Lucie Tlustošová Kapela si na hudební scéně našla své místo v roce 2012 prostřednictvím desky The Lumineers. Kritici a posluchači ocenili technickou stránku hudby, ale její obsahové zpracování hodnotili jako plytké. Vytýkali kapele klišovitá témata, absenci subtilnějších vět, a až nápadnou snahu postavit své skladby na chytlavosti.
Během prvních tří měsíců tohoto roku vydala kapela tři singly z nové desky, které s sebou přinášely předzvěst o úplně novém přístupu k hudbě. Bluesový singl „Ophelia“, protkaný odkazy na stejnojmennou postavu ze Shakespearovské tragédie Hamlet, kritizuje snahu být za každou cenu hlavní postavou ve světlech reflektorů. The Lumineers se touto skladbou vzdalují od infekčních melodií a jednoduchých refrénů.
Jiný přístup můžeme také spatřit v celkové atmosféře. Debutové album působilo optimisticky a radostně. Cleopatra naopak nechává posluchače upadnout do melancholické nálady. Skladby mapují lidské příběhy a z nich vyplívají nezodpovězené existencionální otázky. V žádném případě se ale album nestává sentimentálním dojákem.
Titulní skladba „Cleopatra“ vypráví skutečný životní příběh ženy, která se rozhodla o své strasti podělit s gruzínským taxikářem. Píseň ukazuje ženu jako otrokyni své neustálé potřeby mít vše pod kontrolou. Silné sdělení obsahuje i píseň „Long Way From Home“. Zpěvák Wesley Schultz se za doprovodu hořké melodie staví do role člověka sdílející nemocniční pokoj s mužem v posledním stádiu rakoviny.
I po zvukové stránce jsou na desce patrné změny. The Lumineers omezují používání bicích, které na jejich debutovém albu dominovaly. Zvuk druhé desky tvoří převážně kytara, basa, klavír a charakteristický hlas zpěváka Schultze. Tempo se stává pomalejší a melodie klidnější. Album bychom snad mohli nazvat i ospalým. Ale při stopáži krátké pouhých 35 minut se nehybná atmosféra stává lehce stravitelnou, působí vyrovnaně a nezačíná posluchače nudit.
Americká kapela The Lumineers se s druhým studiovým albem posunula o velký kus dopředu. Hudebníci se první chytlavou deskou dostali do povědomí širšímu publiku a vydobyli si na scéně své místo. S jistou fanouškovskou základnou se tak na druhé desce mohli pustit do alternativnějších forem moderní folklórní hudby. Ve výsledku ukázali, že nepřítomnost obecně líbivých prvků v hudbě nechává skladatelům prostor pro jiné složky. Pro Lumineers se těmito složkami stala důmyslná lyrika a poselství, která muzikanti dokázali předat reflektováním skutečných lidských příběhů.
