Jan Frýba 
Ondro, olomoucké juniorce se v současné době náramně daří a po třech zápasech nadstavby je se třemi výhrami na prvním místě, jak hodnotíš dosavadní počínání vašeho týmu?
To je pravda. Začátek nadstavby se nám dost podařil. Po vyrovnaném zápase s Brnem, který jsme vyhráli až gólem v 90. minutě, jsme už v dalších dvou zápasech předvedli velice dobré a dominantní výkony. Takže zatím panuje velká spokojenost, ale nesmíme se uspokojit až moc, a stále pracovat.
Ve zbývajících šesti zápasech čekají na váš tým konfrontace s Baníkem, Spartou či Plzní. Vzhledem k vaší formě se zřejmě můžeme těšit na velice zajímavá utkání, co od nich očekáváš?
Hodně se na tyto souboje těším. Tyto týmy patří k tomu nejlepšímu v juniorské lize a častokrát do zápasů posílají i hráče z A-týmu, takže to budou určitě dobré, kvalitní zápasy, které nás můžou zase posunout dále i fotbalově.
Máte podle tebe šanci na to letošní ročník juniorské ligy ovládnout? Rozehráno to máte více než slibně…
Myslím, že určitě můžeme. Jak jste říkal, rozehrané to máme slibně, ale musíme v těchto výkonech pokračovat i nadále. Když ty výkony udržíme, tak máme velkou šanci získat titul. Pro náš ročník by to byl druhý titul v řadě po tom, co jsme minulý rok vyhráli dorosteneckou ligu, takže to je také velká motivace.
Novinkou od další sezóny bude zrušení juniorské ligy a zařazení juniorských týmů na úroveň ČFL respektive MSFL (3.liga). Je to podle tebe dobré rozhodnutí?
Řekl bych, že to je dobré rozhodnutí. Bude to pro nás konečně konfrontace s mužským fotbalem. V juniorské lize sice může chodit až pět hráčů starších dvaceti jedna let, ale málokdy se stane, že se jich na hřišti objeví tolik. Většinou to jsou dva nebo tři hráči z „áčka“ doplnění o hráče z mladších kategorií. Občas jsou zápasy, kdy soupeř pošle polovinu hráčů z kategorie o dvě nižší, pak je takový zápas vcelku jednoznačný, protože ve fotbale je rozdíl dva roky strašně poznat, i když jsou i nějaké výjimky, které svými schopnostmi svůj věk převyšují.
V zimní přestávce jsi absolvoval testy v druholigových Vítkovicích. Jak se k tobě nabídka na hostování dostala a jaká byla tvá reakce?
Po konci podzimní části jsem se se svým agentem bavil o možnosti zkusit přípravu v druholigovém týmu s tím, že bych tam zůstal, když by o mě byl zájem. Ozval se mi poté trenér Vítkovic, Jiří Balcárek, a nabídl mi právě možnost takové zkoušky. První týden přípravy jsem ještě začal s A-týmem Sigmy, potom mě ale uvolnili na měsíční zkoušku. Absolvoval jsem tam kondiční soustředění, asi pět zápasů. Bohužel to pak nakonec nevyšlo.
Z jakého důvodu nakonec hostování nevyšlo?
Abych řekl pravdu, tak sám nevím. Nechtěl bych to dále komentovat.
Zmínil jsi kondiční soustředění, ty bývají zpravidla dost náročná a hráči je nemají úplně v oblibě. Jaké jsi měl z něho pocity, bylo třeba zrovna tohle soustředění náročnější, než na jaké jsi byl doposud zvyklý?
V této době už je kondice stejně důležitá jako to, co umíš s balonem. Fotbal je daleko rychlejší, silovější, celkově náročnější, než kdy byl. Takže to beru tak, že se to prostě musí absolvovat. Taky bych nejradši byl pouze na hřišti a trénoval s balonem, ale v dnešní době, pokud chce hráč dosáhnout úspěchů, tak to bez toho nejde. Navíc moje hra je dost založená na pohybu, takže mi to zas až tak moc nevadí. Je to prostě příprava do zápasu, kde musíš vydržet 90 minut dělat všechno naplno.
V současné době jsi krůček od A-týmu. Cítíš šanci na to prosadit se už třeba v nadcházející sezóně?
Pro následující sezonu bych se chtěl prosadit do A-týmu Sigmy, začít sbírat ligové minuty a postupem času se propracovat do základní sestavy. Když bych se neprosadil, tak bych určitě uvažoval o přesunu na hostování někam do druhé ligy, abych hrál mužský fotbal na co nejvyšší úrovni.
