Marek Vašut Jaké zranění je obecně pro fotbalového hráče nejvážnější?
Nejvážnější je asi zranění kolene a vazů v kotníku, to jsou nejčastější klouby, které trpí. Svalová zranění jsou něco trochu jiného, dají se vyléčit rychleji. U kolene je to dost otázka. Nejčastější je přetržení menisku a přetržení zkřížených vazů, konkrétně předních. Objevují se i zranění vazů postranních, ale tam je doba léčení poměrně krátká, zhruba tři měsíce. U zkřížených vazů je to minimálně půl roku.
Řeší se takováto zranění vždy operací?
Přijde na to. Například u dorostenců záleží na tom, jestli už je ukončen kostní růst. Pokud ne, neměla by se dělat plastika, čili zákrok, kterým se standardně přetržené vazy spravují.
Jak se v takovém případě u mladých hráčů postupuje?
Ono se dá fungovat i bez toho, důležité ale je, aby byl kloub stabilní. Takže pokud je kolem vyvinuté svalstvo, hlavně přední stehenní sval, není to až takový problém. Samozřejmě takové řešení není úplně ideální, doporučuje se po čase plastiku provést.
Dokáže takovéto zranění ukončit nadějnou kariéru?
Záleží na tom, jestli se k zranění přidruží něco dalšího. Může se stát, že dojde současně k přetržení předních křížových a postranních vazů ještě s meniskem. Tam už je to s rekonvalescencí samozřejmě náročnější. Záleží, jaký se zvolí postup plastiky vazu. Buď se vezme štěp z vlastního těla, nebo může být od dárce, třeba od zemřelého. Ne vždy ovšem musí tělo štěp přijmout. Například znám jeden případ, kdy člověk dostal dokonce syntetický vaz, jenže tělo ho nepřijalo a ten se následně přetrhl.
Jak poté probíhá rekonvalescence?
Po operaci by měla být co nejdříve zahájena rehabilitace. Buď den po ní, nebo u dopoledního zákroku ten samý den odpoledne. Samozřejmě se musí začít zlehka, nejdříve praktikovat izometrická cvičení; což je vlastně cvičení, u kterého není vyžadován příliš velký pohyb, ale přesto se zapojuje více svalových vláken než při např. klasických dřepech. Jde v podstatě o způsob zatínání a povolování svalu.
Zranění se tedy po zákroku nemá nechat několik dnů nebo týdnů v klidu?
Ne, nejlepší je začít okamžitě minimálně s tou izometrií, kdy je propnutá špička, koleno je mírně pokrčené a může tam být třeba nějaký váleček z peřiny nebo z polštáře. Poté se izometricky ten sval zatíná. Takto se musí začít. Klid by v této fázi pro rekonvalescenci nebyl ideální.
Dá se zhruba odhadnout, kdy se u mladých hráčů začínají např. pro dlouhodobou zátěž objevovat zranění? Je to ve starších žácích, mladším dorostu...?
To je hrozně individuální. Někdo se s tak vážným zraněním nesetká celý život, někdo má smůlu a přihodí se mu už v sedmnácti nebo osmnácti letech. Fotbal je zkrátka kontaktní sport, stát se může cokoliv kdykoliv – na tréninku, při zápasu. Špatně se vám v souboji otočí noha, na kterou navíc působí velká síla vašeho těla zvýšená setrvačností pohybu a je hotovo.
Je možné zraněním účinně předcházet? Třeba cvičením?
Existují různé druhy balančních plošin, na kterých je dobré hodně cvičit. Zpevňují se tím vazy v kolenou i kotnících. Tímto se dá zraněním částečně předcházet, noha je pak totiž stabilnější. Ale zranění tím vyloučit samozřejmě nelze. Během okamžiku se vám v zápase otočí koleno a cvičení tomu stoprocentně zabránit nedokáže.
Věnuje se tomuto cvičení na trénincích čas? Nebo je to individuálně na každém hráči?
Na tréninku je vyhrazený čas, kdy mají kluci k dispozici různé pomůcky a věnují se cvičení. Oni už celkem dobře ví, co mají dělat. U velmi mladých hráčů je samozřejmě situace jiná, od toho jsme tu pak my, abychom jim poradili nebo vysvětlili co a jak.
Hrají roli i geny? Např. v souvislosti se zraněními Tomáše Rosického se hovoří o tom, že je jaksi křehký...
Jistě, to může být. Genetika rozhodně může hrát svou roli. Ale to už jsme spíše v medicíně.
Jak je to s péčí bezprostředně po zápase?
Ta samozřejmě existuje. Hráči mají v šatně k dispozici různé ovoce, výživu – důležitý je pozápasový příjem cukru a proteinů, čili různé iontové a proteinové nápoje, často bývají palačinky. Podobně je to i o poločase. Po zápase je pro ně připravena vířivka s teplou vodou, bazén, sauna. Svaly se zde dobře prohřejí a promasírují, což uvolňuje jejich únavu.
Některé sportovní týmy používají také ledové kádě, do kterých si po utkání hráči na pár minut vlezou. Máte s tímto typem regenerace zkušenosti?
Ano, máme tu bazén se studenou vodou, do kterého navíc přidáme led. Kouzlo spočívá v tom, že se rozehřáté svaly v ledovém prostředí rychleji zatáhnou, nedochází tam k mikrotrhlinám ve svalech. Díky tomu rychleji regenerují. Ideální je tuto lázeň absolvovat několikrát za sebou v krátkých časových úsecích, zhruba tak po dvou minutách. Každý ale snese něco jiného.
A co protahování přímo po zápase?
Těsně po zápase nic takového není. Den po utkání je takzvaný pozápasový trénink, kde je lehké vyklusání k vyhnání únavy. Tam už se provádí i strečink. Případně pokud hráč cítí potřebu, může jít na masáž, to platí samozřejmě i po zápase. Je to ale opět individuální.
Dokázal byste z pohledu fyzioterapeuta odhadnout poměr příčin ukončení kariéry v mladším věku? Jak moc hráčů končí pro zdravotní potíže, případně kvůli alkoholu apod.
Tady je těch vlivů strašně moc. Těžko tento poměr nějak odhadnout.
Dobře, zkusím to jinak – jak často se stane, že kariéru mladého hráče ukončí zranění nebo zdravotní problémy?
Těch případů, kdy zranění opravdu ukončí v krátkodobém horizontu kariéru, je poměrně málo. Samozřejmě se to občas stane, ale většinou se zranění dají nějakým způsobem řešit a víceméně vyléčit. Konkrétně tady v klubu to jsou v poslední době naštěstí spíše svalová zranění nebo natažené vazy. Léčba takového zranění je otázkou dvou až tří týdnů. Těžká zranění spíše výrazně brzdí kariéru hráčů, než že by ji ukončila. Takových případů už by se našlo víc. Samozřejmě je potom těžké dostat se zpět do formy a třeba získat původní místo v sestavě. Zranění tak rozhodně může přijít v rozhodujícím okamžiku a vy kvůli němu např. nemusíte znovu dostat šanci k přestupu do kvalitnějšího klubu.
Dá se vůbec vazové zranění dát zcela do pořádku?
Nikdy to nebude stoprocentně v pořádku, jisté poškození v měkkých tkáních (jizva) tam zůstává. Občas se zranění může ozvat, ale jinak hráče v podstatě nelimituje. Není to tak, že by při problémech třeba měsíc nehrál. Jak už jsem říkal, se svaly pak není takový problém. Rekonvalescence netrvá dlouho. Natažený sval je otázkou dvou tří týdnů, natržený sval pak třeba osmi týdnů.
