Bohuslav Khýr Abychom mohli polemizovat nad současným fungováním demokracie, musíme vymezit hlavní důvody, proč zde existuje nějaká forma zastupitelství. Hlavním technickým důvodem je počet voličů, kdy je značně komplikované, ne-li zcela nemožné, sčítat hlasy všech voličů při každém hlasování. Dalším důvodem je časová náročnost – ne všichni mají čas zabývat se neustále problémy fungování státu, a ne všichni jsou dostatečně informováni o určitých problémech, aby byli kompetentní se v nich angažovat. Tyto body jsou poměrně jasné a logické. Nicméně neurčují proč by našimi zástupci měly být zrovna politické strany. Proto jsou definovány konkrétní požadavky na tuto formu zastupování. Prvním je to, co je podstatou zastupitelské demokracie jako takové – reprezentace občana, jeho práv a požadavků vůči státu jako instituci a snaha o jejich prosazení. Zde můžeme snadno postřehnout systémovou degeneraci, jejíž podstatu vysvětlím níže. Druhým kritériem pro fungování systému politických stran je prezentace a prosazování určitých názorů, dle kterých si volič vybírá subjekt nejbližší jeho smýšlení. Samozřejmě názory prezentované a prosazované politickou stranou by měly být totožné.
Primární úkol politických stran jako prostředníka mezi státem a občanem, dnes působí více než směšně. Jestliže se na většině důležitých věcí nemohou parlamentní strany shodnout, je zde jedna oblast kde se shodnou vždy – rozšiřování svých pravomocí. Situace dospěla již tak daleko, že nemůžeme mluvit o jakémkoliv rozdílu mezi pojmy Parlament ČR a stát jakožto instituce. Politici nezastupují naše zájmy, zastupují zájmy své a státu vůči nám. Občan se dostává pozice neinformovaného subjektu, který má povinnost platit už jen z podstaty svého býtí a narození na území tohoto státu. Neexistuje tu však nic, co by nějakým způsobem kontrolovalo co občan za své peníze dostane, a také dostává čím dál méně. Je naivní pokládat politiky za mocenské špičky společnosti, nicméně formálně tak tomu opravdu je. Bezprecedentně tolerantní postoj společnosti vůči špatným politikům a jejich rozmarům se stal jedním ze základních rysů neangažovanosti občanů. Je to samozřejmě jen jeden z problémů se kterými se potýká moderní společnost, avšak vzhledem k institucionalizování světa v němž žijeme, je to také problém základní a velmi důležitý.
Pokud se podíváme na druhý výše uvedený bod zjistíme, že politické strany dnes neprezentují své myšlenky, ale krmí nás populistickými hesly. A nemluvíme teď pouze o billboardech a jiných reklamních plochách, mluvíme i o programech samotných, jež jsou mnohdy tristně tenké i ve své nejširší podobě nebo naopak obsahují úplně všechno co je potřeba k oslovení co nejširších mas. Zde se může vést spor o to co bylo dřív nezájem voličů číst volební program nebo volební program, který bylo zbytečné číst? Problém se tedy nesnažme vyřešit na této úrovni, řešme jej v rámci nastaveného systému a v názorech stran, které jsou prezentovány voličům. Snůžka populistických řečí a gest valících se na občana ze všech stran, to je obrázek naší demokracie před volbami. Po volbách se jen nestačíme divit, jak jednotlivé strany zapomínají na své sliby. Klobásy již nejsou zdarma, politici se stahují z veřejné diskuze a soustředí se na patřičné finanční zhodnocení své nově nabité pozice. Když k tomu přidáme ještě trochu nezbytného parlamentního kompromisu, zjišťujeme, v neustále se opakujících periodách, že náš názor, který měl být hlásán voleným zástupcem, v lepším případě degeneroval na něco co nikomu nevyhovuje, a zároveň nikomu nevadí, a to je v politice nejdůležitější. V horším případě jsme se nechali oklamat lživou kampaní, jejíž hlavní myšlenky se ztratily zřejmě někde v povolebním shonu “ke korytům”.
Pokud zde tedy máme demokracii, v níž volení zástupci neplní žádným způsobem svou funkci, jež jim je určena, proč raději nepřemýšlet jak změnit formu tohoto zastupitelství, než-li nad tím jakou stranu zvolit? Alternativních možností k reprezentaci politickými stranami je mnoho, jednou z nejčastěji užívaných je např. sněmovna odborníků. Samozřejmě je tento koncept zavrhován současnými politickými elitami, jelikož by znamenal ztrátu mocenského postavení pro většinu z nich. Je veřejně prezentován ve své základní problematické formě, přičemž tato varianta operuje s problémy, jež byly dávno vyřešeny. Na pravdivost této prezentace můžeme mít každý svůj názor, ale faktem zůstává, že by mělo být především v našem zájmu udělat něco se skomírajícím systémem v němž žijeme. Pokud se budeme řídit tím, co nám říkají ti, kterým dnešní systém vydělává a dává moc, asi těžko se něco změní k lepšímu. Je na čase přestat generalizovat všechny politické snahy jako nicneřešící a zbytečně komplikované a naložit s naším hlasem tak, aby nebyl jen jedním ze symbolů české politické negramotnosti.
