so., 17. březen 2018 08:46

Recenze: Zlomil nový Tomb Raider prokletí filmových adaptací videoher?

Oficiální plakát Oficiální plakát Zdroj: IMDB
Filmy natočené podle videoher jsou obecně prokleté. Většina z nich není natolik kvalitní, aby uspokojily diváky, a přesto se to zkouší pořád dokola. Předloni zkusil prokletí prolomit film Warcraft režiséra Duncana Jonese, který byl úspěšný alespoň po finanční stránce, ale rozdělil diváky na dva tábory. Zatímco jedni film milovali, ti další jej spíše nenáviděli. Minulý rok zkusil své štěstí dlouho učekávaný Assassin's Creed, kde se ale pokazilo snad vše, co se pokazit mohlo. Diváci už tedy chodí na filmy natočené podle videoher s mírnou skepsí. Můžeme být tedy z nového Tomb Raidera nadšení?

V jisté míře určitě ano. Jako první je nutné si uvědomit, že film má hodně silnou a výživnou předlohu. Tou je stejnojmenná videohra z roku 2013, která nám ukázala Laru Croft jako křehkou dívku, která si musí na tajemném ostrově projít peklem, aby v sobě našla onu všemi známou neohroženou archeoložku, která pro ránu (nebo spíš výstřel) nejde daleko. Byl to úplně nový pohled na Laru Croft a hráči si hru hned zamilovali. 

Co tedy tvůrci filmu udělali správně? Zatímco vlažně přijatý Assassin's Creed se snažil najít trochu jinou cestu příběhu, než jak jej známe z videoher, a skalní fanoušci tento koncept tvůrcům omlátili o hlavu, tvůrci Tomb Raidera to vyřešili jednoduše. To co fungovalo ve hře, přenesli na plátno. Zachovali kořen příběhu, udělali z něj materiál pro celovečerní film, přidali pár novinek, odstranili zbytečnosti a najednou zde máme věrnou adaptaci, která skalního fanouška neurazí, spíš nadchne. 

Norský režisér Roar Uthaug si pečlivě nastudoval hru a její mechaniky následně výborně převedl do filmu. Takže zde máme napínavé ztroskotání lodi, přežívání a utrpení na ostrově, plížení se do nepřátelského kempu, luk a šípy, záhady, no a hlavně tu hrobku. Příběh je mírně pozměněný oproti předloze. Dalo se s tím počítat, protože videohra je koncipována jako otevřený svět, takže pro potřeby filmu se musel příběh napsat více přímočařeji. Řekl bych, že se to povedlo dobře. Příběh má spád, nikde nedrhne, má jasný začátek a konec, a nabízí prostor pro pokračování. Je zde ovšem jedno velké ale.

Není to nic, co bychom ještě neviděli. Film nemůže narativně vůbec ničím překvapit. Obsahuje až příliš mnoho příběhových klišé a stereotypů. Nikde není žádná tvůčí inovace a film funguje nejlépe v pasážích, které věrně kopírují hru. Příběh nenabízí moc prostoru pro vývoj postav. Jediná Lara je dobře napsaná a hlavně skvěle zahraná. Alicia Vikander je možná plochá fyzicky, ale svou Laru dokázala prodat. Věřil jsem jí každou drobnou emoci, každou bolest a utrpení, kterým si musela projít. Dala Laře nový rozměr. Walton Goggins se v roli hlavního záporáka snaží, ale to bohužel nic nemění na skutečnosti, že je jeho postava úplně o ničem. Ostatní vedlejší obsazení působí pouze jako křoví bez jakéhokoliv charizmatu. 

Hudbu jsem ve filmu skoro nezaregistroval, byla totiž tak nevýrazná, že si nedokážu vzpomenout na jediný doprovodný motiv. Vizuál působí fajn, co se počítačových triků týče, ty udělali tvůrci precizně a nebily do očí. Akce byla dobře natočená, v mnoha scénách bylo vidět, že Alicia se v posilovně neflákala. 

Prohledávání hrobky nebylo zábavnější od Sommersovy Mumie z roku 1999. Což je pro film s názvem Tomb Raider velké plus.

 

Shrnutí: I přes fakt, že film nenabízí nic nového, je plný klišé a stereotypů, jedná se o asi nejlepší adaptaci videohry všech dob, která věrně ctí předlohu. Je to klasická večerní popkornovka, u které vypnete mozek a jednoduše si užíváte dobrodružnou jízdu, která neurazí, ale spíše potěší a pobaví. 

 

Hodnocení: 65%

 

Zobrazeno 2564 krát
Naposledy upraveno: po., 19. březen 2018 20:32

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste