Radka Krčová Hned na začátek musím říct, že seriály této stanice opravdu za moc nestojí a jsou většinou přesně tím, co mi na seriálech vadí. Neherci se na obrazovkách objevují co pět minut, stejně jako klišé repliky, ze kterých je jednomu do smíchu. Člověk si pak chvílemi říká, proč se na takové slátaniny vůbec dívá. I tak jsem dala Shadowhunters šanci.
Seriál je inspirován ságou, kterou ne moc kvalitně napsala Cassandra Clare, a sleduje život osmnáctileté Clary Fray. Té se život obrátí naruby, když v den svých narozenin zjistí, že je Lovkyní stínů. Napolo andělem a napolo člověkem, který musí svět ochraňovat před démony a podobnými stvůrami. Zkráceně taková méně cool Buffy. Po prvních pár dílech jsem si říkala, že tohle byl zase krok vedle.
Shadowhunters má totiž spoustu chyb, a pokud čekáte kvalitní seriál, tak radši běžte hledat někam jinam. Největším mínusem je hlavní dvojice postav Clary a Jace v podání Katherine McNamara a Dominica Sherwooda. Obě jsou nezajímavé. a jejich kopie najdete kdykoliv si zapnete televizi. Je potom docela těžké o postavy mít vůbec nějaký zájem a radši už čekáte, kdy dostane prostor někdo jiný.
Tvůrci si toto nejspíše také uvědomují, a i když se do jisté míry snaží dodržovat knižní předlohu, „vedlejším“ postavám dávají mnohem více vymezeného času, a za to jim patří mé velké „DÍKY“. Protože jinak by se to opravdu nedalo vydržet. Je poněkud ironické, že právě vedlejší postavy jsou hlouběji propracované a celkově zajímavější než dva hlavní protagonisté. Ať už je to Simon Lewis (Alberto Rosende), nejlepší kamarád Clary, který je do tohoto světa chtě nechtě zatažen taky, nebo Isabelle Lightwood (Emeraude Toubia), která se potýká s nepochopením ze strany vlastních rodičů. Dokonce i postava Luka Garrowaye je velice sympatická a Isaiah Mustafa v ní dokazuje, že dokáže víc než jen „být na koni“.
Co mě však drželo u obrazovky nejvíce, je dvojice Magnus Bane (Harry Shum Jr.) a Alec Lightwood (Matthew Daddario). Mít v seriálu LGBT+ vztah v dnešní době už není žádná novinka, ale jeho pojetí je tím pravým oříškem. To, že scénáristi do seriálu hodili gay vztah a potom se zabývali pouze problémy okolo něj a naprosto postavám vzali jakoukoli individualitu, jsem viděla už několikrát a akorát mě to donutilo seriál vypnout a už se k němu nikdy nevrátit.
Shadowhunters jsou v tomto směru jiní. Nejenže jsou Alec i Magnus v prvé řadě bráni jako postavy (a to postavy skutečně propracované) s problémy, které se na ně sypou ze všech stran, ale zároveň je jejich milostný příběh vyprávěn jako každý jiný a možná je na něj dáván ještě větší důraz. Tvůrci si totiž uvědomují, jak dobré je pro mladé lidi vidět v televizi někoho, kdo se cítí jako oni, ke komu můžou vzhlížet, a možná jim pomoct najít sám sebe.
Na další společenský problém seriál naráží u postav takzvaných Podsvěťanů (čarodějů, upírů, vlkodlaků, víl). Myslím si, že nejsem jediná, která si všimla jisté alegorie mezi tímto fantasy světem a tím naším. Fakt, že postavy, na které „vyvolení“ Lovci stínů s andělskou krví shlížejí, hrají většinou herci jiné než bílé pleti, nese velký význam, a mluví samo za sebe.
Právě tohle je velkým plusem Shadowhunters. Postavy, ve kterých se člověk sám vidí. Dějová linie je nemastná neslaná, ale postavy člověka skutečně vtáhnou do děje. Nevím, jestli je to neuvěřitelně sympatickým obsazením nebo něčím jiným, ale mě si tímto seriál získal. Doufám, že si tvůrci v další sérii uvědomí, že větší síla je v nich samotných než v předloze, a přestane to nekonečné přetahování lanem, kdy mě vtáhnou do děje zajímavým vnitřním vývojem postavy, jen aby to v tom nejlepším střihli, a dali prostor nudnému ději.
