Dominik Boček 
Vítejte, Patrioti pro Evropu! Jsme rádi, že jste přišli mezi nás (vlastně ani ne), a budeme ještě radši, až odejdete zase pryč. Uvítací procedura je tímto vyřešena a je čas se tomuto podivnému uskupení podívat na zoubek. Tento zvláštní Mickeyho klubík by si spíše zasloužil název Nacionálně angažovaný spolek evropských rebelů a trosečníků, přičemž zkratka tohoto názvu by byla nádherným a výstižným vyjádřením toho, co si myslí o Bruselu a stávající evropské politice, ale jakýsi nepsaný politický kodex jim nedovolí tento expresivní výraz vyslovit nahlas. Národní angažmá není třeba vysvětlovat. Proto si také říkají patrioti. Poněkud paradoxně, ale ne překvapivě jsou to spíše patrioti proti Evropě. Tím, že cílí na národní zájmy, které má každý jiné, se nikdy nemohou na ničem společně dohodnout (SeznamZprávy). A pokud by domluva mezi evropskými státy měla probíhat stylem „každý hraje sám za sebe“, což je akorát mírněji řečeno „všichni proti všem“, nikdy se nikdo na ničem nedomluví.
Politika (snad s výjimkou totalitních systémů, kde neexistuje pluralita názorů) je přece od začátku založena na kompromisu. Je několik názorových proudů, které mají v základě dvě možnosti: buď budou proti sobě válčit a nebo se domluví na kompromisu. Ten předpokládá, že každá ze zúčastněných stran sleví ze svých požadavků, ale zároveň alespoň z části dosáhne svého. Nemusí to nutně znamenat, že budou všichni spokojení, ale aspoň něco. Jenže výkřiky těchto stran ohledně migračního paktu, zelené dohody, míru a možná i dalších věcí staví na zásadě „všechno nebo nic“ (je vtipné, že chtějí mír, ale vyhlašují válku migrantům). To pak velice ztěžuje jakákoliv jednání. Díky tomu budou Patrioti možná silní navenek, ale slabí uvnitř. Co by se například stalo, kdyby se hnutí ANO dostalo k moci a rakouští Svobodní by si vzpomněli, že se jim nelíbí dostavba Dukovan?
Patrioti pro Evropu ale nejsou jedinou nacionalistickou silou. Vyhraněná národovecká uskupení rostou jako houby po dešti. Zatímco doposud sdružovala „vlastenecké“ strany především frakce Identita a demokracie, tak po eurovolbách vznikli již zmínění Patrioti pro Evropu a také Evropa suverénních národů (ESN). Obě frakce z části na úkor ID, která se nakonec rozpadla. Zakládajícími členy ESN jsou česká SPD a německá AfD (Alternativa pro Německo). Přeloženo: české „parlamentní fašistické hnutí“ spojilo své síly se stranou, která proslula řadou skandálů s neonacistickou tématikou. Tou stranou, jejíž poslanec českého původu Petr Bystroň je podezřelý z napojení na ruské propagandistické médium Voice of Europe (iDnes). Tou stranou, která získala suverénní vítězství na území bývalé NDR, což je více než 30 let po pádu železné opony děsivé zjištění. Není ovšem bez zajímavosti, že SPD tvrdila ještě na konci května ohledně spolupráce s AfD něco zcela jiného (iDnes). „SPD nebude v Evropském parlamentu zasedat ve frakci s německou Alternativou pro Německo (AfD). Předsednictvo hnutí SPD se důrazně distancuje a zároveň odsuzuje kontroverzní výroky čelních představitelů hnutí AfD, kteří ve svých vyjádřeních obhajují činnost bývalých příslušníků SS.“
Nicméně zpět k Patriotům pro Evropu. Označení jako rebelové a trosečníci není náhodné. Snaží se totiž jít za každou cenu proti proudu a někteří byli ze stávajících frakcí vykopnuti, nebo jsou v europarlamentu poprvé a neměli kam jinam zapadnout. Mezi trosečníky lze zařadit Fidesz Viktora Orbána, který byl do roku 2021 v EPP (evropští lidovci). Hnutí ANO mělo v Renew dostat košem, takže raději odešli sami. Sice tvrdí, že se je vyjednávači z Renew snažili „překecat“, ale zdá se, že si v Renew spíše oddechli (SeznamZprávy), že se jich konečně zbavili. Mezi nováčky patří Přísaha a Motoristé (lidově známí jako Fízl a diesel), Lotyšsko na prvním místě (proč se mi ten název zdá povědomý?) a řecký Hlas rozumu. Dohromady mají 84 křesel (asi 11,5 % evropského parlamentu) a jsou třetí nejsilnější frakcí.
