Sára Němcová 
Kde se zrodila samotná myšlenka otevřít si kavárnu s výběrovou kávou?
Pamatuji si, že jsem tehdy bydlel v centru Ostravy a cestou na volejbalový trénink jsem chodil kolem Cokafe téměř každý den. Poté jsem byl rok v zahraničí, jelikož jsem hrál závodně volejbal a když jsem se vrátil, měl jsem chuť na kávu z Cokafe, jenomže bylo zavřeno. Tehdy už to nebylo jen pojízdný stánek, ale kamenná pobočka uvnitř obchodu City folklore. Majitelé tehdejšího Cokafe jsem zrovna ten den potkal a ptal se proč mají zavřeno. Když jsem se dozvěděl že to chtějí položit, dostal jsem nápad to od nich koupit a rozjet ve větším měřítku. Kamarád do toho semnou nechtěl jít, tak se na druhou polovinu složil můj otec. Tehdy jsme měli jednoho zaměstnance, se kterým jsme to stěhovali na ulici Poštovní v centru Ostravy. Později jsme otevřeli pobočku v Ostravě Porubě na Hlavní třídě, přestěhovali jsme „centráckou“ pobočku na ulici Nádražní, poté otevřeli pobočku v Dolní oblasti Vítkovic a zvětšili pobočku v Porubě. Během toho jsme také otevřeli restauraci Skoč do pole v Porubě a úplně na závěr kinobar Etáž. Ani otec ani já jsme se tomu ze začátku moc nevěnovali. Pořádně jsme do toho šlápli až třeba dva roky po startu.
Měl jste už předtím nějaké zkušenosti?
Pil jsem tehdy už přes rok a půl výběrovou kávu, ale určitě jsem neměl žádné zkušenosti s podnikáním a stále jich vlastně nemám dostatek. Neumím vařit, neumím péct, všechno se člověk učí za pochodu. Mám vystudované finance, takže to tomu asi pomohlo, ale jsem docela nesystematický a v číslech mám dost nepořádek, takže jsem rád za svoje lidi, kteří se o to umí starat. Všechny věci se člověk ale opravdu naučí až tou praxí.
Měl jste od začátku velkou vizi a plány?
Rád posouvám hranice. Baví mě ta cesta. Když je vše zaběhnuté a už to jede, tak je to pro mě hotové a potřebuji něco dalšího. V momentě, kdy je již něco hotové, tak mě to nebaví. Rád posouvám ty hranice pořád dál a dál.
Na instagramu před nějakou dobou vznikl nový účet Cokafe Pod horami. Znamená to, že bude nová pobočka?
Další pobočka bude Cokafe Ostravice, která se otevře přibližně za dva měsíce, když vše půjde, jak má. Bude to malinká pobočka, pouze výdejní okénko pro ty, co jedou do Beskyd na hory, znají nás z Ostravy a rádi si před či po výkonu dají výběrovou kávu. Třeba nám to přiláká i nové zákazníky. Potenciál vidím ve všech městech nad 25 až 30 tisíc obyvatel. Nejsem si ale jist, jestli bych šel do formy frenčízy. Velmi důkladně totiž promýšlíme a chystáme celý koncept Cokafe, jelikož se už nejedná pouze o ten jeden produkt kávy, ale také produkty z naší pekárny a cukrárny. Neříkám, že se to nikdy nestane, ale zatím si to nedovedu představit, ani bych to tak teď nechtěl. Mám rád přehled o tom, co se na pobočkách děje, a takto by to bylo složitější pro všechny strany.
Ovlivnilo společné podnikání váš vztah s otcem?
S taťkou spolu nežijeme v jedné domácnosti, takže je to rozhodně jednodušší. Na jednu stranu je to fajn, na druhou to má své úskalí. Vždycky se to tam malinko prolne, ty pracovní věci neřešíš jako bys to řešil s někým jiným, protože je to prostě rodina. Když se člověk naštve tak si musí dávat pozor co a jak tomu druhému řekne. Jednoduše vlastního taťku do háje nepošlu. Spíše si ale myslím, že to náš vztah ovlivnilo kladně. Rodina se na různých sešlostech ptá, jak business klape, ale jinak nemáme důvod to spolu mimo práci řešit. Navíc s tátou máme rozdělené role a každý se stará o jinou část.
Když nás před rokem zasáhl covid, jaké byly vaše první myšlenky?
