Jan Marek
Ironie? Opravdu?
Snad jsem v úvodním odstavci nikoho nepohoršil onou menší dávkou ironie, koneckonců si ale myslím, že přesně tak by to napsal i Hawking. Vždyť svůj všudypřítomný smysl pro humor promítl i do názvu nejznámějšího vědeckého pojednání, které kdy publikoval. Nebojte, jestliže nevíte, o kterou knihu se jedná a v čem ta ironie spočívá. V průběhu filmu se dozvíte vše – tedy až na tu svízelnou teorii všeho, která známému vědci stále uniká.
Stephen Kdo?
Teorie všeho vypráví dechberoucí životní příběh. Ale koho? No přece Stephena Hawkinga, geniálního člověka, který stále rozšiřuje obzory moderní vědy. Ale nebylo by tomu tak, kdyby ten, kdo byl v něčem hojně obdařen, na jiném místě strašlivě nestrádal. V případě brilantního vědce jde o onemocnění amytrofickou laterální sklerózou, která způsobuje postupné ochrnutí celého těla. Od roku 1968 je tak trvale upoután k vozíčku a od roku 1985 komunikuje s okolním světem prostřednictvím počítače.
Začalo to láskou...
Děj filmu začíná v období konce Hawkingových studií na univerzitě Cambridge, kde nejenže vyniká svým intelektem, ale má také skvělý kruh přátel a brzy si najde osudovou lásku jménem Jane. Všechno mu jde, jak by leckdo řekl, lehce jako po másle – do onoho osudového pádu, který následně odhalí strašlivou diagnózu. Stephenovi podle všeho zbývají dva roky života. Ale právě díky lásce, přátelům, svému intelektu a humoru se mu daří předčasný konec obelstít. Totéž se však nedá říct o jeho rodinném životu. I přes děti, které spolu mají, snahu a obětavost Jane musí jejich manželství překonávat různá úskalí a s ním jdoucího utrpení, provázející vědcův handicap ze všech stran.
Romance, tragédie, romance a trocha vtipu...
Nenechte se zmýlit stručným vylíčením děje. Z toho by se tak leda dalo očekávat, že u Oscarem oceněného hlavního hereckého výkonu Eddieho Redmayneho budete co minutu třísnit kapesník další slzičkou za hořký život, který člověka může stihnout. Ze všech těch dvě stě slziček, které by měly ukápnout, jich ale skane tak možná necelá stovka. Smutná tragédie je totiž úhledně zaobalena do vtipu a všudypřítomné lásky. Skutečně krásná a obětavá je ta láska sice jenom na začátku, ale nově vzniklé vztahy, vzpomínky a retrospektiva na konci nenechají žádného z diváků opravdu smutným. A tak z kina nakonec stejně odejdete se sice trochu nalomeným srdcem, vesměs ale spokojení... Odejdete nebo odjedete, jak by spíše řekl Stephen Hawking. (JM)