Novou frakci se pokusil podrobněji představit Karel Havlíček v rozhovoru pro Novinky.cz. „Hledali jsme spojence pro Evropskou unii, nikoliv například pro postoj vůči Rusku nebo vůči Ukrajině. (...) My jsme pragmatičtí a hledáme spojence, kteří mají stejný názor na zásadní oblasti, které jsme hlásali před volbami.“ Aha, takže válka v Evropě, k níž si Putin přizval na pomoc totalitní režimy nejhoršího kalibru, jako je Čína a Severní Korea, evidentně není dle Karla Havlíčka zásadní téma. Zřejmě má pocit, že EU = Evropa. Tam dál na východ, někde za Řeckem, Rumunskem, Slovenskem, Polskem, Pobaltím a Finskem je už všechno Asie. Tím se nemá cenu zabývat. My v Evropě máme dost svých problémů, tak ať se tam taky starají o své. Tento styl uvažování si osvojily i Spojené státy v případě obou světových válek a ani jednou se jim to nevyplatilo. Ve Washingtonu se tvářili, že jim je buřt, co se děje na starém kontinentu, ale stejně vše po očku pozorovali a čekali, co se z toho vyvrbí. Zasáhli teprve tehdy, když už bylo nejhůř. Asi není třeba být promovanými inženýry, sinus, cosinus, descriptiva, abychom se dovtípili, že izolacionismus nebyla nejlepší taktika (což ve Washingtonu už taky zjistili), a tedy bychom se ho měli důsledně vyvarovat. Aby však Karel Havlíček rozptýlil všechny pochybnosti, opět prohlásil, že „náš postoj vůči EU i NATO je neměnný.“ Ovšem nejlepší část rozhovoru byla ohledně otázky, co si ANO představuje za funkce. „Nešlo nám o funkce.“ Však jo, sinus, cosinus, descriptiva... „Jsme hlavním konzervativním směrem v rámci EU, možná z toho nějaké funkce vyplynou, ale když nebudou, svět se nezboří. Ono totiž to, jak tam všichni sedí s nohou přes nohu, popíjejí v kavárně a vzájemně se uspokojují nad tím, jaké mají funkce a za kolik, zavání papalášstvím,“ uvedl Havlíček. Představte si situaci, kdy nacpete všech 720 europoslanců do kaváren, kde budou sedět s nohou přes nohu a vzájemně se uspokojovat. Za cca 200 000 Kč měsíčně. Zdá se, že Onlyfans modelky mají silnou konkurenci. Ale jestli to pomůže přivést mladé lidi do politiky... Kdo by se za takovouhle nabídku na nějakou z kandidátek nezapsal?
Kdo tedy jsou členové Patriotů pro Evropu?
