si musí masmédia mnout ruce. To, co průměrnému Čechovi naservírujete pod nos, pro něj znamená záruku té nejlepší kvality: „Vždyť to přece říkali v televizi a v rádiu, tak to musí být pravda!“ Totéž platí i pro hudbu: „Tahle skupina vyhrává všechny hitparády, okamžitě si musím stáhnout jejich poslední album, abych šel/šla s dobou!“
Takto by se dalo pokračovat. Pokud jste výjimka (potvrzující pravidlo), a neznáte poslední megasupercool hit Lady Gaga, můžete být vystaveni všeobecnému posměchu. Ať si každý klidně poslouchá to, co mu cpe do uší rádio, ale jedna věc je smutná – trpí tím hudba samotná. Nemyslím tím obří hudební korporace, které si uměle pěstují svoje popové hvězdy, ty si penězi vycpávají peřiny. Jde mi o menší vydavatelství a hudebníky samotné.
Někteří adolescenti se možná budou divit, ale i v české kotlině jsou kvalitní umělci. Žel bohu však nejsou tolik vidět a nemají prostor dostat se do širšího povědomí právě proto, že dostávají přednost zahraniční hvězdy, v horším případě Superstar. Samozřejmě jsou i domácí kapely, které prostoru dostávají naopak víc, než je zdrávo.
Narážím teď na hospodské kapely typu Kabát, které mají v naší pivní kultuře obrovskou základnu fanoušků. Abych upřesnil, co přesně mi vadí, uvedu teď jeden příklad. Nedávno jsem v jednom olomouckém klubu navštívil koncert mé oblíbené kapely Sunshine. Byl jsem plný očekávání, těšil jsem se na solidní návštěvu – přece jen jde o hodně známé hudební těleso, hrající v poslední době oblíbený melodický indie-rock. Brzy jsem však vystřízlivěl, klub byl totiž poloprázdný. A to koncert natáčela televize! Bylo mi líto hlavně Sunshine samotných. Ještě nedávno hráli po celé Evropě, pod pódiem davy hudbomilých lidí, avšak Kay Buriánek a spol. se rozhodli více zaměřit na opomíjenou tuzemskou scénu a taková je jejich odměna. Člověk se pak nestačí divit, když na komerčně „profláklé“ Kabáty, „zpívajících“ něco o chlastu a o válení sudů v pekle, přijde na jediné vystoupení několik desítek tisíc lidí.
Proto si vážím těch, kteří se o muziku zajímají hlouběji a sami hledají nové objevy, ať už je to v jakémkoli hudebním směru. Je fajn, když si člověk zajde poslechnout živou hudbu nějaké lokální kapely a zjistí, že v tom není sám, i když je to třeba jen pár desítek lidí. I zatím neznámá uskupení, zpěváci či zpěvačky se mohou proslavit, potřebují k tomu však své posluchače. Proto se odtrhněte od hitparád a najděte si nové idoly. Nebudete litovat!
