Linda Katolická Po navštívení improvizované šatny, kde se šatnářky s trhacími lístky cítí patřičně důležitě, se účastníci plesu přesouvají k prodejcům tomboly. Lákavé ceny, mezi které patří tyčky k rajčatům, fůra hnoje, štěrk, pytel pšenice či nějaká ta lahvinka, vyprazdňují peněženky těm, co by chtěli po roce zase něco vyhrát. Hlavní ceny bývají hodnotnější. To už se jedná o bečku piva, prase nebo nějaký užitečný kuchyňský robot.
Jakmile je nakoupeno, jde se na taneční parket, který je vyzdobený nafukovacími balonky a třásněmi z krepového papíru. Místní kapela hraje k poslechu i tanci a lid ožívá u tradičního „polčíku“. Ti, kteří se necítí na tanec, se prvně vyrazí podívat, co pěkného je za barem. Místní omladina tu do sebe lije tekutou kuráž a některé slabší články odpadávají už před vyhlášením tomboly. Stačí pár panáků od místních šamstrů a nohy slečen přestávají poslouchat. Potom je na tatíncích, aby v náručí odnesli domů své princezny, co se raději náležitě chystaly na ples, než aby se pořádně najedly a vytvořily si pověstný „základ“.
S úderem půlnoci se všichni seběhnou k parketu a hypnotizují své lístky, aby se staly těmi šťastnými. Někdo si postěžuje, že vyhrávají pořád ti stejní, někdo, že mu to uteklo jenom o jedno číslo. Každý si ale většinou něco z plesu odnese.
Až se rozdají i poslední ceny, kapela zahraje poslední sérii písní, pak se všichni odebírají ke svým domovům. Další den je tato akce hlavním tématem místních drben, které se především zajímají o nejnovější senzace (kdo se porval, kdo se opil, kdo co vyhrál, kdo se jak oblékl). Možná za to může skvělá atmosféra nebo vyhrané ceny, ale s plesem v Opeře by neměnil žádný, kdo takový ples navštívil.
Zdroj perexové fotografie: Zdarskypruvodce.cz
