Tereza Janečková 
Celý den začal stejně jako před rokem – deštěm. Naštěstí žádné povodně očekávány nejsou a my se můžeme těšit na úplný program a pořadatelé na hojnou účast. Ráno vyvrcholily poslední přípravy a od devíti hodin je většina rukodělců na značkách. K dostání jsou šperky, oblečení, doplňky, ale také grafická tvorba všeho druhu.
Hlavní program zahajuje po druhé hodině divadelní trio ze spolku Červiven. Štěpán Janeček sebe a své kolegy Filipa Müllera a Adama Růžičku uvádí jako „Co dům dál improshow“. Postupně si užíváme pohybovou improvizaci a následně živé obrazy kněze, detektiva nebo jabloně. V mnoha žánrech, které padají přímo z publika, taky sledujeme výměnu žárovky a záchranu planety, a nakonec jsme svědky toho, jak se dá umřít v koupelně na kolejích za pouhou minutu.
Na divadlo navazuje autorské čtení, které otvírá Jakub Farský svou poezií plné motivů oblohy a světla. Rudovlasá Marie Lysková ve své tvorbě hledá druhý život v podobě lišky a Lucie Lázničková přednáší o tom, jak si občas přeje obarvit šedavou realitu. Markéta Musilová se od básní ze školního prostředí dostává až ke „králi Brufenovi a Absintové princezně“, které doplní Ondřej Hořínek „Ibalginem v růžovém hábitu“. Z takové ponuré nálady nás vyvází Viktor Obrusník nejen svými básněmi, ale hlavně svým nadšením, které v nejednom z nás vzbuzuje čirý smích. Celou sadu zakončuje Dominika Musilová svou povídkou o spisovateli a děvčátku s různými pohledy na svět.
Štafetu přebírá bakalářský film Terezy Štěpánkové Zloděj spánku, který osvětluje zhoršování kvality našeho spánku přílišným svícením. To vše doplňují nádherné záběry z ulic Opavy. Po promítání následuje beseda s Martinem Petráskem ze Slezské univerzity, který si s námi posvítí na světelné znečištění. „Jak správně a šetrně svítit? Přiměřeně, tam, kde je třeba, a kdy je třeba.“
Po besedě se přesouváme nejen do pomyslné druhé půlky programu, ale také na druhé pódium. Hudební večer otvírá kapela, která má dvakrát více nástrojů než členů – v rukou tří lidí se vystřídá několik druhů kytar, trubka, saxofon, bicí, klávesy, a dokonce i rumba koule. Černý čaj dostává svému jménu, dodává totiž energii a ladí na další kapely. Než však přijdou na řadu, vyhlašuje se první třetina tomboly. Pokračují Speechless, kteří přijeli až ze Slovenska. Ti to rozjíždí opravdu tvrdě a po prvním moshpitu už sedí jen málokdo z nás.
Po druhé třetině tomboly se připravuje Dobrý Pokus, při jejichž vystoupení už parket opouštějí jen ti, co potřebují chvíli na vydýchání. Aby ne, když tu máme crowd surfing a na každou druhou píseň moshpit. Kouzlo vystoupení dodává Ondřej Jaroš, který kluky postupně doprovází na housle a saxofon. A když si po reggae verzi Tekutého štěstí myslíme, že už jsme slyšeli opravdu všechno, dostanou nás kluci s coverem písně Give It Away od Red Hot Chili Peppers. „To jste nečekali, co?“ zní od frontmana Matěje Šembery. Poslední část tomboly zakončuje program ve Slezance, jelikož pomalu odbíjí desátá hodina.
Noci ale stále není konec. Kdo ještě může, přesouvá se do podzemí Pivotéky 13°. Tam dostali Fools nelehký úkol, protože musí znova rozjet atmosféru. Přestože dav po přechodu jemně zřídnul, atmosféra v undergroundovém prostředí zhoustla a my dostáváme díky jejich alternativní hudbě druhý dech. Závěrečný Rujn, „kalifornský hardcore v ostravském kabátě“, z nás pak dostává i ty poslední kapky energie. Zpěvákovy skoky z pódia a naše vyřvané hlasivky jsou toho důkazem. Posledním moshpitem se společně loučíme a už netrpělivě očekáváme další rok.