Člověk tomu vůbec nevěřil. Říkal jsem si, že nás prostě nemůžou zavřít. Nikdo to neznal, nikdo nic nevěděl. Přišlo omezení maximálně dvou osob u jednoho stolu a za dva dny mi volala kolegyně, že musíme zavřít úplně. Na druhý den jsme se s týmem sešli a začali jsme plánovat co bude dál. Dali jsme si týden pauzu a měli zavřeno, pak jsme však mohli otevřít okenní prodej a vyrobili „COokénka“, která se jen zasadila do vstupních dveřích, a začali fungovat v této formě. Bylo to dobré rozhodnutí, jít do toho aktivně. Je to velmi důležité se s tím i v této době poprat a jít dál. Hodně podniků se tomu poddalo a skončili, ale já si myslím že se pořád dá něco vymýšlet. Myslím, že jsme si přitáhli i plno nových zákazníku. Asi také protože plno podniků skončilo nebo měli prostě jen po nějakou dobu zavřeno, tak jejich zákazníci začali chodit k nám. Přišli jsme na plno nových nápadů a získali spousty zkušeností v rámci úspor a zefektivnění provozu. Já ten uplynulý rok beru docela pozitivně, ale už by to mohlo skončit. Rok stačil a my bychom ty nové nápady rádi v praxi vyzkoušeli.
S tím covidem samozřejmě souvisí také různé finanční ztráty, obzvláště pro podniky.
Chtěl jsem zavřít Etáž. Nebo nechtěl, ale přemýšlel jsem nad tím. Platíme nájem za celý ten dům. Nad Etáži máme kancelář a sklepní prostory využíváme k uskladnění různých věcí. Etáž je kinobar hned naproti COKAFE Dolní oblast Vítkovic a součástí baru jsou také dva kinosály. Nic z toho momentálně není v provozu a celý tento dům je dotován z našich kaváren. My tomu ale věříme a jestliže se opatření během následujících týdnu povolí, tak začneme zase normálně fungovat. Začátek byl pro nás perný, otevírali jsme totiž po první vlně covidu a nevěděli jsme, jestli lidé do Dolní oblasti budou chtít do baru dojíždět. Byla to navíc okurková sezóna pro kina, snažili jsme se tak dělat také letní promítání. Chceme to s etáží dále rozjet ve formě různých akcí, DJ party, grilovačky a jít spíše tímto směrem, jelikož to lidí opravdu láká, ještě po tomto roce sezení doma.
Máte plány také rozšířit restauraci Skoč do pole?
Měli jsme, ale už moc nemáme. Je to mnohem těžší. To gastro je takové složitější na všechno, na suroviny, náklady. Covidová krize nám však taky pomohla, protože jsem našli cestu, kterou to dělat a konečně nám to začíná dobře fungovat. Děláme hodně obědů, rozvážíme do firem, a to se nám ukázalo jako velmi dobrá cesta.
Jaká je vaše filozofie?
Chtěl bych být mnohem udržitelnější. Chovat se tak od A do Z je hrozně složité. Člověk totiž musí najít dodavatele, kteří se také přiklání k cestě udržitelnosti, jinak ten řetězec zcela postrádá smysl. Těch je však zatím málo. A obecně je to prostě dobrý postup, chovat se ekologičtěji a udržitelněji, ale je to velice náročné, bere to spoustu síly a energie. Na druhou stranu to láká zákazníky a sedí to k tomu co děláme. Filozofie je zaměstnávat super lidi, co u nás budou šťastní. Je to jednoduché, ale zároveň náročné. Aby byl náš zaměstnanec šťasten, tak mu musíme naslouchat, bavit se s ním a reagovat. Ale je nás hodně, a proto je to složité. Dále také prodávat kvalitní produkt, ale to je snad samozřejmé.
Kde vidíte Cokafe třeba za 5 let?
To by mi asi nikdo nevěřil, takže až to bude, tak uvidíte. Bude to velké, určitě to bude velké. Jen velké věci totiž mohou měnit. Jestliže chceme pohnout například s tou ekologií, tak jako větší kavárna můžeme měnit a ovlivňovat více lidí a svým způsobem je přimět k tomu konzumovat zdravější a kvalitnější produkty. Dělat prostě větší změny. To, jestli si někdo myslí, že tu největší kvalitu udělá v malém, tak to není pravda. To neexistuje. Nenakoupíš tak dobré suroviny za dobré ceny, nenakoupíš kvalitní stroje, které to zpracují, nemůžeš zaměstnávat kvalitní lidi, protože je nejsi schopen zaplatit. Proto chci růst, aby s námi i naši lidi mohli růst. Jestli chci, aby s námi tady byl někdo deset let, tak nemůže být věčně jen barista, nebo nemůže být věčně provozní, musí se dále vzdělávat a růst, aby ho to s námi bavilo. Moc se mi libí dávat tu příležitost k dalšímu rozvoji a růstu. Rád bych také do budoucna zapracoval na marketingu, tomu se teď chci věnovat intenzivněji. Chceme, aby se o nás dozvědělo co nejvíce lidí a měli tak možnost navštívit naše dobré služby a ochutnat naše kvalitní produkty.
