Jakub Vrba 
Jedním slovem: Ano. Chazelle to má všechno v malíku a svým citem pro detail dává divákovi nahládnout pod kůži Neila Armstronga, prvního člověka, který se prošel po měsíčním povrchu. Největším lákadlem filmu je samozřejmě samotný let Apolla 11, což může pro někoho být ve výsledku docela zklamání, protože samotnému letu se film věnuje jen zkratkovitě, aby se mohla v závěru rozehrát symfonie obrazu a zvuku při přistání na Měsíci. Do toho momentu sledujeme život dnes už nejznámějšího astronauta všech dob. Zkušební pilot pro NASA, rodinná tragédie, konkurz do projektu Gemini, plánování mise Apollo. Film se zdá být prezentován jako epický výpravný snímek, Chazelle to ale pojal komorněji, zaměřil se na pocity hlavního hrdiny, strach, radost, napětí i bolest v jeho očích. Režisér dal důveru Ryanu Goslingovi, který zde předvádí jeden z nejlepších výkonů své kariéry. Během filmu má divák pocit, že se všude pohybujeme s ním, zažíváme všechny jeho nejniternější pocity a prožitky. Ve filmu nenajdeme příliš mnoho epických záběrů na rakety ve vesmíru, vše je snímáno z pohledu hlavní postavy. Hlavní události vidíme v postatě stejně jako Neil, z kokpitu, přes hledí přilby, když se raketa třese, třese se v podstatě celé kino.
Oscarové přistání
Na film se snesla kritika ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa, který je podle všeho znechucen, že ve filmu není ukázáno zapíchnutí americké vlajky na Měsíci. Já jsem celkem rád, že tam takový záběr není, protože ten film nemá být oslavou amerického úspěchu, ale celosvětového. "Je to jen malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo." Chazelle se ve filmu vyhnul nechtěnému patosu, americkou vlajku uvidíme jen jednou a do Sovětů si rýpnul jen tak mimochodem. I při samotném vzletu raketoplánu nedostaneme záběr na hrdé Američany a napjatý zbytek světa, nebo strach v očích manželek astronautů. Sledujeme Neila Armstronga, protože je to jeho příběh, jeho film. A mně se tento přístup líbí. Pro Goslinga je vyhrazeno celé plátno, Chazelle ho nekdy zabírá tak zblízka, že můžeme vidět jeho póry.
Pokud bychom se měli bavit o kvalitě obrazu a zvuku, tak není třeba se nějak rozepisovat. Chazellův již zmíněný cit pro detail nabízí sondu do pocitů postav na plátně a když je vše zkombinováno s úžasnou hudbou Justina Hurvitze, vytváří to doromady perfektní filmové dílo. Chazelle s Hurvitzem tak mají zase jednou zálusk na Oscary.
HODNOCENÍ: 9/10
