Marek Kačmařík 
Krátce po nahrání Darker Still skupina čelila jedné z největších výzev za dobu své existence – začala se totiž rozpadat. Členové skupiny už zkrátka nechtěli být jejími členy. Před rozpadem je zachránila skupinová terapie, kterou společně navštěvovali jednou týdně. Sezení prý často přesahovala délku pěti hodin. Všechny problémy uvnitř skupiny se na novou desku výrazně promítly a ovlivnily její celkový koncept.
Nová deska skupiny byla přijata současně s velkým nadšením novějších fanoušků a zklamáním těch starších. Skupina totiž po třetím albu začala výrazně měnit své hudební vyznění z víceméně klasického metalcoru na chytlavější a melodičtější kytarové riffy. Tvrdé kytarové breakdowny pro metalcore tak typické si ale skupina ponechala a využívá je velmi často. Nový zvuk skupiny se na současném albu promítl zatím asi nejvíc z celé jejich diskografie.
Darker Still je pro mě perfektním vyjádřením všech podob temnoty. Od tématu psychických problémů v písni „Ground Zero“ se dostáváme ke spánkové paralýze, nočním můrám a spánkové deprivaci ve skladbě „Glitch“. Skrze „The Greatest Fear“ poté skupina zkoumá strach ze smrti a nabízí nový pohled na smrt jako na něco, co nás všechny nakonec spojuje.
V poločase přichází titulní skladba „Darker Still“, která svým pomalým tempem a svůdně rytmickým sólem velmi nápadně připomíná rockovou baladu. Ve skoro sedmiminutové zvukové stopě písně se také objevuje velmi inovativní pískání částečně připomínající uklidňující zpěv ptáků.
Po klidné pasáži se nám představí „Imperial Heretic“, ve kterém skupina pitvá úlohu strachu v náboženství. Následně přichází na řadu velmi experimentální a poměrně pomalé „If a God Can Bleed“, které vykresluje temné prostředí mocenských bojů mezi bohy a lidmi. Rychlé a úderné „Soul Bleach“, které přímo navazuje na předchozí skladbu, nás bere zpět na zem a vypovídá o zpěvákově osobním boji s „jeho vlastní temnotou“. Ve skladbě se také objevuje úplně jiný typ vokálu, než na který jsme byli dosud zvyklí – hrubé hrdelní screamy nabírají skoro až rapový nádech.
Poslední dvě skladby „Land of the Lost“ a „From the Heart of the Darkness“ jsou dobrým zakončením celé desky a postupem času vám při poslechu velmi příjemně a konzistentně splynou dohromady.
Když to vezmu kolem a kolem, myslím si, že Darker Still je velmi kvalitním albem s promyšleným ústředním tématem a velmi pěkně zpracovanou hudební stránkou, která působí komplexně a mnohovrstvě. Poslech Darker Still je jako by vás po celou dobu ta pomyslná „temnota“ obklopovala a s každou další písní se přibližovala čím dál blíže, až vás nakonec zcela pohltí. Parkway Drive ukazují, že s vývojem jejich ikonického zvuku ještě pořád nejsou u konce a mají stále co nabídnout.
