Tereza Sládečková 
Hana a Ruxandra
Hana pochází z Ostravy, za studiemi však odešla do Prahy. Studentka oboru čeština v komunikaci neslyšících se mezi sto věžemi seznámila také svou přítelkyni Ruxandrou. Ta pochází z Rumunska, do Česka ale přišla za lepšími pracovními i životními příležitostmi. Její rodná země není k LGBTQ právům zdaleka tak přívětivá, i když se situace za poslední roky mění k lepšímu. Hana s Ruxandrou a s fenkou bígla spolu již několik měsíců bydlí v malém společném bytě v centru Prahy.
Hana do budoucna do žádného registrovaného partnerství ani jiného typu sňatku vstupovat zatím neplánuje, nemá to pro ni osobně význam. Nemyslí si ale, že je registrované partnerství v Česku vyřešeno dobře. „Forma registrovaného partnerství je po legislativní stránce hodně nešťastná,“ říká Hana. Její přítelkyně souhlasí, zároveň doplňuje, že pro ni samotnou je akceptovatelné pouze manželství. „Manželství by mělo být pro všechny, kdo se rozhodne, že tímto krokem chce oslavit svůj vztah,“ popsuje svůj pocit Ruxandra. Dodává, že pokud by došlo ke schválení novely zákona, do sňatku by, na rozdíl od registrovaného partnerství, vstoupit chtěla. „Dokud je tu ale stále rozdíl v tom, co platí pro stejnopohlavní páry a v tom, co pro ty heterosexuální, věci nejsou v pořádku,“ říká Ruxandra.
Hana nechápe zastánce tradičních rodin, kteří se ohánějí argumentem slova manželství, kdy přece v manželství mohou být jen manželé, nikoli už ale dva manželé nebo dvě manželky. „Pomineme-li samotnou absurdnost této slovní hrátky, za sebe osobně bych klidně přistoupila na situaci, kdy bude existovat neheterosexuální svazek dvou lidí, který bude v očích zákona rovnocenný manželství, ale nebude se jmenovat ani manželství, ani registrované partnerství, ale třeba úplně jinak,“ popisuje svou myšlenku Hana.
Jaromír a Dominik
Dominik a Jaromír se o prázdninách stěhují do jednoho z moravskoslezských měst. Jaromír plánuje po státnicích na pedagogické fakultě Univerzity Palackého nastoupit jako učitel na základní škole. Dominik pracuje u jedné z přepravních vlakových společností, několik dní v týdnu i jako barista v kavárně. I pro ně je manželství stejnopohlavních párů velkou otázkou. Registraci zatím oba striktně odmítají.
„Nejsem žádné auto, abych se registroval někde na úřadě. Vždyť to nemá ani stejná práva jako manželství,“ říká Jaromír a Dominik s ním souhlasí. Jaromír nechápe, proč když manželství stejnopohlavních pár funguje jinde, proč by nemohlo fungovat i tady. „Nemám problém s tím, že se to bude jmenovat jinak než manželství, ale dejte nám úplně stejná práva. Navíc je hrozně velká rozvodovost, vždyť ani děti z heterosexuálních rodin často nežijí s oběma rodiči,“ doplňuje Jaromír.
Do registrovaného partnerství by nevstoupili ani po úpravách. „Jsme podle mě hodně konzervativní republika, a ti poslanci se prostě bojí, že ztratí svoje voliče, přijde mi to někdy směšné, jak si hrajeme, jak jsme pokrokový stát,“ popisuje svůj pohled na věc Dominik. Oba problém vidí výrazně v politicích, kteří nechtějí nést za daný zákon zodpovědnost, společnost okolo sebe vnímají jako akceptující. „V čem vidím problém jsou ty akce typu Prague Pride, které pak politici akorát zneužívají. Ano, pojďme bojovat za naše práva, ale musíme u toho chodit v latexu?“ přibližuje Jaromír svoji myšlenku.
Matěj a Václav
Matěj a Václav spolu tvoří pár už přes rok. Oba jsou zatím studenty v rozdílných městech. Václav se po maturitě rozhodl jít studovat konzervatoř v Praze a věnovat se jazzu, Matěj bude na začátku června skládat stánice na filozofické fakultě Univerzity Palackého. Pokud by se Matěj rozhodl dále studovat v Praze, plánují i společné bydlení.
„Chtěl bych to manželství se vším všudy,“ říká Matěj, „aby až budeme mít děti, nebyly prostě jen jednoho z nás, ať máme i nějaké sociální jistoty, jako jsou v manželství,“ doplňuje. Ani Václava současná instituce registrovaného partnerství neláká. „Je to prostě špatně – nemáme spoustu práv. Pokud bychom jako společnost chtěli přestat dělat ze stejnopohlavních vztahů něco míň, tak by se to přece mohlo jmenovat úplně stejně,“ dodává Václav. Myslí si, že by nepomohl ani žádný mezistupeň a dílčí úpravy.
Matěj by naopak po změnách klidně nad registrovaným partnerstvím uvažoval. Muselo by ale nově obsahovat přisvojení dítěte oběma partnery. „Uráží mě ale, jak o tom mluví politici, zároveň i jak nad tím vším smýšlí společnost. Jako by to byla moje osobní volba, že se ráno probudím a rozhodnu se, že budu teplý,“ popisuje Matěj. I Václava výroky politiků dokážou zvednout ze židle. „Spíš, než kecy Okamury, mi vadí řeči, že jsme organizovaná teroristická skupina, která přišla rozložit stát,“ doplňuje Václav svého přítele. Oba se shodnou, že jde o politickou hru. „Štve mě, že budoucnost mého života není v mých rukou. Nemůžu se rozhodnout, zda si někoho vezmu nebo ne, ale já prostě nemůžu a závisí to na lidech, které já můžu ovlivnit jen minimálně,“ shrnuje situaci Matěj.
