Už cesta do filmového sálu se stala dobrodružstvím (ještě pořád si myslíme, že schody by se s vámi hýbat neměly). Ale přes to, že jsme měly problém sál vůbec najít, jsme nakonec usedly do měkkých křesel jako první. To nás trochu překvapilo, protože ani jedna z nás nečekala, že by mohlo dojít na soukromou projekci. Plánovaný začátek musel být v naději na větší účast nepatrně posunut (cca o patnáct minut). Nakonec se řady, spíš méně než více, zaplnily, a vše mohlo začít.
Co se týče účasti, od Burtonových fanoušků jsme čekaly víc. Nesešlo se ani deset lidí, což by i v menší místnosti, než je filmový sál, působilo tragicky. Důvodem však mohla být nevědomost fanoušků Tima Burtona o této akci.
Celý večer byl postupně odpřednášen jednotlivými členy Kosvalu, z nichž si každý vzal na mušku jeden ze snímků. Bohužel jsme se od ani jednoho z nich žádné podrobnosti (nebo alespoň přiblížení filmů) nedozvěděli. Více se věnovali chabým vtipům zabývajících se jejich stylem oblékání a velmi neopodstatněnou kritikou Tima Burtona, která nevyzněla ani znalecky, ale ani zábavně, spíše uboze a lacině. I přes nepatrné náznaky snahy navázat s publikem kontakt jejich vystoupení působilo spíše laicky. Každá věta se pokoušela vyvolat salvy smíchu, místo toho však nepříliš připravené projevy vzbudily jen zdvořilé úsměvy posluchačů v první řadě. A tak se celý večer proměnil ve frašku, při níž se již tak prázdné řady dále vyprazdňovaly a nám nezbývá než litovat, že si autoři nedali s přípravou večera větší práci. Burtonovo dílo by si to jistě zasloužilo.
I přes špatnou prezentaci Burtonových děl nás jeho filmy nadchly. Krásně zpracovaný Vincent coby jeden z prvních krátkometrážních Burtonových filmů nás mile překvapil, Frankenweenie dodala naději na život po smrti díky zázračnému elektrickému proudu a samozřejmě Ed Wood, tragikomedie, která člověka pobaví a ještě vám přiblíží život nejhoršího hollywoodského režiséra všech dob.
Fotozdroj: http://www.timburtoncollective.com/earlymovies.html