Veronika Capáková 
Zajímá mně, jestli podporujete přimíchávání biopaliv první generace do pohonných hmot a jaký máte názor na to, že hydrologové zmiňují, že právě tato biopaliva kontaminují podzemní vody?
Bohužel bez biopaliv první generace nelze splnit povinnosti vyplývající pro ČR z evropské směrnice o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů, podle níž musí každý členský stát zajistit, aby podíl energie z obnovitelných zdrojů v dopravě v roce 2020 činil minimálně 10 %, přičemž do roku 2030 má vzrůst na 14 %, což je zatím nereálné bez klasických biopaliv. V současné době totiž na trhu neexistuje jiný zdroj energie z obnovitelných zdrojů srovnatelný s biopalivy první generace. Odborníci předpokládali podstatně rychlejší nástup biopaliv druhé generace, ale zatím jsou spíše doplňkovým zdrojem. Ačkoliv jsme je nedávno výrazně zvýhodnili v rámci změny legislativy.
Biopaliva sama nekontaminují podzemní vody, problémem jsou pesticidy používané při pěstování energetických plodin. Současná čísla o znečištění pesticidy neznamenají, že by se pesticidy objevily najednou ve vodě. Ony tam byly dlouhou dobu, ale v některých případech se neměřily, nebo neměřily se s takovou přesností jako dnes a v řadě případů se jedná o metabolity, tedy o produkty rozpadu pesticidů, které se tam třeba aplikovaly před deseti i více lety a teď je nalézáme ve vodě. Znamená to, že některá rezidua z pesticidů tam mohou být stará až dvacet let. Tehdy se v ČR řepka pěstovala v menším rozsahu, ale zas se sázely ve velkém brambory a ty se velmi často ošetřují právě pesticidy.
Používání pesticidů se postupně snižuje, prvořadě je toto samozřejmě v gesci Ministerstva zemědělství. Ať už jsou to rezidua, nebo primární pesticidy, tak samozřejmě tyto látky rozhodně nejsou žádoucí. V červnu loňského roku byl přijat národní akční plán k bezpečnému používání pesticidů, který má celou řadu úkolů pro rezorty, především pro Ministerstvo zemědělství, s cílem snížit množství pesticidů, stanovit ochranná pásma vodních zdrojů, kde pesticidy nemohou být používané vůbec nebo jenom v omezené míře. Ministerstvo životního prostředí bude trvat na dalším snižování spotřeby pesticidů.
Jak se ministerstvo životního prostředí v čele s Vámi staví k stále zhoršující se situaci ohledně globálního oteplování?
Ministerstvo dlouhodobě pracuje na tom, abychom negativním dopadům změny klimatu předcházeli. To znamená, že se zaměřujeme jak na snižování emisí skleníkových plynů, tak na nutnost adaptovat se na změny, které naši zemi již zasáhly a ještě zasáhnou. Nutno říct, že Česká republika se jako členský stát Evropské unie zapojila do tzv. klimaticko-energetického balíčku a své cíle ve snižování emisí skleníkových plynů plní. Mezi roky 1990 a 2017 klesly emise zhruba o 35 %. Podle aktuálních emisních projekcí Česká republika splní své závazky v rámci EU nejen do roku 2020, ale i do roku 2030.
Za mého působení v čele ministerstva vláda přijala řadu zásadních strategických dokumentů, zejména Politiku ochrany klimatu. Ta vychází kromě jiného i z Pařížské dohody a obsahuje poprvé dlouhodobý cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 %. MŽP se také podílí na dopracování Národního energeticko-klimatického plánu do roku 2030, což je primárně dokument ministerstva průmyslu a obchodu. Základní linkou všech dokumentů je přechod na nízkoemisní hospodářství, ke kterému musí dojít ve všech oblastech nejen v energetice a v průmyslu, ale i v bydlení nebo dopravě.
Druhou cestou jsou zmíněné adaptace na změny klimatu. Máme adaptační strategii a její akční plán, který obsahuje desítky konkrétních úkolů. V současné době se intenzivně pracuje na vyhodnocení a aktualizaci těchto dokumentů. Už víme, že v ČR nejvyšší zranitelnost vůči projevům změny klimatu představují povodně, růst průměrné teploty a dlouhodobé sucho. To jsou tři klíčové dopady a na jejich zmírňování se také budeme nejvíce zaměřovat. Proto dnes pracujeme na setu opatření v rámci zadržení vody v krajině, lepšího hospodaření s vodou. Vodní blahobyt, tak jak jsme ho zažívali v posledních desítkách let, prostě končí.
Co se snaží dělat vláda v čele s hnutím ANO pro eliminaci jednorázových plastů?
