Kristýna Jarošová Tento díl neměl souhrnný název, ale finalisté byli doprovázeni živou hudbou v podání Orchestru Gustava Broma a k tomuto doprovodu si museli
vybrat z odpovídajícího okruhu písní. Což jak už leckomu dojde, jsou značně těžké skladby.
Už i proto bylo druhé finále odlišné – ne všichni svou píseň zvládli.
Potvrdilo se, že mnoho písní, které mají dvacet třicet let, jsou opravdu těžké na intonaci, frázování a celkové podání. Že skladbu nestačí pouze dobře odzpívat, ale že se musí i patřičně prožít. Naopak Leona Šenková a Dominika Stará vyvrátily pověru, že emotivně silné písně s myšlenkovým poselstvím nemusí vždy zpívat interpret, který má za sebou léta zkušeností, ale stačí správná procítěnost.
S finálovými večery se celá soutěž přesunula do nové haly s podstatně větším jevištěm, což stále dělalo mnohým zpěvákům problém. Respekt z velkého prostoru byl silnější než touha se předvést, až tréma zhatila celý interpretův výkon. A pokud k tomu ještě nepadla dobrá volba písně, jako to udělal třeba Denis Lacho, celé vystoupení bylo naprosto bez jiskry. Divák stále čekal, kdy dojde ke kýženému stěžejnímu bodu výstupu a začne ho to bavit, ale místo toho přišel konec.
Naprostou chybu s výběrem písně udělali ještě tři finalisté, kteří ji při přenosu pak nezvládli. Otázkou ale je, jestli šlo o jednorázovou chybu, kdy šlo o shodu špatné písně i dne, nebo ve finále nemají co dělat.
A do zvláštní skupiny patří Paulína Ištvancová, která si sice vybrala dobrou skladbu, jež k ní seděla a zvládla ji, jenže kvůli osobním problémům ji nemohla prožít tak, jak by potřebovala. To je ale pochopitelné, a proto nepatří k neúspěšným.
Možná byla trochu škoda, že večer otevíral Jan Bendig, protože nejenže zvládl výběr toho, co zazpívá, ale taky samotný zpěv a pomyslnou laťku nasadil až příliš vysoko. U jeho výstupu se snad dá vytknout jen lehká přemírá emocí, ale to asi k němu už patří a zaleží jen na zvyku divákova oka.
Podobně zvládla svých pár minut na pódiu i Monika Bagárová s písní You´ve Got a Friend.
Ale asi největším lákadlem a favoritem soutěže je Martin Chodúr. Člověk, se kterým, když vstoupí na jeviště, se rozsvítí nejen tváře diváků a porotců, ale snad i celý sál. Pokud bych ho měla popsat třemi slovy, byla by to tahle – energie, nadšení a úsměv. Byť jsem o jeho kolezích psala jako o zpěvácích, pokud bych měla někoho ze soutěžících označit tímto termínem, byl by to on. Jeho zpěv je bezchybný a zároveň baví. Je to ten typ interpreta, kvůli kterému přijdete z kuchyně do obýváku, abyste viděli, jak zpívá. Pokud má někdo být Superstar, tak právě on.