České zástupce, tedy ANO s Fízlem a dieselem, není třeba představovat. Možná stojí za zmínku původní web hnutí ANO. Časy se změnily. U Přísahy a Motoristů je kontroverzní postavou především Filip Turek. Spolupředseda Zelených Michal Berg vydal na svém blogu řadu materiálů svědčících proti morální integritě Filipa Turka. Mezi nimi několik příspěvků, které už nejsou na sociálních sítích dohledatelné. Jelikož jde o jediný zdroj a pravost příspěvků nelze nijak ověřit a nelze je automaticky považovat za pravé, a jelikož dnes lze tyto „kompromitující materiály“ snadno zfalšovat, je třeba k tomu přistupovat obezřetně. Nicméně fotografie s se zlatou přilbou s logem Zlatého úsvitu nebo hajlování z auta (DeníkN) jsou pravé a na jeho youtube kanálu je hned na úvodní stránce video s názvem Filip Turek - Muž ze zlatou přilbou. V jednom z údajných uniklých příspěvků je zmíněno video s názvem ŘECKO: Illias Kasidiaris (Zlatý úsvit) proti všem. To video stále existuje. Na něm je zaznamenán velmi radikální projev člena Zlatého úsvitu v řeckém parlamentu. U některých výroků jako kdyby člověk slyšel projev člena NSDAP. Důkazů svědčících o Turkově náklonnosti k totalitním ideologiím není mnoho a u několika ani nelze dokázat jejich pravost. Nelze z toho tedy vyvozovat žádné konkrétní závěry. Celé to ale působí přinejmenším podezřele i s přihlédnutím k jeho řeckému původu. A jeho výmluva na „mladickou nerozvážnost“ je velmi zvláštní. Turek je ročník 1985 a na zmíněných fotografiích, kde hajloval, měl již 28 let. Videa se zlatou přilbou jsou dokonce novějšího data. Jasně, kdo z nás nemá (bývalé) spolužáky, kteří si občas rádi zahajlovali nebo si pobrukovali Eriku. Jenže pokud se člověk chystá do vysoké politiky, měl by si na tyto věci dávat pozor, a pokud za sebou nedokáže zahladit stopy, tak by se žádných politických funkcí ani neměl ujímat. Nelze jednoduše prohlásit, že je Filip Turek neonacista, ale ani nelze nad zmíněnými skutečnostmi mávnout rukou. Třeba skutečně kdysi zastával názory blízké k nacistické ideologii, ale už se od té doby změnil (nebo taky ne). Třeba je to celé jen provokace. Nebo sociální experiment, co my víme. Ale ani k jedné z těchto teorií nemáme dostatek přesvědčivých důkazů a zároveň nelze zapomínat na to, že jen hlupák by se zcela otevřeně přihlásil k totalitní ideologii. Je snad jen nějakým divným vtipem to, že na svém Twitteru (odmítám tomu říkat X, trhni si Elone), zveřejnil 12. června tutéž fotografii, na níž je tento místo nacistického pozdravu havlovský pozdrav a u „fotky“ je popis „Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí“? Ať žije fotoshop. A co podpora Ukrajiny? Příspěvek na Instagramu a hlasování v europarlamentu ze 17. 7. (Novinky.cz), den po první schůzi nové sestavy, mluví za vše.
Prvním jezdcem apokalypsy je belgická strana Vlámský zájem. Jejím předchůdcem byla krajně pravicová strana Vlámský blok. Stavěla na nezávislosti Flander a protiimigrační rétorice. Strana dále vybízela k diskriminaci cizinců. Na podzim roku 2004 ji Nejvyšší soud prohlásil za rasistickou a nechal ji rozpustit. Ještě téhož roku vznikla již zmíněná strana Vlámský zájem. Stále požaduje nezávislost Flander. Odmítá přistěhovalectví a multikulturalismus. Multietnicitu toleruje jen tehdy, pokud by se cizinci asimilovali. To ale nejsou zdaleka jediné zvláštnosti. Součástí jejich programu je mimo jiné zajištění svobody projevu - zrušení antirasistických a antidiskriminačních zákonů a také plná amnestie pro lidi odsouzené za spolupráci s nacistickým Německem. Kam se hrabe AfD nebo FPÖ.
Druhým jezdcem v pořadí je Dánská lidová strana. Ta, na rozdíl od Vlámského zájmu, prosazuje „jen“ kulturní asimilaci. Co se týče imigrace, prosazuje totéž. Dále si klade za cíl ochranu všeho dánského, včetně tamější luteránské církve, silný sociální systém a podporu podnikání. Její postoj k Ukrajině je polovičatý. Tvrdí, že ačkoliv Ukrajinu podporuje, má to své „datum expirace“. Těžko říct, co tím mysleli. Jsou snad Microsoft, že mají stanovené datum, kdy přestanou s podporou? O jejím členství v EU (natož pak v NATO) nechtějí ani slyšet.
Další na seznamu je francouzské Národní sdružení. To již sice nemá tolik společného se svou temnou minulostí, její program však stále vyvolává otázky. Společný jmenovatel všech stran - imigrace, dále návrat k „tradičním hodnotám“, větší nezávislost na EU apod. Trest smrti, konec dvojího občanství, nižší daně a zákaz stavby mešit jsou jen další drobnosti. Skoro to vypadá, jako kdyby si Lepenovci s Deklarací práv člověka a občana vytřeli konec trávicího traktu.
