so., 4. prosinec 2021 23:32

Start, který rozhodně nešel jako po másle. „Ze začátku jsme prodali tři skleničky a vyslechli si hate,“ vypráví výrobci ořechových másel.

Marek Dyntera (vpravo) a Matěj Zavoral (vlevo) Marek Dyntera (vpravo) a Matěj Zavoral (vlevo) Zdroj: Šufan
Když se Marek Dyntera a Matěj Zavoral vrátili ze svého několikaletého pobytu v Kanadě zpátky do Čech, brzy se jim zastesklo po tamějších oblíbených ořechových máslech. Podle jejich slov byl tehdy výběr v Česku chudý a nikdo zde másla lokálně nevyráběl. To dvojice změnila, když v roce 2014 založila svoji vlastní ryze českou firmu na ořechová másla. O prvotních přešlapech, těžkých začátcích a kanadské gastro-scéně promlouvá Marek Dyntera. „Oříškových másel jsem se už tak trochu přejedl“ přiznává.

Jak na oříškovou novinku reagovali Češi?
Popravdě, zprvu bylo kritiky spoustu. Původní idea dělat vše v raw kvalitě se nám vůbec neosvědčila. Chuť nepražených arašídů a mandlí je totiž dost specifická a Češi, kteří do té doby neochutnali nic podobného, na ni zkrátka nebyli zvyklí a připravení. Ale mladší generace byla už od začátku nové chuti otevřenější než ta starší.
První měsíce pro nás byly opravdu intenzivní. Stále jsme si drželi původní zaměstnání a do toho jsme o víkendech objížděli různé trhy. Jednou nás umístili naproti uzeninám. To byl opravdu zážitek. Starší zákazníci ochutnali naše první pokusy a hned přeběhli na staré známé špekáčky. Takže jsme prodali tři skleničky, vyslechli si hate a v pondělí se vydali vstříc dalšímu pracovnímu týdnu. Bylo to vyčerpávající a demotivující.

Co se zlomilo?
Uvědomili jsme si, že musíme nabídnout víc. Řekli jsme si, dobře, tohle se neprodává, pojďme to udělat pro zákazníky atraktivnější. A tak jsme začali oříšky pražit a přidali jsme čokoládu. Takhle vznikly první hitovky – pražené arašídy s čokoládou, pražené mandle a kešu.

Šel byste do toho znovu?
Když by za mnou Matěj přišel s nápadem založit si firmu na ořechová másla dneska, upřímně,už bych do toho nešel. Ne kvůli tomu, že vím, kolik úsilí nás to stálo. Ale protože je v dnešní době trh tak přesycený, že bych si snad ani netroufl. Konkurence přibylo hrozně moc. Takže i přesto, že jsme si tu tehdy prakticky museli prošlapávat neexistující cestu, jsem rád, že jsme začali už před šesti lety.

Pár let jste strávili za oceánem v Kanadě. Jaká je tam gastrokultura?
Když se řekne Kanada, mnoho lidí si vybaví jen zimu a hory. Málokdo ví, že se tam pěstuje i třeba káva, broskve a víno, rybolov. Třeba okolí Vancouveru, kde jsme žili my, je ideální pro milovníky čerstvých ryb. Kanaďané obecně kladou na čerstvost potravin veliký důraz. Díky cizincům je gastroscéna hodně multikulturní a rozmanitá. Po čem se mi ale opravdu zastesklo, byly kvalitní české mléčné výrobky. Co se sýrů týče, najdete v regálech vesměs jenom čedar. Asi je to kvůli tomu, že nemají tolik malých mléčných farem jako my.

V čem se nejvíce liší rituály kolem jídla Kanaďanů a Čechů?
Nevětší rozdíl je asi v tom, že neřeší oběd jako my Češi. Vystačí si se sendvičem v poklusu. Tenkrát jsme měli trochu pankáčský styl života. Chtěli jsme toho stihnout, zažít, poznat a procestovat co nejvíc, takže nám sendvič na cestě vyhovoval. Ale dneska s rodinou a firmou na krku dáváme přednost naší české stabilní rutině.
Na čem si ale naopak Kanaďané zakládají je snídaně. Ta musí být vydatná. Její význam je vlastně jedna z dalších věcí, kterou jsme si z pobytu za oceánem přivezli. V Šufanu dodnes razíme teorii, že je nejdůležitějším rituálem dne. Zásadní je snídat kvalitní suroviny, a pokud možno, sdílet okamžik s někým blízkým. S Matějem a Lukášem jíme každé ráno v Šufanu společně. Většinou to jsou věci, co z nějakého důvodu nedoputují do prodeje, třeba příliš namletá granola.