Vloni jsem inicioval vznik ministerské osvětové kampaně #dostbyloplastu s ambicí změnit pohled těch, kteří jednorázový plast nabízejí a těch, kteří ho kupují. K mé radosti se rozjela velmi dobře. Primárně jsme se zaměřili na to, aby se veřejnost začala zajímat více o to, jak moc jednorázových plastů spotřebováváme a jak moc tuto spotřebu ovlivňují naše zákaznické návyky. V první fázi jsme zapojili zejména firmy z oblasti rychlého občerstvení, protože zde se lidé se spotřebou jednorázových plastů lidé nejčastěji setkávají a zároveň ji jako zákazníci mohou aktivně ovlivnit. Spoluprací s firmami ukazujeme, že lze nabízet alternativní řešení, aniž by přicházely o zákazníky a spíš naopak, přístup šetrný k životnímu prostředí budí sympatie lidí. A především se naší kampani povedlo to, že se o jednorázových plastech daleko více mluví.
Pokud jde o samotnou iniciativu #dostbyloplastu, v letošním roce se chceme zaměřit na jednotlivce. Právě ti totiž ve výsledku rozhodnou, jestli zaváděná opatření využijí a spotřebu jednorázových plastů pomohou snížit. Snažíme se také upozorňovat na problematiku nahrazování plastu jinými jednorázovými materiály - zejména nefunkčním a nevhodným bioplastem, který zanáší recyklační proces a při jeho kompostování se do životního prostředí dostávají různě velké plastové částice.
Kromě toho například plně podporujeme evropskou směrnici na snížení jednorázových plastů, která by měla být přijata letos v květnu, tu pak ČR promítne do své legislativy.
Jaký máte názor na největší kůrovcovou kalamitu v historii naší země? Zvednete příspěvky pro pomoc vlastníkům lesů?
To je otázka na samostatný rozhovor. K této kůrovcové kalamitě jsem kdysi použil přirovnání, že je největší od dob Marie Terezie, ale ona je vůbec nejhorší v dějinách českých zemí. Logicky, protože historicky jsme u nás nikdy neměli tolik smrkových monokultur. Současná podoba mnoha českých lesů, které jsou ale spíše plantážemi na pěstování dřeva, představuje pro kůrovce doslova prostřený stůl. A kombinace takového lesa s dlouhotrvajícím suchem a vysokými teplotami prudce zvyšuje pravděpodobnost obrovské kalamity, které nyní čelíme. Nyní odborníci rozhodují, ve kterých oblastech mají ještě zásahy proti kůrovci smysl a kde už je lepší nechat vývoj přírodě. Velmi důležité je ale znovuzalesnění vzniklých holin, ale místo smrkových monokultur už musí vznikat druhově bohatší lesy s větším podílem listnáčů. Pokud jde o příspěvky vlastníkům lesů, je to kompetence ministerstva zemědělství, které nyní jedná o možném navýšení původně přidělené částky s ministerstvem financí. V gesci našeho ministerstva jsou pouze lesy v národních parcích. Ale každý strom se teď počítá, nejen ten v lese. Proto přicházím s iniciativou 10 milionů stromů pro Českou republiku. Společně s nevládními organizacemi, soukromými firmami, státní správou, dobrovolníky chceme od letošního podzimu iniciovat výsadbu po ČR mimo les, to znamená ve volné krajině, v městech a obcích. Na webových stránkách iniciativy bude moci každý člověk zaregistrovat svou vlastní výsadbu. Bude to v podstatě jeho individuální příspěvek ke zvládání probíhající klimatické změny. Pomoc studentů samozřejmě také uvítáme.
Co vy sám osobně děláte pro životní prostředí?
Ze všeho nejvíc se snažím chovat jako poučený spotřebitel, což může dělat úplně každý. V praxi to znamená, že důsledně třídím domácí odpad, a to včetně kuchyňské složky určené ke kompostování. I na ministerstvu jsme už v roce 2015 zavedli oddělený sběr bioodpadu. A samozřejmě jeho odvoz a zpracování. Vedle papíru, skla a plastu třídím kovy a nově se chystáme i na olej. Snažím se vyřadit ze svého života jednorázové plasty, takže na nákupy si nosím vlastní plátěnou tašku. A hlavně se snažím nakupovat rozumně. Jídla tak akorát, abych to doma spotřeboval. Používám úsporné spotřebiče, pokud jde o spotřebu vody i elektrické energie. Zachytávám dešťovou vodu.
Problém mám s dopravou, protože vzhledem ke své práci jsem nucen využívat auto dost často. Alespoň se snažím nejezdit v něm sám, naopak pokud je to možné, úředníci jezdí na nejrůznější jednání se mnou. Na ministerstvu využíváme také elektromobily. Rovněž se na služební cesty hojně vydáváme po železnici. Což je nejen ekologické, ale také ekonomické. A když se vrací do kanceláře z blízkého nádraží Vršovice, mohou na poslední úsek cesty využít sdílená kola Rekola, pro které máme stojan, kam se mohou vracet, přímo vedle vstupu do ministerstva.