Čtvrtým jezdcem apokalypsy je italská Liga. Její předseda Matteo Salvini je známý svými protiromskými výroky. Jak uvádí web romea.cz, chtěl romské tábory srovnat se zemí a Romy neitalského původu deportovat. Ne třeba dodávat, s kým by si na toto téma rozuměl. A zrovna ta Itálie, jaká to náhoda. Nelze opomenout vazby na Rusko. Například legendární Salviniho fotka s Putinem na tričku pořízená na Rudém náměstí. Nebo jeho „mírová cesta“ (Politico) v květnu 2022, čtvrt roku po začátku války, která se nakonec neuskutečnila (vsadil bych se, že po Orbánově turné puká vzteky). On sám válku na Ukrajině oficiálně odsoudil, přitom s anexí Krymu v roce 2014 byl úplně v pohodě. Dokonce zašel tak daleko, že označil Putina za nejlepšího světového státníka. Dokonce v roce 2017, tehdy ještě pod názvem Liga severu, podepsala s Putinovou stranou Jednotné Rusko (FinancialTimes) dohodu o spolupráci. A asi není žádným překvapením, že podobnou smlouvu uzavřeli Putinovi nohsledi i s FPÖ. A do třetice všeho sibiřského, tehdejší předsedkyně AfD Frauke Petry měla pokec s jiným poskokem, předsedou Státní dumy Vjačeslavem Volodinem. O čempak asi spolu dumali? (pun intended)
Pátým jezdcem v pořadí je Lotyšsko na prvním místě. Tato strana vznikla poměrně nedávno, v srpnu 2021. Její program o 50 bodech je v základě opsaná příručka populisty s příměsí pár lotyšských vlhkých snů. Například bod č. 1: Lotyšsko jako nezávislá a demokratická země bez nutnosti se komukoliv podřizovat. Taková zlatá klasika všech podobně smýšlejících stran. Bod č. 4: vláda složená z profesionálů. Hmmm, to už jsem někde četl. Bod č.5: zrušení daně z nemovitostí pro místní obyvatele a osvobození malých podniků od daní, místo toho jednorázová platba ve výši 10 % příjmů z předchozího roku. Bod č. 13: Lotyšsko jako obchodní, finanční a turistické centrum, „Dubaj severní Evropy“, kterou bude obdivovat celý svět. Bod č. 14: aby se odvětví informačních technologií mohlo stát novým Silicon Valley v Evropě. Bod č. 16: snížení DPH na potraviny. Bod č. 17: 5000€ (asi 127 000 Kč) za každé narozené dítě. Trochu to připomíná sovětský čestný titul „Matka hrdinka“, zavedený během 2. světové války z důvodu velkých ztrát na životech (mimochodem v srpnu 2022, půl roku po začátku války, byl v Rusku tento titul obnoven). Bod č. 41: nabízení půjček mladým podnikatelům i bez zástavy a bez úroků, pokud existuje „dobrý a reálný podnikatelský záměr“. Bod č. 45: dobrovolnost očkování a zamezení jakékoliv diskriminace s tím spojené. Bod č. 49: posílit zakotvení tradiční rodiny v ústavě. Bod č. 50: všichni obyvatelé Lotyšska, bez ohledu na řeč, jsou jeden lid. Toto je skutečný, avšak neuskutečnitelný politický program. Rok po svém vzniku získala tato strana 9 ze 100 křesel v parlamentu a aktuálně je v opozici. Tohle je splněný sen každého populisty.