Jak na nápad založit si firmu na ořechová másla reagovali blízcí?
Rodina nám ze začátku rozhodnutí vrhnout se po hlavě do nejistoty podnikání vymlouvala. Ale my jsme to prostě zkusit museli. Nechtěli jsme si vyčítat, že jsme měli skvělý nápad, jen málo odvahy ho realizovat. Myslím, že je to takový přežitek u nás v Česku – makej s hlavou skloněnou a nevybočuj z řady. V Kanadě jsou v tomhle ohledu víc inovativní a otevření.

Jak vlastně vzniklo jméno Šufan?
Jak už tomu tak bývá, úplnou náhodou. Původně jsme chtěli anglický název, ale to nám grafik rozmluvil. Poradil nám, abychom radši vybrali něco typicky českého, ideálně třeba s moravským nářečím. To byl pro nás Východočechy docela oříšek. Zamysleli jsme se nad slovy, které jsme prvně slyšeli až po přestěhování na Moravu, a Matěje hned napadl šufánek. Což, pro čtenáře Čechy, znamená naběračka.
V tu chvíli nás vůbec nenapadlo ověřit, jestli na trhu už není něco podobného. A bylo. Alkoholický nápoj Žufánek. Kvůli tomu jsme se nedávno museli přejmenovat. Takže z regálů zmizel Šufánek a nahradil ho Šufan. Kdybych nám v začátcích mohl dát nějakou radu, bylo by to udělat si lepší rešerši, aby k podobné patálii nemuselo dojít. Nicméně, chybami se člověk učí.

Firmu jste nejprve táhli ve dvou, nyní dokonce ve třech. Jaké jsou klady a zápory spoluvlastnictví?
Jak říkáte, začínali jsme ve dvou. Nedávno se náš tým rozrostl poté, co jsme mezi sebe vzali Lukáše Medka. Bylo to nutné, práce nám přerůstala přes hlavu. Ve třech hromadu agendy zvládáme mnohem lépe kočírovat.
Ne vždy se shodneme, ale snadno si vše vyříkáme. Kdybychom se zasekli na každé blbosti a nedokázali najít kompromis, byl by to konec. Lpět na detailech znamená stagnovat. Lepší je si říct, okay, kompromis, nechám to být, pojďme dál.

Jak je to vlastně s vývojem nových příchutí? Vyvíjíte je přímo vy tři?
Ano, příchutě vymýšlíme my tři, samozřejmě ještě s pomocí lidí ve výrobě. Co se inspirace týče, čerpáme hodně ze zahraničí. Například z Dánska, Ameriky a pochopitelně z Kanady, kde jsme za náš pobyt navázali spoustu přátelství. Občas nám kamarádi pošlou nějakou tamější novinku k ochutnání.

Loňský rok a pandemická situace byly zásadními okamžiky pro všechny. Zvýšila se lidem v lockdownu chuť na oříšková másla?
Období nejtvrdšího lockdownu byly pro nás paradoxně nejsilnější měsíce. Všude se skloňoval zdravý životní styl, lidé si víc a víc zvykali na on-line nakupovaní. Takže u nás byla krize spíš ve smyslu, že jsme pomalu neměli co prodávat, jak obrovský byl zájem.

Teď otázka na tělo. Jíte vaše vlastní produkty?
Budu k vám upřímný, oříškových másel jsem se už tak trochu přejedl. Není se čemu divit, celý náš den se točí kolem oříšků – neustále testujeme nové příchutě a oříšky se dokonce musí průběžně ochutnávat i při procesu pražení. Když už ale po nějakém sáhnu, je to kešu máslo. To jsem si zamiloval už tenkrát v Kanadě s toastem a džemem.

Jaké jsou vaše sny a vize ohledně budoucnosti Šufanu?
Vybudovat si opravdu silný a hezký brand a vyhýbat se mainstreamu, co to jen půjde. Jednou bychom si chtěli otevřít síť bister, kde by si zákazníci mohli nejen koupit naše výrobky, ale i posedět, dát si kafčo a ochutnat naše produkty v akci.

 

Zobrazeno 176 krát
Naposledy upraveno: ne., 5. prosinec 2021 17:07
Pro psaní komentářů se přihlaste