Barbora Havlová Ale ať už České Dráhy jednoduše nesdílí prezidentovu skepsi ohledně globálního oteplování a upřímně věřily že letos už sníh nenapadne nebo zkrátka opět zaspaly, pondělní ráno se neslo ve znamení cestovního klidu.
O štěstí mohou mluvit tací, kteří nastupují ve větších obcích vybavených alespoň vytápěnou čekárnou, denní dávku smůly si vybrali cestující zarytě stojící na nástupištích, pomalu mizící pod bílou čepicí.
Obrátit se a jít domů? Mnozí si to nemůžeme dovolit. Vlastní automobil na nás čeká v zářivé, však daleké, budoucnosti. Autobusové linky nejsou touto dobou o mnoho spolehlivější a prorazit si cestu divočinou by sice bylo hodno zuřivého amerického reportéra, ale raději si podobné hrdinské skutky nechám na příště.
A přece se od těch výhružně blikajících číslic hlásajících šedesátiminutové zpoždění nemůžeme odtrhnout, protože „předpokládaná doba zpoždění se může změnit.“
A jak již mnozí stačili nemile zaznamenat, to nejen směrem nahoru.
Fotozdroj: Eva Korytářová