Co se vám za dobu, kterou působíte na ministerstvu, podařilo prosadit, udělat tak, že jste na to právem hrdý?
V čele seznamu by byla opatření proti suchu, protože dopady klimatické změny považuji za největší výzvu, které budeme v ČR v příštích letech čelit. Za 5 let od mého nástupu na ministerstvo jsme realizovali tisíce konkrétních opatření na zadržení vody v krajině. Možná znáte náš projekt Dešťovka, ale zajistili jsme třeba nové zdroje pitné vody pro čtyři sta obcí, revitalizujeme vodní toky, mokřady, tůně, obnovujeme stovky rybníků a mnoho dalšího. Založil jsem také Národní koalici boje se suchem, kde se podařilo shromáždit špičkové odborníky ze všech oblastí nakládání s vodou a společně koordinujeme další postup v této klíčové oblasti.
Náš projekt kotlíkových dotací, kterým pomáháme vyčistit ovzduší v ČR, vyhlásila Evropská komise jako příklad dobré praxe a inspirují se jím třeba v Polsku, Slovensku nebo Rumunsku. Podobně je další náš program Nová zelená úsporám považován za nejlepší program na zateplování domácností a podporu domácí výroby elektrické energie ve střední a východní Evropě. Bez problémů se nám daří čerpat evropské fondy. Mám ale hlavně velkou radost z toho, jak se mění myšlení lidí směrem k větší ochraně životního prostředí.
Snaží se Česká republika dost pro snížení emisí? Jak by se mohla snažit více?
Každý určitě můžeme dokázat ještě více, než momentálně děláme. Pravdou je, že Česká republika své mezinárodní závazky ve snižování emisí plní. Máme výhodu, že díky hluboké proměně hospodářství na počátku devadesátých let došlo masivnímu propadu produkce emisí skleníkových plynů. Zhruba od konce devadesátých let se emise držely přibližně na stejné hodnotě a další pokles začal opět kolem roku 2008. Za snížením emisí skleníkových plynů stojí hlavně menší množství fosilních paliv v energetice a ve zpracovatelském průmyslu, kde docházelo a i nadále dochází k postupnému nahrazování elektřiny z uhelných elektráren jadernými a obnovitelnými zdroji energie.
Další propad by mělo přinést zejména obchodování s emisními povolenkami v rámci systému EU ETS. Jejich cena v poslední době roste, což víc motivuje provozovatele ke snižování emisí. Další snížení by měla přinést podpora snižování energetické náročnosti průmyslu a budov. Například program Nová Zelená úsporám se na tomto snížení bude podílet přibližně půl milionem tun.
V průmyslu by měly ke snižování emisí nejvíce přispět emisní limity a využívání nejmodernějších technologií, dále obnovitelných zdrojů a širší používání kombinované výroby elektřiny a tepla, méně emisí skleníkových plynů přinese také postupný konec skládkování odpadů. Emise klesají téměř ve všech odvětvích kromě jednoho, a tím je doprava. Tady počítáme s novými emisními limity pro osobní i dopravní automobily. Důležité budou i programy podporující přechod na alternativní paliva, včetně rozvoje infrastruktury, a samozřejmě rozvoj veřejné dopravy.
Na jaké téma se aktuálně v těchto dnech zaměřujete?
Na začátku dubna jsme poslali do mezirezortního připomínkového řízení novou odpadovou legislativu. Jejím cílem je zásadně zvýšit míru třídění a recyklace odpadů, výrazně omezit skládkování a rozhýbat oběhové hospodářství, kdy se z odpadů stávají cenné suroviny. Už za šest let musíme recyklovat 55 % komunálního odpadu, což je dost ambiciózní cíl. A tomu je třeba přizpůsobit i naši legislativu, která v současné době bohužel stále ještě zvýhodňuje skládkování. Proto jsme navrhli postupně zvýšit poplatky za ukládání využitelných a recyklovatelných odpadů na skládky, a to ze současných 500 Kč až na 1850 Kč v roce 2029. Právě růst poplatku za ukládání odpadů na skládky je na základě zkušeností z okolních států tím nejúčinnějším motivačním nástrojem k cestě za zvyšující se recyklací odpadů.
Čeho byste chtěl ještě dosáhnout na ministerstvu pro životní prostředí?
Především bych chtěl, abychom dokončili další tisíce projektů zlepšujících připravenost ČR na dopady klimatické změny, zejména dlouhotrvajícího sucha. To je ale samozřejmě úkol celé vlády. S tím souvisí i připravená novela vodního zákona. Rovněž bych rád zajistil další finanční zdroje na pokračování úspěšného projektu kotlíkových dotací, protože lokální topeniště jsou především v menších obcích hlavním zdrojem znečištění ovzduší. Stejně tak považuji za důležité dotáhnout uzákonění moderní odpadové legislativy, kterou jsem již zmínil.
