Tomáš Labanc
Proč sis následně vybral právě prostor/budovu současného Gottfreie?Gottfrei byla opuštěná tovární budova, kterou jsem náhodou objevil, když jsem různě pobýval v Opavě. Původně jsme ji obsadili jako tři nezávislí designéři - částečně rodáci z Opavy, z části pak spolužáci z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde jsme studovali grafický design. Okamžitě jsme si ji zamilovali a nemohli jsme nerespektovat její původní autentičnost a syrovost. Tehdy, před šesti lety, v ní nic nebylo, jen přívod vody a krásná dřevěná podlaha obehnaná oprýskaným zdivem.
Kdy a jak Tě napadlo založit si klub?
Všichni tři jsme byli výtvarně založení a prostor byl opravdu velký (500 m2), takže jsme se rozhodli vedle grafického studia ve volném čase vytvořit scénu pro minikulturní činnost. Ta zahrnovala koncerty pro soudobou hudbu, kterou tehdy pořádal Martin Klimeš z Bludného kamene. Zároveň jsme ale chtěli vytvořit také podmínky pro výstavní a uměleckou činnost. Měli jsme k tomu blízko a bavilo nás to. Nikdo z nás však v té době ještě neměl tušení, jak náročný bude provoz klubu po finanční stránce.
Co bylo náplní prostoru v době, kdy ještě budova sloužila pouze jako galerie?
Ze začátku se jednalo především o různá sympozia, výstavy apod., které si však dlouhou dobu neuměly najít publikum. Vysvětlovali jsme si to tím, že v Opavě prostě není silná alternativně-artová scéna. A dodnes si myslím, že jsme se příliš nemýlili. Vždyť početnost opavských příznivců této scény ani v dnešní době nejspíš nepřesáhla odhady mluvící o pouhých 100 až 200 lidech. A z toho důvodu se po zhruba čtyřech letech různého přežívání a vytváření minikulturních aktivit mí kolegové rozutekli.
Takže po čtyřleté spolupráci jsi byl najednou na všechno sám?
Naštěstí ne, paralelně jsem si totiž našel spřízněnou duši, která se, po 5 letech působení v Gottfreii, stala mou ženou a porodila mi dítě. Takže jsem stál před rozhodnutím zůstat nebo odejít. Společně se ženou jsme se nakonec rozhodli zůstat a zvelebit si prostor k obrazu svému. Dokola se opakující netečnost opavského prostředí, společně s novými rodinnými povinnostmi, nás přivedly k myšlence vytvořit zde větší zázemí. Takové, aby se tady mohli setkávat přátelé, a také zvát umělce a hudebníky z celé České republiky i mimo ní.
Jak se vám tedy od té doby podařilo prostor zvelebit?
Až v pátém roce působení zde vznikl mini-bar pro podporu kulturních akcí. S rostoucími nároky na produkci, jsme se museli k akcím postavit tak, aby nám alespoň něco málo vydělali. Protože po pěti letech už dál dotovat kulturní aktivity prostě nešlo. Zvlášť když má člověk rodinu. Proto jsme také vymyslel komerčně silnější formáty jako je např. festival FreiPlatz, dále jsme založili elektronickou scénu FreiBar vedle Music Clubu 13. Vsadili jsme také na pořádání atraktivnějších koncertů apod. Dá se říct, že v současné době směřujeme různě, kam situace dovolí. Zbožným přáním přitom zůstává udržet prostor, i kdybychom tady už nebyli.
Proč jste se zrovna vy rozhodli organizovat v Opavě klubovou noc?
Je to obrovská zábava, i když z devětadevadesáti procent je to dřina a děláme na tom po nocích. Druhou stránkou věci je pak samozřejmě i ekonomický aspekt. Opavská klubová noc pod názvem Frieplatz má, jak už jsem zmínil, spolufinancovat provoz a náplň prostoru Gottfrei. Slouží nám tedy částečně také k tomu, abychom z jejího výnosu mohli v podstatě dotovat naše další aktivity, které nejsou tak finančně výhodné. Je nutno dodat, že naprostá většina nekomerčních kulturních akcí je, co se peněz týče, už ze své podstaty prodělečná.
Co je podle Tebe důležité pro úspěšné vedení klubu v Opavě?
Nejsme kluboví provozovatelé v pravém slova smyslu, spíš nadšenci, kteří musí něco dělat jinak by se tady v Opavě asi zbláznili z maloměšťáctví. Proto je to spíš pořád víc náš domov, ateliér, moje kancelář, sklad apod., než klub. Akce tady opravdu děláme jen v období od podzimu do jara a to nanejvýš dvakrát do měsíce. Zatím nemáme ambice organizovat například větší množství koncertů a v současné době to ani není v našich silách.
Cítíte se jako opavská avantgarda?
Opavská avantgarda je asi nesmysl. Cítíme se spíš jako opravdu svobodní a tvůrčí lidé, kteří si zpestřují život tím, že jsou rádi, když k nim zavítají skvělí umělci. Ať už se jedná o výtvarníky, hudebníky nebo zástupce jakékoliv další kulturní oblasti. Jsme navíc moc rádi, když přijedou a jde na nich vidět, že se jim tady opravdu líbí. Jsou to převážně umělci, kteří nás na oplátku dokážou zase trošku vtáhnout do velkého světa. Proto děláme např. sympozia, koncerty a různé happeningové akce tak, ať můžeme od příchozích nasát cizí mravy. Máme rádi jejich velkoměstské pižmo a kosmopolitní „mimoopavské trendy“, životní nadhledy a požitky.
