Jan Marek Kde se tento den vzal, v čem spočívala jeho tradice, v čem spočívá dnes? Chtě nechtě je Velikonoční pondělí v pořadí druhým z dlouhých padesáti dní, které vymezují dobu pro nejvýznamnější křesťanský svátek, Velikonoce. Druhé místo vedle prvního nesklízí většinou přespříliš důležitosti, a ani křesťanství v tuto chvíli není výjimkou. Fakticky tedy z náboženského pohledu není Velikonoční pondělí nijak zvlášť důležité. Člověk je ale liška podšitá, a jelikož je to den následující po významném svátku, nedělním zmrtvýchvstání Ježíše Krista, připadá na Velikonoční pondělí zkrátka a dobře volno a s ním v ruce kráčející lidové zvyklosti.
Čert ví, anebo taky ne, která středověká chytrá hlava si odvodila, že když někoho vezmete přes zadek mladým, zdravým a silným vrbovým proutkem, přispějete mu tím sami k mladosti, zdraví a síle. Nápad se ale patrně zrodil, slovo vzalo slovo a než se člověk nadál, vzaly za své i činy a jeho zadek dostal barvu nejsytějších večerních červánků. Bylo zvykem, že se lidé vyplácely proutky nebo z nich spletenou pomlázkou navzájem, časem se to ale pravděpodobně dosti sexisticky zvrtlo, a mrskána jsou již jenom děvčata – aby byla mladá, zdravá a krásná samozřejmě.
Čas s sebou vzal i formu odměny, která po příjemném omlazení následovala. Inu, nedá se říct, že vzal, spíš jí něco přidal. A tak se k původním zdobeným vajíčkům zvaným kraslice, mašličkám na pomlázku a nakonec i vlídným dívčím úsměvům přidaly čokoládové a jiné sladkosti, ztvárňující právě zdobená vajíčka, z Německa zavlečeného zajíce - výjimkou by ale v košíčku koledníků nebyly ani běžné Snickersky, Milky nebo třeba Tictacy. Kdy se k tomu přidaly ty frťany, to je otázka. Možné je, že je zavedly dívky samy, aby alespoň ztížily mládencům jejich ozdravnou cestu.
Vše o původu a významu tradice zdá se již vykvetlo, vlastně až na poslední sounáležitost onoho skvělého zvyku. Však nebylo by to trapné, kdyby děvčata jenom tak stála a naříkala, zatímco by se jim chlapci zlomyslně a vesele smáli omlazujíce je přitom svými proutky a pomlázkami? Ať už funus nebo veselice, k obojímu patří písnička – koleda, příhodně v tom případě zvaná pomlázka. Takže: „Hody, hody…“ (JM)
foto: www.karlovarskyregion.cz