Šestým jezdcem apokalypsy je Fidesz Viktora Orbána. Zde je příběh daleko zajímavější než u jakékoliv jiné členské strany. Fidesz vznikl původně jako mládežnická organizace, která měla být protikladem komunistického svazu mladéže (KISZ). Stalo se tak 30. března 1988. V té době už byl komunismus ve střední a východní Evropě v posledním tažení. Zkratka Fidesz tehdy znamenala Fiatal Demokraták Szövetsége (Svaz mladých demokratů). Fidesz tenkrát dopomohl k pádu komunismu v Maďarsku. Do roku 1993 byl Fidesz řízen celostátním výborem. V roce 1993 nastoupil do čela strany první skutečný předseda, nám již dnes dobře známý Viktor Orbán. Tehdy ještě vystupoval jako liberálně smýšlející politik, ale po prohraných volbách v roce 1994 nastal zvrat. Z Fidesz se stala pravicová národně-konzervativní strana, po volbách roku 1998 utvořila koalici s MDF a Orbán se stal poprvé premiérem. V lednu 2000 vystřídal Orbána ve vedení strany jeden ze zakládajících členů: László Kövér. Po volbách v roce 2002, kdy skončil Fidesz v opozici, se následujícího roku Orbán vrátil do role předsedy strany, jímž je dodnes. Své straně tedy nepřetržitě „vládne“ 21 let. Fidesz zůstal v opozici i po volbách v roce 2006. Sílící hospodářská krize vedla v Maďarsku k politickým otřesům a podpora pravicových stran narůstala. V březnu 2009 tehdejší premiér Gyurcsánye podal demisi. Přestože byl i ze strany veřejnosti nátlak na vyhlášení předčasných voleb, byla nakonec vytvořena úřednická vláda, která setrvala u moci až do řádných voleb během následujícího roku. V těchto volbách se Fidesz spojil s křesťansko-konzervativní stranou KDNP a po vítězství získaly v parlamentu ústavní většinu. Premiérem se stal Viktor Orbán. Úspěch se opakoval i v následujících volbách o čtyři roky později. Tehdy už byl ústavní změnou maďarský parlament zeštíhlen z 386 poslanců na 199. Orbán obhájil premiérský post. Totéž se opakovalo i ve volbách v roce 2018 a 2022. Jeho koaliční partner, KDNP, se k Patriotům přidal také. Navzdory příklonu k Rusku se Fidesz tváří jako antikomunistický. V květnu 2018 maďarští europoslanci za Fidesz protestovali proti účasti tehdejšího předsedy evropské komise na odhalení sochy Karla Marxe v německém Trevíru (tehdy si v jeho rodišti připomínali 200 let od jeho narození). Samo Maďarsko má s komunistickou totalitou podobnou zkušenost jako my (krvavé potlačení protestů v Budapešti v roce 1956). Sám Orbán ve svém projevu v červnu 1989 požadoval odchod sovětských vojsk a uspořádání svobodných voleb. Tentýž Orbán, který později přivedl Maďarsko do EU a NATO. Ten samý Orbán, který se nijak netají svou náklonností k Vladimiru Putinovi. Například nikdo z polských politiků by si něco takového nedovolil. Polská zkušenost s Ruskem v jakékoliv formě byla provázena krví, takže jakákoliv otočka na východ by znamenala nejen konec kariéry.
Sedmým jezdcem je nizozemská Strana pro svobodu, nejsilnější strana v tamním parlamentu. Jedná se o naprostý unikát a posouvá to level politického bizáru a vůbec bizáru celé této frakce na novou úroveň. Podobně jako v případě ANO či SPD je to strana jednoho muže, ale tentokrát ve stylu Ludvíka XIV. v kombinaci s multifunkčním Karlem Havlíčkem. Tvoří ji totiž skutečně jen jeden jediný člověk jménem Geert Wilders. On sám je strana a sám tvoří veškerý stranický aparát. Narozdíl od Tomia Okamury (i když už se SPD dávno přejmenovala) ale neměl tolik drzosti, aby dal své jméno do názvu. Jaký je tedy Wildersův program? Považuje židovsko-křesťanskou kulturu za dominantní a požaduje, aby se jí přistěhovalci přizpůsobili. Chce zastavit migraci, zejména z nezápadních zemí. Odmítá rozšíření EU o země s muslimskou většinou. Vyzýval k zákazu Koránu a uzavření nizozemských mešit. Dále je proti dvojímu občanství. Celkově staví na protiislámské rétorice. A to si říká Strana pro svobodu. V rozhovoru v roce 2008 Wilders prohlásil, že nemá problém s muslimy, ale nenávidí islám (The Guardian). To je jako kdyby nějaký Marťan řekl, že nemá problém s Pozemšťany, ale vadí mu Země, protože mu zaclání výhled na Venuši. Dokonce prohlásil, že muslimští imigranti by měli být zaplaceni za odchod (The Guardian) a muslimští zločinci zbaveni občanství a deportováni tam, odkud přišli. Také je prý v Rusku docela oblíbený (Politico).
