Kryštof Halfar 
Co vás přivedlo k zájmu o tento konkrétní sport, tedy o Dračí lodě?
Přímo se Dračím lodím věnuji už osm let, ale dostala jsem se k tomu v podstatě náhodou. Ještě před Dračími loděmi jsem dělala rychlostní kanoistiku. Dračí lodě jsou vlastně sportem na vodě, kde máme buď malé lodě o deseti lidech, nebo velké o dvaceti. Jednoduše řečeno, skončila jsem s kanoistikou, začala dělat softball, kterého jsem kvůli zranění musela nechat, a protože moje máma s přítelem nechtěli, abych jen tak plýtvala volným časem, vzali mě s sebou na závody na Pálavu v roce 2015. A čirou náhodou jejich tým, s nímž měli závodit, postrádal bubeníka. Bylo mi nabídnuto, abych zaujala jeho místo, a tak jsem skončila u Dračích lodí.
Řekla byste, že vás vodní sporty přitahují spíš než suchozemské?
Přesně tak, nechci znít, že jsem zaujatá, ale pro mě osobně jsou vodní sporty to pravé.
Mohla byste popsat v čem vlastně sport Dračí lodě jako takový spočívá? Co je vlastně hlavním cílem a úkolem kromě toho udržet se nad hladinou?
Záleží na tom, jestli závodíme na lodi desetimístné, nebo dvacetimístné. Důležitý je také typ trati. Základní krátká trať je 200 metrů, střední pak 500 metrů a dlouhé tratě, které můžou být až 5 kilometrů dlouhé. Kromě těchto máme také maratony, kde se jezdí třeba 12 až 20 kilometrů, někde i víc.
Zásadní otázka, čím se liší dračí lodě a běžná kanoistika?
Ve zkratce, kanoistika, se jezdí na řekách nebo jezerech. Jezdí se buď samostatně po dvou, anebo i ve čtyřech lidech. V závodech jako takových se v podstatě kanoistika nijak neliší. Opět máme rozdělení tratí podle délky. Hezká věc je také ta, že se lodě dělí na kajaky, nebo kánoe. Na kajaku sedíte a pádlujete do obou stran, kdežto na kánoi se jezdí v zákleku a pádlujete jen na jednu stranu. Z toho by se dalo říct vychází i dračí lodě, kde buď můžete pádlovat jako levák, nebo jako pravák a pohyb je podobný kánoi.
Jaký je v současné době váš favoritní team?
Můj tým je Dragon Force Přerov, který ale není mým mateřským. Začínala jsem za přerovský Nautilus. Tehdy jako ještě nadějná mladá sportovkyně jsem skončila u juniorské reprezentace Dračích lodí v Přerově, se kterými jsem se podívala i na mistrovství světa klubových posádek do Benátek, odkud jsme si odnesli i několik zlatých medailí, takže za mě Dragon Force Přerov.
Stále ještě jezdíte, nebo jste od toho z časových důvodů musela upustit?
V současné době je to zhruba rok nebo dva, co už aktivně nejezdím, jen občas když je třeba vypomoct. Věnuji se ale aktivně focení Dračích lodí, přesněji působím jako soukromá fotografka Dragon Force Přerov. Nedávno jsem dostala nabídku od další agentury, která pořádá závody.
A co vlastně způsobilo tento přechod od aktivní praxe k dokumentaci?
Stále mám pro dračí lodě silný zápal. Problém byl ale v tom, že jsem jezdila rok a půl za dva týmy, tedy Dragon Force Přerov a Nautilus. Od Dragon Force jsem odešla, protože pro mě bylo těžké splňovat nároky a k tomu ještě dojíždět. Bydlela jsem přibližně 60 kilometrů od Přerova a se školou to bylo těžké skloubit. Důvodem, proč jsem prozatím skončila s Dračími loděmi úplně, byl rozpad mateřského týmu Nautilus, ke kterému došlo v důsledku koronavirové pandemie.
A ještě poslední otázka. Na které pozici jste během svého aktivního působení jezdila?
Dejme tomu, že jsem si všechny pozice prostřídala. Začala jsem jako bubenice, která má za úkol udávat celé posádce rytmus a koordinovat rychlost. Dál jsem si vyzkoušela pádlování na pravé i levé straně, kde se ještě rozlišuje mezi „háčkem", tedy místem v prvním řadě, podpůrnou silou uprostřed a zadní „pohonný motor“, který v podstatě celou loď uvádí do pohybu. Nakonec jsem se dostala i k lodnímu kormidlu.
