Klára Mrvová 
Kdy jste začal fotit a co to bylo?
Fotit jsem začal, když jsem si koupil svůj první foťák v roce 2012. Fotil jsem všechno, asi jako každý se svým prvním foťákem. Chodil jsem po ulici a cvakal. Mým cílem tehdy byla taková ta klasická noční street fotka. Když jste v nočním městě a v ulici vidíte jen světelné stopy po projíždějících autech. To bylo geniální a já jsem to chtěl umět. A zvládl jsem to poměrně rychle. Zlom pak přišel asi před pěti lety, kdy jsem kreslení světlem úplně propadl.
Takže ke kreslení světlem vás přivedla právě noční street fotografie?
Ano, první kontakt s light paintingem bylo asi právě to noční street foto. A pak člověk fotí ve tmě, zkouší, co udělají různá světla, a říká si, že to je vlastně skvělé. Postupně začnete vymýšlet základní čmáranice, panáčky, nápisy ahoj a tak. Jednou jsem přišel na pole a nakreslil jsem tam úplnou diskotéku. Panáčky a světýlka, válel jsem se v bahně a měl z toho hroznou radost (smích). Bylo to čisté experimentování.
Kde čerpáte inspiraci?
Různě. Většinou mám v hlavě nějaký nápad, který zrealizuju a u toho zkouším další věci. Někdy z toho vyjde něco, co bych vůbec nečekal. Spousta fotek je dílem náhody a zároveň fotky i předem promýšlím, takže je to půl na půl. Fotky jsou také o hezkých lokacích, které se do svých fotek snažím občas zahrnout.
Živí vás focení, nebo jde spíš o zábavu?
Focení mě neživí, případně jen částečně. Light paintingem se v Česku zatím uživit nedá. Ale doufám, že to do budoucna půjde, až to víc proslavím (smích).
Vyhrály vaše fotky nějaká ocenění?
Většinou se účastním nějakých online mezinárodních soutěží a jednou se mi podařilo skončit druhý, ale to se vlastně nepočítá (smích). Měl jsem v Čechách také pár výstav, pravidelně se účastním akcí jako Chebské dvorky a Kladenské dvorky. K tomu dělám workshopy a učím děti kreslit světlem v DDM.
Máte nějaký fotovzor?
Mám. Je jím Tom Hill, geniální britský light painter.
V jednom starším rozhovoru jste uvedl, že se jinému žánru než kreslení světlem nevěnujete, pořád to platí?
Je to tak nějak pořád stejné. Nebaví mě přijít na místo a jen něco cvaknout. Opravdu mě naplňuje, když vidím, co z kreslení vznikne. Ta barevnost, kompozice a tak.
Máte to určitě jednodušší v oblasti postprodukce.
To rozhodně. Moje postprodukce zabere tak minutu. Fotka vyleze z foťáku už taková, jaká chci, aby byla, a já opravím jen přepaly a stíny, někdy kontrast a občas třeba vytáhnu tmavou noční oblohu. Neskládám ani více fotek dohromady. U nás light painterů je výzvou právě to vyfotit fotku na jeden cvak.
Myslíte si, že se může kreslení světlem věnovat každý?
Určitě ano. Učím to jak malé děti, tak dospělé a podle mě by to zvládli i senioři.
Pokud vás zajímá fototechnika Pavla Pližingra, nebo byste se chtěli dozvědět víc o kreslení světlem, navštivte jeho stránky. A pokud byste jen chtěli vidět víc z jehotvorby, najdete ho jako @wayofphoto na Instagramu i Facebooku.