Osmým jezdcem v pořadí je portugalská Chega. Tato strana používá od roku 2021 heslo Bůh, rodina a vlast. Tím se sice ohání kde kdo, jenže tímto heslem proslu i portugalský diktátor António Salazar. Asi přišla po letech Salazarova pomsta (já vím, že je to špatný vtip, ale nemohl jsem si pomoct). Salazar však narozdíl od jiných není klasickým příkladem diktátora. Má za sebou celou řadu úspěchů, které Portugalsko posunuly. Prošel kněžským seminářem, ačkoliv jako kněz nikdy nepůsobil, vystudoval práva a finance a vedl katedru hospodářské politiky a financí. Dokonce vymyslel vlastní rozložení klávesnice. I dnes, 40 let po Karafiátové revoluci, má v Portugalsku své příznivce a jeho éra není hodnocena jako čistě negativní. Před těmito evropskými volbami Chega používala slogan „Vyčistíme Portugalsko“. Od čeho? Či spíše od koho? Mimochodem název Chega by se dal přeložit jako Dost!, případně Stačilo! Předseda strany André Ventura nechvalně proslul svými protiromskými výroky, zejména při komunálních volbách v roce 2017. Kandidoval za Sociálně demokratickou stranu (PSD) v koalici s Lidovou stranou (CDS) na post starosty Loures. Tehdy pro deník I prohlásil následující: „Budu upřímný. Myslím si, a Loures tento problém výrazně pociťuje, že zde hovoříme zejména o romském etniku. V Portugalsku se potýkáme se dvěma znepokojivými problémy: první je, že některé skupiny co se týče příjmů žijí výhradně ze státních dotací, a druhý je, že si myslí, že stojí nad pravidly právního státu. (...) V Loures mám mnoho zpráv o situacích, kdy jsou nemovitosti nelegálně obsazeny a městská rada nedělá nic pro to, aby je odtamtud dostala. Proč? Protože by to byl rasismus a xenofobie.“ V rozhovoru pro web Notícias ao Minuto dokonce prohlásil: „To, co se chystám říci, možná není příliš populární, ale je to pravda: byli jsme příliš tolerantní k některým etnickým skupinám a menšinám.“ Nebylo to příliš populární. Byl za to trestně stíhán a koaliční CDS se rozhodla jít vlastní cestou. O rok později se s PSD rozešel a založil vlastní stranu Chega. Postoj k rusko-ukrajinské válce? Rozpačitý. Místopředseda strany António Tânger Corrêa před eurovolby kritizoval Ukrajinu a obhajoval mírovou dohodu zahrnující ukrajinskou spolupráci s Ruskem, „aby se Rusové cítili pohodlně“. Zároveň však také prohlásil, že porážka Ukrajiny bude porážkou celého Západu a v případě krajní nouze jakožto člen EU a NATO by vojáky poslali.
Devátým jezdcem je řecký Hlas rozumu, který je hlasem lecčehos, jen ne rozumu. Odmítá označení krajní pravice, stejně jako ostatní strany této frakce zastává protiimigrační názory, je proti potratům a staví se proti právům LGBT. Její krajně pravicové zaměření, které tak vehementně odmítá, podtrhuje především fakt, že se ohradila proti soudnímu zákazu účasti strany Sparťané na letošních eurovolbách. Ti mají totiž napojení na bývalé členy dnes již neexistujícího krajně pravicového Zlatého úsvitu. Toho Zlatého úsvitu, jehož znak měl na své přilbě i Filip Turek. A s takovouto stranou, již bude zastupovat její předsedkyně Afroditi Latinopoulou, bude sedět Filip Turek v jedné frakci. Kruh se uzavřel. Latinopoulu je synonymem kontroverze. A že se jí nahromadilo během několika let vrchovatou měrou. Příklad za všechny: „Jsme svědky různých výpovědí jednotlivců z LGBTQ komunity, kteří tvrdí, že mají méně práv než ostatní, ale zároveň se mohou identifikovat, jak si přejí, a mají privilegia a práva založená na jejich sebeurčení. To znamená, že když jsem muž a cítím se jako žena, nebo jsem žena, ale cítím se jako muž nebo se necítím ani jako muž nebo žena, tak chci, aby se ke mně společnost a stát chovaly odpovídajícím způsobem. Tato debata vede na velmi temné cesty, které, pokud po nich budeme kráčet, skončí životem podle zákonů džungle. Například, co když má 70letý muž sex s 13letou dívkou a identifikuje se jako 15letý, protože se tak cítí? Bude moci požádat o změnu právního rámce pro pohlavní styk s nezletilou osobou a my nebudeme říkat, že se jedná o pedofilii.“ Web Politico ji mimochodem zařadil mezi top 23 nejšílenějších nově zvolených europoslanců.
