Jakub Hyhlík 
Jedním z nejdůležitějších témat v tomto ročníku bylo Slovensko. Proč se žádný dokument o Slovensku nedostal do finálního výběru v Ústí?
Protože jsme do regionu dostali slabé filmy. Holky z Prahy (pořadatelky JS v Praze, pozn. red.) nám také říkaly, že se bude festival zaměřovat na Slovensko, ale vlastně jsme dostali jen Pozor, padá SNG, což bylo specifické téma o nešikovnosti institucí a politického vedení kultury, které nás neoslovilo, a blok tří krátkých filmů, které za mě působily spíše jako televizní publicistika. Všechny tři krátké snímky byly studentské, což nutně neznamená špatné, ale dva z nich, stejně jako Pozor, padá SNG, byly slabé. Každopádně jsme se také chtěli na Slovensko zaměřit, proto jsme se rozhodli uvést jako doprovodný program film Prezidentka.
Jaké z nabízených témat vás tedy letos nejvíce oslovilo?
Určitě Pan nikdo proti Putinovi. Tím, že to Paša celé natáčel uprostřed ruského režimu, se jedná o jedinečný a pro mě neskutečně silný zážitek. A pak mě ještě zaujal film Hecknout hejt o pravicovém extrémismu na sociálních sítích.
Podle vašich stránek vznikl spolek SPOUSTI pořádající Jeden svět v Ústí nad Orlicí až v roce 2009, ale letošní ročník byl již sedmnáctý. Jak jste se k pořádání Jednoho světa dostal?
Víceméně jako učitel. Když jsem učil v Praze, navštěvoval jsem Jeden svět i se třídami. Později jsem se vrátil do Ústí a protože mi festival přinášel silné zážitky, řekl jsem si, že bych ho docela rád měl i tady. Takže jsme se s kamarády domluvili, že zkusíme uspořádat první ročník. Impulzem byly hlavně školní projekce, ale také jsme chtěli udělat pěknou kulturní akci, aby to tady žilo. Spolek byl pro takový projekt nejefektivnějším řešením kvůli smlouvám a domlouvání sponzorů.
Máte nějakou vzpomínku z počátků pořádání, která ve vás utkvěla?
Právě jsme vzpomínali, jak jsme se snažili upoutat ve městě pozornost, dostat se do veřejného prostoru, aby byl festival vidět, tak se nám tehdy podařilo získat celkem prestižní výstavu na náměstí. Jenže nám ji město dalo s tím, že tam nesmí stát přes noc. Takže jsme každý večer po promítaní šli, to nás bylo možná pět, a celou výstavu složili, abychom ji mohli v šest ráno zase postavit.
Okolní města mají podobný příběh nebo přebrala iniciativu od vás?
V okolí pořádáme školní projekce my. Začali jsme v Ústí, ale poté jsme se rozjeli a oslovovali i školy z okolí. Navštěvovali nás třeba z České Třebové, Chocně a Letohradu. Časem však začal být prostor, který jsme mohli v Ústí nabídnout, omezený. Navíc pro školy nedávalo smysl jezdit na skoro celý den do Ústí. Takže když se nám rozrostl tým, došli jsme k závěru, že dokážeme uspořádat školní projekce i jinde. Začali jsme promítat i pro školy v okolních městech, a proto jsou naše festivalová čísla tak velká. Jak říkala Lenka Lovicarová (výkonná ředitelka pro Jeden svět Praha, pozn. red.), tak máme po Praze druhé nejvyšší číslo návštěvníků ze škol.
A večerní projekce v okolních městech jsou?
Právě, že nejsou. Ani to v podstatě nejde. Když děláme projekce pro školy, tak se nás lidé ptají, jestli bychom nepromítali alespoň jeden dva filmy pro veřejnost, což by teoreticky nevadilo, když už máme práci s projekcí pro školy z okolí. Máme ale možnost dělat veřejné projekce jenom v Ústí, to je jedno regionální město, na ostatní není licence.
Ale stalo se, že nás oslovili, jestli bychom nerozjeli projekce pro školy v Rychnově. Tak jsme se na to po karanténě vrhli a uspořádali jeden ročník, protože vždy, když je síla a chuť, koukáme, kam v okolí bychom mohli festival ještě dostat. A v Rychnově tehdy chtěli veřejná promítání tak moc, že se stali jedním z těch více než padesáti pořádajících měst a celé si to již řídí sami.
Co pro vás jakožto pedagoga znamená Jeden svět?
Jeden svět je sice jednorázový, ale skoro všechny filmy se postupně překlápějí do online portálu Jeden svět na školách, což je úžasná zásobárna materiálů k výuce. Jde na nich otevřít nebo přímo vyučovat spousta témat, navíc mají ke každému filmu zpracované lekce. Je tam toho opravdu hodně a mají to vyčleněné do témat. Takže to používám celý rok. Navíc přes filmy ta témata k dětem lépe pronikají, je to médium, které znají, na které slyší a když si chtějí film dokoukat, můžu jim dát třeba na dva dny přístup.
Co může dát Jeden svět lidem?
Já doufám, že skrze silné a lidské příběhy dává rozhled. I když to s mnoha tématy a na mnoha místech světa nevypadá dobře, vždy se najdou lidi, kteří se tomu postaví čelem a inspirují tak ostatní.
