Na první pohled toho měli obě kapely dost společného - trio hudebníků snažících se o netradiční spojení něžné harmonické melodie se syrovým tvrdým rytmem. Výsledek byl však velmi rozdílný. Zatímco Francouzi baskytaru a bicí zjemňují saxofonem, Sunflower Caravan pro tento účel používají klavír, který se však pod rukama jejich bláznivého klavíristy mění na zběsilý punkový nástroj. Poprvé jsem tak měla možnost vidět kývat se klavír ze strany na stranu. Klavírista, kterému byla jedna funkce málo, se postaral i o tanec, divadlo a moderování. Židle u klavíru se v jeho podání proměnila na skákací trampolínu a klavír na nástroj, na který se dá hrát i hlavou, a se kterým se dá s největší pravděpodobností i házet. Za takovou dávku energie by se nemusel stydět ani Redbull nebo králíček Duracell. Tato energetická smršť nenechala nikoho klidným, a tak se všichni už po chvilce nechali unášet nakažlivým rytmem. Neméně zajímavé bylo sledovat citový prožitek hudebníků, který působil až tak extaticky, že by zlí jazykové řekli, že hudebníci byly nepochybně pod vlivem. Že jde o vliv pouhé hudby a atmosféry šlo ale poznat z časté a vtipné komunikace s publikem. Byli prostě jednoduše stejně spontánní jako jejich hudba, ve které bych vyzdvihla krásný kontrast místy něžného klavíru a strohých drsných bicích. Co se týče zpěvu, musí shovívavý posluchač přimhouřit oči. To, co scházelo do kvality, tak do jisté míry nahradily emoce, které ze zpěvu doslova sršely.
Druhá kapela už není tak jednoznačně vyhranitelná, jak jinak, když se snaží spojit punk a jazz. Punk mám ráda, jazz mám ráda, ale jazz-punk už po tomto koncertě ráda nemám. Výsledkem této docela vražedné kombinace byl velmi zmatený rytmus, který mi místy evokoval teorii chaosu. Zřejmě jsem nebyla sama, jelikož více lidí si nevědělo s tímto rytmem rady. Na druhou stranu se našli i tací, kteří právě toto oceňovali a šlo na nich poznat, jak moc se celý koncert užívají. Inu, proti gustu žádný dišputát...
Velmi vtipným prvkem na scéně byli tři pokuřující bodyguardi střežící podium, na které by se žádný potencionální útočník snad ani nevešel.
Lidí přišlo poměrně hodně, nenechali se odradit pro studenty přece jenom vyšším vstupným. Někteří odcházeli spokojeni, někteří ne a jiní zase tak na půl, stejně jako já.
