David Hrubý 
Název filmu přímo odkazuje na dobu, kterou ve městě strávil Černov se svým týmem v období mezi začátkem první ruské invaze na Ukrajinu a úspěšnou evakuací města o 20 dní později. Na filmu se kromě Černova podíleli fotograf Jevgenij Maloletka a producentka Vasilisa Stěpaněnko. Společně se snažili zaznamenat co nejvíce z toho, co se ve skutečnosti v obléhaném městě dělo. Po celou dobu natáčení je doprovázelo stále řidší internetové připojení a každý den byl bojem o dostání záběrů ven do světa. Černov natočil přes 25 hodin záznamu, ale z byl schopen přenést do redakce AP pouze půl hodiny video-obsahu. V jednu chvíli se dokonce musel omezit na přenos desetivteřinových záběrů. Film exceluje v zachycení mlhy války prostřednictvím paradoxně ostrých záběrů ve vysokém rozlišení.
Drtivou většinu filmu se nacházíme ve městě a jako občasné zpestření jsou do dokumentu vloženy krátké montáže zpravodajských kanálů, které se rovněž zabývají Mariupolem. Nebo například také památný a úderný záběr zoufale, jako o život rychle utíkajícího morčete, které však netuší, kam utéct. V jiném filmu bychom záběr s velkou pravděpodobností považovali za roztomilý a vtipný, ale v kontextu rusko-ukrajinského konfliktu a situace ve městě jej považuji za až přespříliš vystihující a geniální, avšak bolestivou a krutou metaforu.
Na začátku Černov a jeho kolegové bezstarostně ujišťují znepokojené obyvatele, že se Rusové při jejich zásahu zdrží odstřelovaní obytných budov, jak se však později bohužel ukáže, opak je pravdou. Černovovi je to nesmírně líto a za své výroky se později obyvatelům města na kameru omlouvá.
Sběr srdceryvných lidských příběhů za přítomnosti nad hlavou prolétajících letadel a vybuchujících bomb, vyžaduje obrovskou odvahu, vytrvalost a precizní detektivní práci, a všemi těmito vlastnostmi a schopnostmi tým bezpochyby disponuje. Naneštěstí, většina těchto příběhů často vrcholí smrtí. I přes obrovské úsilí, které lékaři vynakládají do péče o zraněné, lidé smrti neutíkají ani v nemocnicích. Situaci nepomáhá ani kritický nedostatek elektřiny a léků proti bolesti.
Někteří obyvatelé si vyloženě nepřejí být natáčeni, jiní nevrle souhlasí a přejí si zůstat v anonymitě. Naopak lékaři v nemocnici, kde jsou Černovovy záběry nejneúprosnější, ho povzbuzují, aby toho natočil tolik, kolik jen mu paměťové karty dovolí. Jeden z lékařů dokonce pronese improvizovaný projev v ukrajinštině a angličtině v naději, že se jeho poselství dostane do okolního světa. Film je rovněž plný momentů vyvolávajících morální otázky, například situace, kdy žena vynadá svým sousedům, že využili chaosu k vyrabování jejího obchodu a mnoho dalších.
V průběhu filmu je nám mnohokrát připomenuto, že kdo vyhraje informační válku, ten má vítězství ve svých rukou a Černovův film je živým svědectvím o důležitosti informací z první ruky. Autora mrzí evakuace z města, protože toho podle jeho slov mohl zaznamenat mnohem víc, ale to, co zachytil, je dostatečně silné. Je to intenzivní, drastický snímek, který ukazuje záběry, jakým se redaktoři televizních zpráv pochopitelně vyhýbají vysílat.
