Adéla Kubicová 
Tento stav postihuje především osoby ve stresujících profesích s vysokými nároky. Typický je zejména u manažerů, ředitelů, podnikatelů či zdravotníků. Nicméně studie v poslední době ukazují, že syndromem vyhoření trpí každý pátý Čech, přičemž častěji se s tímto problémem potýkají ženy a lidé patřící do mladších věkových kategorií.
Jaké má syndrom vyhoření příznaky?
Mezi ty hlavní patří například chronická únava či naopak nespavost, časté zapomínání, ztráta motivace, cynismus vůči práci, pocity neefektivity, méněcennosti, úzkosti či emocionální otupělost. Lidé s tímto syndromem často ztrácí schopnost vychutnávat si svou práci, což může vést k poklesu pracovní výkonnosti a celkovému zhoršení kvality jejich života.
Jak situaci předejít?
Klíčovou roli v tomto ohledu hraje prevence. Ta spočívá v několika zásadních opatřeních:
- vytvořit si rovnováhu mezi osobním a pracovním životem
- pravidelný odpočinek, dostatek kvalitního spánku
- čas na rodinu, přátele a koníčky
- zahrnutí pohybu do každodenních aktivit: sport, jóga, meditace
- znát své limity
- naučit se říkat ne
V dnešní době v případě potřeby není ostudou obrátit se jak na své blízké, tak na odborníka, konkrétně tedy psychologa nebo terapeuta. Sdílení problémů a otevřenost k pomoci jsou tou nejlepší cestou ke snížení stresu. Zároveň díky tomu klesá tzv. overthinking, tedy přílišné, mnohdy osamocené, přemýšlení nad určitou situací, kterou často zbytečně zveličujeme.
Včasné podchycení příznaků je rozhodně lepší než následná, značně komplikovanější, léčba. Koneckonců prevence vyhoření znamená investici do našeho dlouhodobého zdraví a pohody, což se bez pochyby vyplatí.
