Veronika Rédová 
Jak a kdy jsi se k tomuto sportu dostala?
Bylo to asi 4 roky zpátky. Kamarád mi řekl, že se učí sebeobranu a zeptal se mě, jestli nechci taky. Začalo mě to bavit a z oddílu jsem už neodešla. Dříve jsem totiž zkoušela spoustu jiných sportů, převážně kolektivních, nikdy mě ale nic nechytlo tak moc jako právě bojový sport.
Jsi členkou oddílu reálné sebeobrany v Šumperku. Jak tyto tréninky probíhají?
Na tréninkách se učíme, jak reagovat na konflikt, ukazujeme si, jak vypadá situace, ještě než rvačka vznikne. Jde hlavně o to si uvědomit, jak postupovat, aby konflikt nevznikl, tomu se říká předkonfliktní fáze. Poté se učíme boji pomocí jednoduchých technik. Trénujeme sebeobranu podle postupů, které se osvědčily v boji nebo při plnokontaktním tréninku.
Do nedávna byly zavřené posilovny a shromažďování více než 2 osob. Jak jsi se v této situaci cítila a jak jsi ji případně řešila?
Kolektiv a kontakt s lidmi z tréninku mi opravdu hodně chyběl. Doma mám posilovnu, takže jsem mohla cvičit tam. Chodila jsem i běhat, sportovala jsem tak, jak se dalo.
Máš stanovené nějaké konkrétní cíle, kterých by si chtěla dosáhnout?
O budoucnosti jsem už přemýšlela, vše je ve hvězdách, protože nikdo nevíme, co bude. Co ale vím určitě je, že chci dále závodit, dále zápasit, protože mě to moc baví. Kdybych mohla někdy být trenérkou, vlastnit tělocvičnu nebo cokoliv dělat v tomhle oboru, byla bych spokojená.
Doporučila bys reálnou sebeobranu i dalším lidem? Jestli ano, tak proč a komu?
Reálnou sebeobranu bych doporučila všem, kteří se o tohle zajímají. Ať už jenom proto, že je to baví nebo z důvodu, že se chtějí sebeobranu naučit, těm co se chtějí naučit zvládání konfliktů. Nebo jen pro odreagování, když chce člověk vypnout hlavu po práci. Jenom si to užít je hrozně fajn. Člověk potká spoustu nových lidí, skvělý kolektiv a dozví se něco nového.
