st., 27. duben 2016 12:36

Renáta Klvačová: Bablerovu poctu Olomouci by si měl přečíst každý student

Univerzita Palackého letos slaví 70. výročí obnovení vysokého učení v Olomouci. Knihovna Univerzity Palackého společně s Archivem UP se proto rozhodly uspořádat na počest univerzity něco netradičního. Od 23. února tak bude možné v přízemí Ústřední knihovny UP navštívit výstavu přibližující události let 1945-1947. Více nám prozradila ředitelka archivu Renáta Klvačová.

Čí byl nápad uspořádat výstavu?

Nápad jsme měly s paní ředitelkou knihovny obě nezávisle na sobě. Paní Sedláčková chtěla připravit výstavu o obnovení univerzity a já jsem zatím pracovala na scénáři. Obě jsme měly v plánu něco komornějšího. Inspirací se mi stala publikace z roku 1947 Otevření Palackého Univerzity, popisující oslavy obnovení univerzity takřka v přímém přenosu. Mluvíme sice o obnovení univerzity, ale nesmíme zapomenout, že teologická fakulta před válkou v Olomouci existovala.

Jaká je hlavní myšlenka výstavy?

Spojit ducha Olomouce s dobovými prameny a vytvořit malou iluzi toho krátkého a emocemi nabitého období. Když jsem si přečetla poctu Otty Františka Bablera Olomouci, měla jsem pocit, že tento text by si měl přečíst každý student vstupující na půdu univerzity. Bohužel jsme text nemohli použít celý. Možná někoho ze studentů zaujme natolik, že si ho časem dohledá.

Jak dlouho výstava potrvá?

To záleží na vedení knihovny. Paní ředitelka má představu, že by instalace mohla být zavěšena v suterénu Zbrojnice po celý letošní rok.

Proč zrovna Zbrojnice?

Pro mě je to dokonalé místo, kde člověk může v klidu nasávat potřebné vědění. Zbrojnice má pro mě kouzlo minulosti. Ten prostor vás prostě inspiruje a zároveň nabízí intimní prostředí potřebné pro vaše soustředění.

Na výstavě budou reprodukce dobových fotografií. Která z nich je nejstarší?

Ty nejstarší jsou z fotodílny Roberta Smetany. Přiznám se, že pro mě zůstává nejzajímavější fotografie rektora J. L. Fischera s doutníkem.

Prozradíte pár osobností, které na výstavě uvidímě?

Ráda bych jmenovala ty, které jsme vybrali na plakát výstavy: Zdeněk Šprinc, Robert Smetana, Josef Ludvík Fischer, František Lédl, Václav Vejdovský a samozřejmě František Cinek.

Podle čeho jste vybírali fotografie, které zařadíte na výstavu?

Výběr fotografií je vždy subjektivní, ale byvírali jsme je podle důležitosti aktérů těchto událostí. Nemůžeme upřít místo Robertu Smetanovi, blízkému spolupracovníků Bedřicha Václavka a Víta Nejedlého, syna tehdejšího ministra školství Zdeňka Nejedlého, který byl jedním z hybatelů událostí. Dále zástupce studentského hnutí Zdeňka Šprince, děkana teologické fakulty Františka Cinka, jehož myšlenku o „odčinění nepřátelských aktů rakouských vlád proti starobylé univerzitě olomoucké“ se stalo součástí zákona o obnovení univerzity. U lékařů Zemských ústavů v Olomouci, kteří prosazovali obnovení univerzity, byl nejaktivnější především František Lédl. Václav Vejdovský se stal po Oktaviánu Wágnerovi z brněnské univerzity prvním olomouckým děkanem lékařské fakulty. Samozřejmě nemůžeme zapomenout ani na charismatickou osobnost filozofa a sociologa Josef Ludvíka Fischera.

A co fotografie, které se na výstavu nedostaly?

Všechny fotografie z tohoto období jsou součástí fondu Sbírka fotografií a filmů a jsou přístupné k nahlédnutí pro badatele Archivu Univerzity Palackého.

Co byste univerzitě popřála do budoucnosti?

Přála bych jí dobré učitele a ještě lepší žáky, neztratit chuť vyučovat a učit se. To vše univerzita má. A jako bonus nabízí studentům naše nádherné historické město.

Zobrazeno 2242 krát
Naposledy upraveno: so., 23. březen 2024 13:31
Pro psaní komentářů se přihlaste