Karolína Kovaříková 
Tamira jsem se zeptala na otázku, jaké projevy autistického spektra se na něm nejvíce projevovaly v dětství a jak je vnímal? Když byl ve školce, tak byl „fyzicky větší“ než ostatní děti, které s ním byly ve třídě. Také byl hodně citlivý, nikdy nechtěl vstupovat do konfliktů. Jako malý žil ve svém vlastním světě: „Nevzpomínám si na žádný příběh ze školky, nebo později z dětství, který by „nějak extra bolel“, ale vím, že pro mé rodiče to bylo ze začátku velmi těžké, když se dozvěděli, že jsem na spektru.“ Ještě před tím, než Tamir nastoupil do první třídy, se rychle naučil číst a psát. V první třídě se začal hodně učit a později poznal, že sice nedokázal uspět v sociální oblasti, ale zato se mu mnohem více dařilo v oblasti akademické. Už na základní škole měl velmi rád četbu knih a studium: „Pamatuji si, že jsem se ve škole učil i o přestávkách a ke studiu jsem se snažil využívat každou volnou chvíli. Když jsem byl ve čtvrté třídě, učil jsem se kdykoli to šlo, i o poledních pauzách.“ Tamir se tehdy hodně zajímal o historii a archeologii a stále si rád vyhledával nové informace. Také si například často představoval různé historické události.
Na otázku, jestli se v dětství cítil odlišný od ostatních dětí a případně jakým způsobem, Tamir odpověděl:
„V dětství jsem si ani s Aspergerovým syndromem nepřipadal nějak zvláštně nebo divně. Často jsem měl i pocit, že se mnou ostatní chtějí kamarádit. Jediné, co jsem cítil, bylo to, že jsem hodně uzavřený sám v sobě. Později jsem ale pochopil, že chci společnost ostatních lidí.“ Na prvním stupni základní školy bylo pro Tamira důležité být v malém kolektivu, kde byly děti, které přemýšlely podobně jako on. Dobré prostředí pro něj hodně znamenalo. Díky tomuto vhodnému prostředí nebyl ve stresu a mohl se cítit svobodně a být sám sebou. V páté třídě se Tamir rozhodl přestoupit do třídy s větším kolektivem. Toto rozhodnutí udělal pouze ze zvědavosti, protože ho zajímalo, jak by si zvládal poradit s větším kolektivem.
Tamir chtěl také zdůraznit, že jeho rodičům hodně záleželo na jeho pocitech a myšlenkách a snažili se dělat vše pro to, aby se cítil dobře. Vždy se snažili co nejvíce vyhovět jeho přáním. A to nejen těm, která se týkala školy a studia. Tamir hodně mluvil o škole a sociální oblasti, ale projevů Aspergerova syndromu měl více. Další z těchto projevů se týkal extrémní citlivosti: „V dětství jsem měl občas divné pocity v ústech a určité chutě jsem vnímal velmi silně. Díky tomu jsem byl velmi vybíravý, co se týče jídla.“ S extrémní citlivostí u něj v dětství také souviselo to, že pořád nosil jen jeden typ oblečení. V dětství vůbec nebyl schopný nosit kraťasy. Když byl o něco větší, vzpomíná si, jak tehdy řekl své matce: „Mami, dospěl jsem, jsem připraven koupit si kraťasy.“
Po tomto výroku krátce vstoupil do rozhovoru Oren s tím, že měl podobný problém, akorát to u něj bylo přesně obráceně. Chodil jen v kraťasech a bylo pro něj těžké vzít si na sebe dlouhé kalhoty. Na tomto příkladu můžeme krásně vidět různorodost lidí na spektru autismu. I přes stejně stanovenou diagnózu jsou projevy velice individuální. Podle Tamirova názoru tento fakt souvisí s psychologií, přičemž uvedl, že se vždy pokoušel vypadat starší. Tamir si také myslí, že změna stylu oblékání je součástí jakési dospělosti. „Malým dětem je většinou jedno, co si obléknou, hlavně, že je jim to pohodlné. A až člověk vyroste a více pozoruje své okolí, tak i to oblékání začne více řešit. Člověk s věkem postupně získá určité společenské povědomí.“
Třetím projevem, který Tamir v dětství vnímal jinak, byla motorika: „Byl jsem tělesně slabý. To se mi nelíbilo, a tak jsem se ve dvanácti letech snažil co nejvíce se věnovat sportu. Hodně jsem trénoval, aby se mé tělo posílilo. Začal jsem pravidelně plavat a chodit na různé sportovní tréninky.“ Věnoval se například terapeutickému judu nebo plavání.
Poté, co Tamir vysvětlil své projevy Aspergerova syndromu v dětství, jsem se ho zeptala, jestli se tyto projevy změnily v dospělosti. Jestli se některé zintenzivnily, zeslabily nebo případně vymizely úplně: „Podle mého názoru mi některé projevy zůstávají na celý život. Mění se, ale způsob, jakým je zvládám/jakým se s nimi vyrovnávám. Myslím, že dnes ve srovnání s minulostí umím lépe zvládat emoce. Věci, jako jsou silné rušivé zvuky a hlasitá hudba, se mi nelíbí. Vadí mi například sirény, ale když je slyším, snažím se na ně nereagovat. Snažím se, aby mě citlivost neovládala.“ Citlivost na zvuky, jak v dětství, tak i nyní, hraje u Tamira významnou roli, co se týče výběru volnočasových aktivit. Ty si vybíral tak, aby v nich pro něj bylo co nejméně rušivých elementů.
Tamir by rád vzkázal lidem s Aspergerovým syndromem, kteří tento článek budou číst, že je důležité, aby si uvědomili, že v tom nejsou sami. Těmto lidem by doporučil, aby trávili co nejvíce času s lidmi, kteří jim rozumí: „Myslím, že jedna z nejvíce uklidňujících a naplňujících věcí, kterou může člověk na spektru zažít, je, že tomu někdo rozumí. Ať už je to prostřednictvím textu nebo prostřednictvím videa nebo prostřednictvím osobního rozhovoru. Hledejte lidi, díky kterým se cítíte pochopeni a snažte se být těmi, kdo rozumí druhému. Snažte se být tím, kdo se snaží porozumět člověku na spektru nebo matce s jinou neurologickou obtíží, která se z nejrůznějších důvodů cítí nepochopena.“
