st., 15. červen 2022 19:06

Rackov doletěl ke svému cíli. Extravagantní divadelní představení na motivy Čechovova Racka bylo k vidění naposledy

Rackov - „lehce kabaretní autorská interpretace“ Čechovova Racka, měla 9.6. svou poslední reprízu. Rackov - „lehce kabaretní autorská interpretace“ Čechovova Racka, měla 9.6. svou poslední reprízu. Zdroj: Eva Hašková
Derniéra je pro mnoho lidí ne příliš známý pojem, který označuje poslední představení či poslední promítání divadelního nebo filmového díla. Je zvykem, že se derniéry nesou ve slavnostnějším duchu než pouhé reprízy. A tento zvyk byl, při posledním představení divadelní hry Racek, které proběhlo ve čtvrtek 9.6. v divadelním sále Konviktu, dodržen náležitě.

Šlo už o nesčetnou, ale rozhodně již poslední reprízu divadelní adaptace, či lépe řečeno – „lehce kabaretní autorské interpretace“ stejnojmenné Čechovovy hry, u které režijní postavení zastával budoucí student divadelní režie na JAMU Arnošt Hašek. A zároveň právě on – režisér, byl i hercem, který se z hlediska délky pobytu na jevišti stal i hercem nejdůležitějším. V roli barmana byl průběhu hry po celou dobu součástí děje obsluhujíce žíznivé a po alkoholu dychtící postavy. A ty měly skutečně proč toužit po ukojení – hrdinové této Čechovovy komedie totiž trpí nejen alkoholismem, ale i nešťastnou láskou, depresí, zahořklostí či sebevražednými tendencemi. Tyto aspekty psychického rozpoložení postav v kombinaci s absurdním humorem se pro Čechova staly prostředkem pro vyjádření svého nazírání na život, které podle něj i přes četnost neštěstí mívá převážně groteskní charakter. Je nutné dodat, že právě v alkoholu tkvěla ona slavnostnost derniéry. V případě obyčejných repríz byl alkohol nahrazen pouhým džusem. Naopak v tomto případě došlo k dosažení absolutní autenticity. Tedy alespoň částečné – nedá se totiž popřít, že by se v časoprostoru díla (Ruské carství přibližně na konci 19. století) mohla vyskytovat jablečná whisky Jack Daniels. Režisérova postava barmana ale nebyla pouze za barem, naopak – když se zrovna některá z postav nedožadovala po panáku, opouštěl barman pódium a s neotřelým narušením čtvrté stěny se jal obsluhovat ostatní zákazníky. Těmi v tomto případě byli samotní diváci, kteří s každou jeho obchůzkou měli možnost bezplatně využít služeb, a dopomoci si tak k získání lehce podnapilé perspektivy, která se pro téma a prostředí hry více než hodila. Mimo euforické či skleslé a temné hlasy herců a mimo veselé či omšelé tóny klavíru zprostředkované pianistou Šimonem Pužejem se vzduchem divadelního sálu linula i vůně pečeného kuřete. Tato rekvizita byla náhradou za uloveného racka, kterého jedna z postav darovala jako vyjádření lásky. V původním Čechovově díle, které podle tohoto ptáka nese jméno, je racek interpretován jako symbol volnosti a možnosti vzletu, ale také jako symbol snadné oběti pro zlomyslného lovce. Ať už to ale Anton Pavlovič Čechov myslel jakkoli, výběr pečeného kuřete jako rekvizity umožnil nejen pobavenou reakci v publiku, ale zároveň i občerstvení po samotném představení. Společně se zbytkem whisky byla pečínka příjemnou tečkou za kulturním odpolednem v prostorách univerzity.

Zobrazeno 276 krát
Naposledy upraveno: ne., 3. červenec 2022 19:00
Pro psaní komentářů se přihlaste