Desátým jezdcem je španělský Vox. Ten se zasazuje o vytvoření konstituční monarchie a zrušení španělských autonomních celků. Chce zakázat separatistické strany. Vystupuje zejména proti Katalánskému hnutí za nezávislost a Basickému nacionalismu. Jak si bude Vox rozumět v Vlámským zájmem je věru záhada. Je proti právu na potrat a legalizaci eutanázie, za to však podporuje tradiční býčí zápasy. Předseda Voxu v roce 2019 požadoval reconquistu, tzn. vyhnání muslimských přistěhovalců (evidentně mají na Pyrenejském poloostrově ještě středověk, ale třeba je to tím horkem). Dále silně brání španělskou katolickou tradici. Strana se odvolává na konspirační teorie, které poukazují na postavu George Sorose jako na strůjce katalánského separatismu a údajné „islamizace“ Evropy. Vox blahopřál maďarskému parlamentu k přijetí legislativy (HuffingtonPost), která zakázala ve školství a v médiích prezentování LGBT tématiky pro nezletilé.
Jedenáctým s posledním jezdcem apokalypsy a třešničkou na dortu je Svobodná strana Rakouska. Její historie se datuje až do roku 1949, kdy vznikl její předchůdce - Sdružení nezávislých (Verband der Unabhängigen - VdU). Tato strana vznikla jako alternativa ke hlavním politickým silám - Sociálně-demokratické straně a Rakouské lidové straně. Byla určena pro ty, kteří nechtěli zapadnout do těchto dvou hlavních stran. Členy byli všichni myslitelní psanci té doby. Tato strana se zasadila o zrušení denacifikačních zákonů omezujících politickou činnost bývalých nacistů. V roce 1955 se sloučila se stranou Svobodných a vznikla současná Svobodná strana Rakouska. Prvním předsedou strany FPÖ se stal Anton Reinthaller, bývalý nacistický ministr zemědělství a důstojník SS. Druhým předsedou strany se v roce 1958 stal Friedrich Peter, rovněž bývalý důstojník SS. V roce 1970 se od strany trhla radikálnější frakce, z níž vzešla Národně-demokratická strana, která byla v roce 1988 zrušena za porušení protinacistické legislativy. O deset let později byl předsedou zvolen Norbert Steger. Za jeho vedení se strana vydala umírněným liberálním směrem a prezentovala se jako centristická. To jí však dlouho nevydrželo. Již o šest let později, v roce 1986, se po vnitrostranických roztržkách chopil kormidla Jörg Haider, podporovaný konzervativními a pangermánskými frakcemi. Jedním z jeho legendárních výroků bylo vychvalování zaměstnanecké politiky Třetí říše (BBC), když reagoval na nesouhlas socialistické strany s jeho návrhem na snížení podpory v nezaměstnanosti pro „vyžírky“. „Ne, to ve Třetí říši neměli, protože ve Třetí říši měli řádnou politiku zaměstnanosti, kterou ani vaše vláda ve Vídni nedokázala prosadit.“ Ale měl toho na triku mnohem víc (Novinky.cz). V roce 2006 Heidera ve vedení strany vystřídal Heinz-Christian Strache. Za jeho působení se strana výrazně radikalizovala a přešla k protiimigrační, protiislámské a euroskeptické rétorice, a tak to trvá až dodnes. Od roku 2021 ji vede současný předseda Herbert Kickl. Strana se během své historie pokoušela zbavit své nacistické minulosti. Jenže seznam přešlapů, ať už řadových členů, nebo vysoce postavených funkcionářů, naznačuje, že temné podhoubí i po letech stále přetrvává.
Toto jsou tedy Patrioti pro Evropu, jezdci apokalypsy, kteří vtrhli do europarlamentu jako povodeň. Esence podivínství, totalitních a autokratických manýrů schovávající se za evropský patriotismus. Přitom jediné, na čem od základu staví, je to, co v politice vždycky fungovalo nejlépe: strach a nenávist v kombinaci s iluzí vytvoření rajského Eldoráda.
